FRINTA Emanuel 31.10.1896-3.2.1970: Porovnání verzí
(FRINTA_Emanuel_31.10.1896-3.2.1970) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 31.10.1896 | | datum narození = 31.10.1896 | ||
− | | místo narození = Nové Hrady | + | | místo narození = Nové Hrady (u Litomyšle) |
| datum úmrtí = 3.2.1970 | | datum úmrtí = 3.2.1970 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 440 |
+ | }} | ||
+ | '''FRINTA, Emanuel''', ''* 31. 10. 1896 Nové Hrady (u Litomyšle), † 3. 2. 1970 Praha, malíř, grafik'' | ||
+ | |||
+ | Po gymnazijních studiích v rodišti studoval 1917–23 na pražské | ||
+ | AVU u profesorů V. Nechleby a J. Obrovského, absolvoval | ||
+ | ve speciálce M. Švabinského, jehož senzualismem zůstal | ||
+ | ovlivněn. 1923 byl na půlročním stipendijním pobytu v Paříži, | ||
+ | kde navštěvoval přednášky F. Kupky, 1924 pobýval pracovně | ||
+ | v Itálii. Od 1923 byl členem Umělecké besedy, odkud vystoupil | ||
+ | s M. Holým, K. Holanem, P. Kotíkem, K. Kotrbou, | ||
+ | M. Schnablovou a O. Kerhartem, s nimiž vystavoval jako host | ||
+ | Sociální skupiny. V polovině dvacátých let maloval figurální | ||
+ | kompozice ve stylu sociálního kriticismu. Tvořil i portréty, | ||
+ | květiny a akty. Od 1928 se trvale soustředil na námět ženy | ||
+ | (akt, tanečnice v pohybu, sporadicky portrét). Byl velmi kritický | ||
+ | ke své olejomalbě, většinu jeho díla tvoří kresby a grafické | ||
+ | listy. 1928–31 byl vedoucím Krásné jizby Družstevní | ||
+ | práce, s tímto nakladatelstvím a s nakladatelstvím Aventinum | ||
+ | spolupracoval jako ilustrátor a knižní úpravce, vedl výtvarnou | ||
+ | redakci revue ''Přehled''. 1936–45 měl ve svém ateliéru v paláci | ||
+ | Louvre na Národní třídě malířskou školu. Od 1934 začal | ||
+ | intenzivně spolupracovat s taneční školou Jarmily Jeřábkové, | ||
+ | žačky Elisabety Duncanové a propagátorky taneční koncepce | ||
+ | její sestry Isadory. F. studoval taneční reformu i pedagogické | ||
+ | zásady sester Duncanových a podle nich koncipoval své | ||
+ | kresebné studie tanečnic, které tak mají nejen vysokou estetickou, | ||
+ | ale i dokumentární hodnotu. Po počátečním zaujetí | ||
+ | sociální malbou byl zaujat novoklasicismem. Zprvu hledal | ||
+ | ideál ženské krásy v štíhlé proporci určené starověkými vzory, | ||
+ | pak přešel k ženské kontuře plnoštíhlých tvarů se zdůrazněním | ||
+ | erotičnosti, ve čtyřicátých letech objevil – v jisté návaznosti | ||
+ | na R. Kremličku – ženskou krásu v tělesném objemu. Monotematičnost díla a uzavřenost před novými podněty po druhé | ||
+ | světové válce vedla F. postupně k manýře. Přesto 1968 svými | ||
+ | obrazy a kresbami tanečnic získal uznání v Paříži. Jako knižní | ||
+ | grafik se podílel na úpravě zhruba stovky titulů, vyzdobil řadu | ||
+ | bibliofilských tisků a byl jedním z průkopníků moderního vyváženého | ||
+ | pojetí krásné knihy (1928 vystavoval knižní vazby | ||
+ | na mezinárodní výstavě v Kolíně nad Rýnem, 1937 se účastnil | ||
+ | mezinárodní knižní výstavy ve Francii). Ženu se pokoušel | ||
+ | ztvárnit i trojrozměrně – v komorní plastice. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Toman 1, s. 240; SČSVU 2, s. 300; NEČVUD, s. 214–215; Tomeš 1, | ||
+ | s. 345; A. Andrle, Osobnosti Vysokého Mýta 1310–2001, [2001], s. 418; | ||
+ | J. Pečírka, Výbor z díla E. F. (katalog), 1958; K. Jaroš, E. F. – akty (katalog), | ||
+ | 2000; D. Chaloupka, E. F., in: Starožitnosti a užité umění 4, 1996, č. 10, | ||
+ | s. 17. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/122406 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] |
Aktuální verze z 17. 11. 2019, 18:31
Emanuel FRINTA | |
Narození | 31.10.1896 |
---|---|
Místo narození | Nové Hrady (u Litomyšle) |
Úmrtí | 3.2.1970 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 440 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81419 |
FRINTA, Emanuel, * 31. 10. 1896 Nové Hrady (u Litomyšle), † 3. 2. 1970 Praha, malíř, grafik
Po gymnazijních studiích v rodišti studoval 1917–23 na pražské AVU u profesorů V. Nechleby a J. Obrovského, absolvoval ve speciálce M. Švabinského, jehož senzualismem zůstal ovlivněn. 1923 byl na půlročním stipendijním pobytu v Paříži, kde navštěvoval přednášky F. Kupky, 1924 pobýval pracovně v Itálii. Od 1923 byl členem Umělecké besedy, odkud vystoupil s M. Holým, K. Holanem, P. Kotíkem, K. Kotrbou, M. Schnablovou a O. Kerhartem, s nimiž vystavoval jako host Sociální skupiny. V polovině dvacátých let maloval figurální kompozice ve stylu sociálního kriticismu. Tvořil i portréty, květiny a akty. Od 1928 se trvale soustředil na námět ženy (akt, tanečnice v pohybu, sporadicky portrét). Byl velmi kritický ke své olejomalbě, většinu jeho díla tvoří kresby a grafické listy. 1928–31 byl vedoucím Krásné jizby Družstevní práce, s tímto nakladatelstvím a s nakladatelstvím Aventinum spolupracoval jako ilustrátor a knižní úpravce, vedl výtvarnou redakci revue Přehled. 1936–45 měl ve svém ateliéru v paláci Louvre na Národní třídě malířskou školu. Od 1934 začal intenzivně spolupracovat s taneční školou Jarmily Jeřábkové, žačky Elisabety Duncanové a propagátorky taneční koncepce její sestry Isadory. F. studoval taneční reformu i pedagogické zásady sester Duncanových a podle nich koncipoval své kresebné studie tanečnic, které tak mají nejen vysokou estetickou, ale i dokumentární hodnotu. Po počátečním zaujetí sociální malbou byl zaujat novoklasicismem. Zprvu hledal ideál ženské krásy v štíhlé proporci určené starověkými vzory, pak přešel k ženské kontuře plnoštíhlých tvarů se zdůrazněním erotičnosti, ve čtyřicátých letech objevil – v jisté návaznosti na R. Kremličku – ženskou krásu v tělesném objemu. Monotematičnost díla a uzavřenost před novými podněty po druhé světové válce vedla F. postupně k manýře. Přesto 1968 svými obrazy a kresbami tanečnic získal uznání v Paříži. Jako knižní grafik se podílel na úpravě zhruba stovky titulů, vyzdobil řadu bibliofilských tisků a byl jedním z průkopníků moderního vyváženého pojetí krásné knihy (1928 vystavoval knižní vazby na mezinárodní výstavě v Kolíně nad Rýnem, 1937 se účastnil mezinárodní knižní výstavy ve Francii). Ženu se pokoušel ztvárnit i trojrozměrně – v komorní plastice.
L: Toman 1, s. 240; SČSVU 2, s. 300; NEČVUD, s. 214–215; Tomeš 1, s. 345; A. Andrle, Osobnosti Vysokého Mýta 1310–2001, [2001], s. 418; J. Pečírka, Výbor z díla E. F. (katalog), 1958; K. Jaroš, E. F. – akty (katalog), 2000; D. Chaloupka, E. F., in: Starožitnosti a užité umění 4, 1996, č. 10, s. 17.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera