Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FRIND Václav 26.1.1843-2.8.1932

{{Infobox - osoba
| jméno = Václav FRIND
| obrázek = Frind Vaclav portret.jpeg
| datum narození = 26.1.1843
| místo narození = Hanšpach (dnes Lipová /u Šluknova/)
| datum úmrtí = 2.8.1932
| místo úmrtí = Chotěšov (u Plzně)
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 436-437
}}
'''FRIND, Václav''' ''(též Wenzel Anton), * 26. 1. 1843 Hanšpach (dnes Lipová /u Šluknova/), † 2. 8. 1932 Chotěšov (u Plzně), světící biskup, teolog''

Synovec Antonína Ludvíka F. (1823–1881). Gymnázium a seminář
vystudoval v Litoměřicích, na kněze byl vysvěcen 1866.
Krátce působil jako kaplan ve Varnsdorfu (1866–67). V letech
1867–70 studoval ve Frintaneu ve Vídni, na tamní univerzitě
získal 1873 i doktorát teologie.

Počátkem sedmdesátých let byl sekretářem a ceremoniářem
litoměřického biskupa Augustina P. Wahaly, 1872–78 působil
jako profesor morální teologie na bohosloveckém učilišti
v Litoměřicích, poté na teologické fakultě v Praze (od 1882
německé); 1884/85 byl jejím děkanem a 1885/86 rektorem
univerzity. Jeho inaugurační řeč ''Die Rechts-Idee in der Moral und Juridik'' 1885 vyšla tiskem. 1879 napsal studii k přirozenému právu Friedricha von Savigny, 1883 vydal životopis strýce
biskupa Antonína Ludvíka F. Jako morální teolog se zabýval
mravním právem k používání rodného jazyka u národnostních
menšin, zejména na území rakousko-uherské monarchie.
Rozdělení pražské teologické fakulty na českou a německou
vysvětloval z hlediska vztahu církve k národnostem ve studii
z roku 1884; vztah jazyka a nových rakouských zákonů shrnul
v článku ''Über sprachlichen Willensausdruck und den neuen österreichischen''
''Gesetzentwurf'' (1889). Jazykovému tématu věnoval
své hlavní dílo ''Das sprachliche und sprachlich-nationale Recht''
''in polyglotten Staaten und Ländern mit besonderer Rücksichtsnahme''
''auf Oesterreich und Böhmen vom sittlichen Standpunkte''
''aus'' (1899). Pojednání o morálním právu na používání jazyka
''Das sittliche Recht auf den Gebrauch der Sprache'', vydané 1900
v časopise ''Cultur'', i další jeho názory rozproudily diskusi v českém
tisku (''Katolické listy'', ''Věstník katolického duchovenstva'').
Věnoval se vztahu vědy a víry (''Leo XIII. und die thomistische''
''Filosophie'', 1888), ale i odkazu francouzské revoluce ve vztahu
k náboženství a svobodě myšlení. Vydal studii o náboženském
vzdělávání dětí bez konfese (''Religionsunterricht konfessionsloser''
''Kinder'', 1910) a dlouhodobě se, ovlivněn strýcem, zabýval
sv. Janem Nepomuckým a jeho kultem.

1890 se F. stal kanovníkem pražské metropolitní kapituly,
1901 přijal biskupské svěcení a byl jmenován titulárním biskupem
gadarským a světícím biskupem pražské arcidiecéze.
Od 1907 byl zároveň děkanem a 1908 proboštem metropolitní
kapituly. Působil i v nejvyšší radě pro školní záležitosti
v Čechách. Z jeho podnětu vznikl 1896 arcibiskupský konvikt
s gymnáziem v Doupově. 1908 inicioval zřízení starobinců
v Dejvicích (Praha) a ve Volyni, jejichž správu svěřil
milosrdným sestrám. Založil též Jubilejní fond pro potřeby
velechrámu a Jubilejní proboštské a kapitulní podpůrné nadání
pro vydržování patronátních kostelů a mladších kanovníků
(1929). Byl držitelem vyznamenání protonotarius apostolicus,
komturem řádu Františka Josefa a čestného kříže Pro ecclesia
et Pontifice. Zemřel v chotěšovském klášteře a byl pohřben
do hrobky v rodišti.

'''D:''' Zur Frage über den heiligen Johann v. Nepomuk, in: Der Katholik…,
1882, s. 273–300, 390–414; Eine eventuelle Theilung (Verdoppelung)
der Prager theologischen Fakultät ist mit dem Prinzipe und der Aufgabe
der Kirche vereinbar. Zugleich als Studie über das Verhältnis der Kirche
zur Nationalität, 1884; Glaube und Wissen, 1888; Gedankenfreiheit
mit Rücksicht auf die Revolution von 1789, 1889.

'''L:''' OSN 9, s. 716; Catalogus cleri, Pragae 1915; A. Podlaha, Series
praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum
S. Metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia
tempora 10, 1912, s. 354–356; týž, Supplementum primum ad
Seriem praepositorum, decanorum…, tamtéž 12, 1916, s. 35–36; týž,
Supplementum secundum…, in: tamtéž 17, 1925, s. 15–16, tab. VIII;
týž, Supplementum tertium…, in: tamtéž 21, 1928, s. 14–15; týž,
Supplementum quartum…, in: tamtéž 25, 1931, s. 60, tab. XIII;
J. Tumpach – A. Podlaha, Bibliografie české katolické literatury
náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 5, 1923, s. 2321 až 2322; BOS 4, s. 320; OSND 2/1, s. 751; † Dr. V. F., in: Časopis katolického duchovenstva 73, 1932, č. 9, s. 582–583; ÖBL 1, s. 369;
BL 1, s. 390; Čáňová, s. 24; A. K. Huber, Weihbischof Dr. W. F. (1843
až 1932), in: Sacrum Pragense millenium, in: Archiv für Kirchengeschichte
von Böhmen – Mähren – Schlesien 3, 1973, s. 281–319; NDB 5,
s. 615; P. R. Pokorný, Biskupové Čech, Moravy a Slezska po roce 1918
a jejich znaky, 1992, s. 17; DUK 3, rejstřík; Multimediální databáze
souboru křesťanských bohemikálních jmenných autorit ve 20. století,
CD-ROM, 2003.

'''P:''' V. Petera, Géniové Církve i vlasti. Sv. 8 (rkp. v knihovně Katolické
teologické fakulty UK Praha), dostupné též na: http://www.cdct.cz/petera//data/dil.VIII/pet.200.jpeg (stav k 11. 11. 2014) a http://www.cdct.cz//petera/data/dil.VIII/pet.201.jpeg (stav k 11. 11. 2014).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/26264 Bibliografie dějin Českých zemí]

Eva Novotná

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]

[[Kategorie:1843]]
[[Kategorie:Lipová]]
[[Kategorie:1932]]
[[Kategorie:Chotěšov]]