FRIML Rudolf (Charles) 2.12.1879-12.11.1972: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku FRIML Rudolf (Charels) 2.12.1879-12.11.1972 na FRIML Rudolf (Charles) 2.12.1879-12.11.1972 bez založení přesměrování)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 434-435
 
}}
 
}}
 
'''FRIML, Rudolf (Charles)''', ''* 2. 12. 1879 Praha, † 12. 11. 1972 Hollywood (Kalifornie, USA), klavírista, hudební skladatel''
 
'''FRIML, Rudolf (Charles)''', ''* 2. 12. 1879 Praha, † 12. 11. 1972 Hollywood (Kalifornie, USA), klavírista, hudební skladatel''

Aktuální verze z 17. 11. 2019, 17:26

Rudolf (Charles) FRIML
Narození 2.12.1879
Místo narození Praha
Úmrtí 12.11.1972
Místo úmrtí Hollywood (Kalifornie, USA)
Povolání 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 434-435

FRIML, Rudolf (Charles), * 2. 12. 1879 Praha, † 12. 11. 1972 Hollywood (Kalifornie, USA), klavírista, hudební skladatel

Narodil se jako syn pekaře Franze F. a jeho manželky Marie, roz. Křemenákové. 1874 uzavřeli rodiče manželství a téhož roku se jim narodily dcery – dvojčata Barbora a Zdenka (budoucí manželka Karla Hašlera). Hudební průpravu získal F. ve škole Jana Augusta Starého, někdejšího učitele hudebního ústavu Josefa Jiránka. U Jiránka a Hanuše Trnečka pak od 1895 pokračoval ve studiu klavíru na pražské konzervatoři; zároveň studoval skladbu u Antonína Dvořáka. Školu nedokončil, 1901 byl vyloučen z disciplinárních důvodů, neboť veřejně vystupoval bez jejího souhlasu. Již 1899 na sebe upozornil jako skladatel poté, co jej baletní mistr Národního divadla Augustin Berger (který podle vlastního svědectví zařídil F. místo korepetitora baletu) požádal o zkomponování baletní vložky do inscenace opery Sidney Jonese Gejša. Tanec chryzantém Berger později uplatnil také jako samostatné baletní číslo. V té době lze hledat F. pozdější zálibu v cizokrajných námětech vlastních děl.

Jeho kariéra se rozvíjela současně ve dvou oborech, přičemž výkonné umění zpočátku převažovalo. 1901 vystoupil třikrát s Českou filharmonií. V Klavírním koncertu A dur F. Liszta kritika obdivovala F. brilantní techniku a uměleckou vyspělost. Téhož roku F. zkomponoval na texty Jana Červenky cyklus Závišovy písně, op. 1, který 1902 vydalo nakladatelství F. A. Urbánka v Praze. Navázal spolupráci s houslistou Janem Kubelíkem, s nímž absolvoval 1902 americké turné. S Českou filharmonií, Kubelíkem a Oskarem Nedbalem hostoval téhož roku v Londýně.

F. činnost pro divadlo pokračovala ve spolupráci s A. Bergerem, 1901–10 šéfem baletu drážďanské Dvorní opery, v jehož choreografii tam 1903 byly uvedeny balet s F. hudbou Auf Japan (Do Japonska), vánoční pohádka Heilfried a 1905 exotický balet O Mitake San. 1904 F. podnikl další zájezd do Spojených států, v New Yorku uvedl za řízení W. Damrosche vlastní Klavírní koncert B dur, úspěchy slavila i jeho interpretace Klavírního koncertu a moll E. Griega. F. byl obdivován jako obratný improvizátor. Honorář z německého vydání Závišových písní (v překladu Emy Destinnové) mu umožnil třetí cestu do Ameriky, kde se 1906 rozhodl usadit. Zpočátku působil jako korepetitor Metropolitní opery, v New Yorku získal i nakladatele G. Schirmera.

V USA F. 1911 prorazil hudební komedií Firefly (Světluška), uvedenou v Lyric Theatre na Broadwayi (premiéra 1912), která se 1937 stala předlohou k filmu v Čechách uváděného pod názvem Španělská vyzvědačka; F. k němu přikomponoval proslulou Oslí serenádu (Donkey Serenade). 1913 následovala Katinka a každoročně pak vznikala další díla (většinou s libretistou Otto A. Harbachem), stojící žánrově mezi operetou a muzikálem. Od 1921 F. spolupracoval s newyorskou revuální scénou Ziegfield Follies. Spojení revue a dědictví evropské operety je patrné ve F. nejúspěšnějším díle Rose Marie, uvedené poprvé 1924 v Imperial Theatre v New Yorku, na němž se jako libretista kromě Harbacha podílel i Oskar Hammerstein II. Slavná Indian Love Call (Indiánská píseň lásky) měla 1905 svou orchestrální předchůdkyni ve F. Indian Song. Úspěch slavily i další operety: The Vagabond King (Král tuláků) na motivy ze života Françoise Villona (1925) a Three Musketeers (Tři mušketýři) podle A. Dumase (1927). Od 1928 F. spolupracoval s Hollywoodem, kam 1933 přesídlil. Ač se zpočátku stavěl k novému vynálezu zvukového filmu skepticky (Rose Marie byla 1928 poprvé uvedena na plátno ještě jako němý film s Joan Crawfordovou v titulní roli), stal se autorem první filmové operety The Lottery Bride (Nevěsta z loterie, 1930). Téhož roku se zfilmování dočkal The Vagabond King. 1936 následovala nová filmová verze Rose Marie s Jeanettou MacDonaldovou a Nelsonem Eddym v hlavních rolích. F. napsal hudbu i k dalším filmům: Music for Madame (Já zpívám vám, madam, 1938), Northwest Outpost (Severozápadní výspa, 1947), v němž jednu z rolí ztělesnil Hugo Haas, a Will Tomorrow Ever Come (Přijde někdy zítřek, 1947). F. operety se brzy po světových premiérách hrály i v Čechách. Rose Marie měla českou premiéru 1928 v divadle Uranie v Praze-Holešovicích, 1930 ji znovu uvedla Velká opereta. Aréna na Smíchově hrála od 1928 revuální Katinku, 1928 Vinohradská zpěvohra Krále tuláků.

F. 1924 navštívil Prahu, aby jednal o provozovacích právech ke svým dílům. 1925 získal americké občanství. Ve třicátých letech F. téměř každoročně navštěvoval Čechy, kde pobýval u příbuzných a v lázních Jáchymov a Karlovy Vary. Po přestávce způsobené válkou se pravidelně vracel ještě koncem šedesátých let. 1969 byl vyznamenán cenou ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers).

F. byl čtyřikrát ženatý. Z manželství, uzavřeného 1907 s Mathildou Baruchovou, se narodili syn Rudolf Charles jr. (1910–1972), který se stal hercem, a dcera Marie Lucille (1911–1989). Druhou manželkou byla Blanche Bettersová, třetí Elsie Lawsonová, se kterou měl syna Williama (1921 až 1973). F. čtvrtou manželkou se po dlouholetém soužití stala 1952 jeho sekretářka Kay Wong Ling († 9. 8. 2007), s níž se seznámil během své cesty do Japonska a Číny na počátku třicátých let. Byl pohřben na hřbitově v Glendale v Kalifornii vedle významných filmových osobností.

F. profesními začátky byl 1941 inspirován český film na námět Miloše Havla podle scénáře V. Nezvala Za tichých nocí (název a ústřední melodie byly převzaty z jedné z písní cyklu Závišovy písně). V hlavních rolích účinkovali Lída Baarová a Karel Höger. F. komponoval také pod pseudonymem Roderich Freeman, v USA jako Charles Rudolf F.

D: skladby pro klavír, výběr: Tanec drahokamů, op. 3; Koncertní etuda, op. 4; Koncertní valčík, op. 12; České tance, op. 29. Písně: Závišovy písně, op. 1. Komorní: Romance pro housle a klavír. Balety: Auf Japan, 1903; I Mitake San, 1905. Operety a hudební komedie: Firefly, 1912; High Jinks, 1913; Katinka, 1915; You’re in Love, 1917; Kitty Darlin’, 1917; Sometime, 1918; Glorianna, 1918; Tumble Inn, 1919; The Little Whooper, 1919; June Love, 1921; The Blue Kitten 1922; Bibi of the Boulevards, 1922; Cinders, 1923; Rose Marie, 1923; The Vagabond King, 1925; The Wild Rose, 1926; The White Eagle, 1927; Three Musketeers, 1928; Luana, 1930; Annina, 1934 (dedikováno první představitelce titulní role Marii Jeritzeové). Revue: Ziegfield Folies of 1921 (1923, 1924, 1925, 1926); Nine-Fifteen Revue (1930). Skladby pro orchestr: Indian Song; Arabská suita; Around the World Symphony; velikonoční kantáta The Stone. Hudba k filmům: The Lottery Bride (1930); Music for Madame (1937); Northwest Outpost (1947); Will Tomorrow Ever Come (1947). Učebnice: How I Keep My Technique. Melodic Studies for Piano, New York 1950.

L: HS 1, s. 348 (se soupisem díla); K. Bloom, Broadway: its History, People, and Places: An Encyclopedia, London 2003, rejstřík; EJ, s. 150–151; ČBS, s. 156; Tomeš 1, s. 344; MGG, Personenteil 7, sl. 154–155 (chybné datum narození); L. Hájek, Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 199–202, 218, 250 až 252, 316; L. Pacák, Opereta, 1946, s. 291; J. Löwenbach, Hudba v Americe, 1948, s. 51; V. Polívka, Hudební Amerika, 1949, s. 37, 49; V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957, s. 55; M. Šulc, Česká operetní kronika, 2002, rejstřík; W. Everett, R. F., Urbana 2008; K. Wanatowiczová, Miloš Havel, 2013, s. 169–170; Národní politika 2. 7. 1903, s. 5; Dalibor 27, 1906, s. 96; Politik 23. 9. 1906, s. 8; Hudební revue 7, 1913–1914, s. 353; E. Synek, Rose Marie, in: Národní listy 8. 2. 1927, s. 1; Národní politika 17. 6. 1927, s. 4; Národní listy 27. 11. 1928, s. 4; Podřipský kraj 15. 5. 1937, s. 181; Filmové zajímavosti 6. 9. 1938, s. 1; nekrology, in: Filmový přehled 22. 12. 1972, s. 1–2; Rudé právo 14. 11. 1972, s. 2; http://www.ibdb.com/person.php?id=11702 (R. F. at the Internet Broadway Database, stav k 11. 11. 2014); F. Archive, UCLA Performing Arts Special Collections. Manuscripts, recordings, correspondence, memorabilia (in process), http://unitproj.library.ucla.edu/music/mlsc/collection.cfm?id=20&f=x (stav k 11. 11. 2014); http://www.oac.cdlib.org/findaid/ark:/13030/tf6q2nb49t//entire_text/ (stav k 29. 4. 2014).

P: University of California, Los Angeles, USA, knihovna, osobní pozůstalost.

Vlasta Reittererová