FRINTA Emanuel 31.10.1896-3.2.1970: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 55: Řádka 55:
 
2000; D. Chaloupka, E. F., in: Starožitnosti a užité umění 4, 1996, č. 10,
 
2000; D. Chaloupka, E. F., in: Starožitnosti a užité umění 4, 1996, č. 10,
 
s. 17.
 
s. 17.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/122406 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Martin Kučera
 
Martin Kučera

Verze z 13. 1. 2019, 18:10

Emanuel FRINTA
Narození 31.10.1896
Místo narození Nové Hrady (u Litomyšle)
Úmrtí 3.2.1970
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81419

FRINTA, Emanuel, * 31. 10. 1896 Nové Hrady (u Litomyšle), † 3. 2. 1970 Praha, malíř, grafik

Po gymnazijních studiích v rodišti studoval 1917–23 na pražské AVU u profesorů V. Nechleby a J. Obrovského, absolvoval ve speciálce M. Švabinského, jehož senzualismem zůstal ovlivněn. 1923 byl na půlročním stipendijním pobytu v Paříži, kde navštěvoval přednášky F. Kupky, 1924 pobýval pracovně v Itálii. Od 1923 byl členem Umělecké besedy, odkud vystoupil s M. Holým, K. Holanem, P. Kotíkem, K. Kotrbou, M. Schnablovou a O. Kerhartem, s nimiž vystavoval jako host Sociální skupiny. V polovině dvacátých let maloval figurální kompozice ve stylu sociálního kriticismu. Tvořil i portréty, květiny a akty. Od 1928 se trvale soustředil na námět ženy (akt, tanečnice v pohybu, sporadicky portrét). Byl velmi kritický ke své olejomalbě, většinu jeho díla tvoří kresby a grafické listy. 1928–31 byl vedoucím Krásné jizby Družstevní práce, s tímto nakladatelstvím a s nakladatelstvím Aventinum spolupracoval jako ilustrátor a knižní úpravce, vedl výtvarnou redakci revue Přehled. 1936–45 měl ve svém ateliéru v paláci Louvre na Národní třídě malířskou školu. Od 1934 začal intenzivně spolupracovat s taneční školou Jarmily Jeřábkové, žačky Elisabety Duncanové a propagátorky taneční koncepce její sestry Isadory. F. studoval taneční reformu i pedagogické zásady sester Duncanových a podle nich koncipoval své kresebné studie tanečnic, které tak mají nejen vysokou estetickou, ale i dokumentární hodnotu. Po počátečním zaujetí sociální malbou byl zaujat novoklasicismem. Zprvu hledal ideál ženské krásy v štíhlé proporci určené starověkými vzory, pak přešel k ženské kontuře plnoštíhlých tvarů se zdůrazněním erotičnosti, ve čtyřicátých letech objevil – v jisté návaznosti na R. Kremličku – ženskou krásu v tělesném objemu. Monotematičnost díla a uzavřenost před novými podněty po druhé světové válce vedla F. postupně k manýře. Přesto 1968 svými obrazy a kresbami tanečnic získal uznání v Paříži. Jako knižní grafik se podílel na úpravě zhruba stovky titulů, vyzdobil řadu bibliofilských tisků a byl jedním z průkopníků moderního vyváženého pojetí krásné knihy (1928 vystavoval knižní vazby na mezinárodní výstavě v Kolíně nad Rýnem, 1937 se účastnil mezinárodní knižní výstavy ve Francii). Ženu se pokoušel ztvárnit i trojrozměrně – v komorní plastice.

L: Toman 1, s. 240; SČSVU 2, s. 300; NEČVUD, s. 214–215; Tomeš 1, s. 345; A. Andrle, Osobnosti Vysokého Mýta 1310–2001, [2001], s. 418; J. Pečírka, Výbor z díla E. F. (katalog), 1958; K. Jaroš, E. F. – akty (katalog), 2000; D. Chaloupka, E. F., in: Starožitnosti a užité umění 4, 1996, č. 10, s. 17.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera