FRITSCH Volker 15.4.1905-15.8.1980: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 36: Řádka 36:
 
| poznámky =  
 
| poznámky =  
 
| web =  
 
| web =  
| citace =  
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 445-446
 
}}
 
}}
 
'''FRITSCH, Volker''', ''* 15. 4. 1905 Brno, † 15. 8. 1980 Vídeň (Rakousko), elektrotechnik, geofyzik, pedagog''
 
'''FRITSCH, Volker''', ''* 15. 4. 1905 Brno, † 15. 8. 1980 Vídeň (Rakousko), elektrotechnik, geofyzik, pedagog''

Aktuální verze z 17. 11. 2019, 17:39

Volker FRITSCH
Narození 15.4.1905
Místo narození Brno
Úmrtí 15.8.1980
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
2- Fyzik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 445-446
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=138477

FRITSCH, Volker, * 15. 4. 1905 Brno, † 15. 8. 1980 Vídeň (Rakousko), elektrotechnik, geofyzik, pedagog

Vystudoval německou techniku v Brně (Dipl. Ing. 1932). Krátce provozoval soukromou inženýrskou praxi, poté byl od 1937 asistentem německé techniky v Praze, 1938 obhájil doktorát. 1939–44 opět pracoval jako soukromník. 1944 byl v Praze zatčen a uvězněn, koncem války pak internován do koncentračního tábora v Osterode ve středním Německu, kde zřejmě pracoval v některé z tamních podzemních továren (oblast po válce patřila do britské okupační zóny). Po osvobození se usadil ve Vídni, 1946 se na technice habilitoval pro obor elektrotechnického inženýrství.

Zabýval se elektrickými geofyzikálními metodami, zejména využitím vlnového pole rozhlasových vysílačů o vysokém výkonu pracujících v pásmu velmi dlouhých vln v geoelektrickém průzkumu (metoda VDV), dále odporovými metodami a elektrickými vlastnostmi geologických materiálů. Usiloval o vědecké vysvětlení principu proutkařství (1939). Pomocí metody VDV počátkem čtyřicátých let zkoumal rudní žíly v západní části Krušných hor, ložisko rud rtuti a drobné indicie železných rud u Horních Lub na Chebsku. Za pražského pobytu se zabýval výzkumem blesků. Prováděl měření geoelektrického pole uzemnění hromosvodů a s tím souvisejících jevů indukce a samoindukce. V tomto výzkumu pokračoval i po válce, kdy se rovněž věnoval uplatnění geoelektrických metod při průzkumu základových půd ve stavebnictví.

D: Grundzüge der Funkgeologie, Braunschweig 1939; Die wissenschaftliche Deutung des Wünschelrutteneffektes, in: Berg- und hüttenmännische Monatshefte (Wien) 87, 1939, s. 153–157; Die funkgeologische Untersuchung des Zinnobervorkommens von Schönbach bei Eger (Sudetenland), in: Neues Jahrbuch für Mineralogie, Geologie und Paläontologie (Stuttgart), Beilage-Band 84, 1940, B, s. 90–116; Die Messung von Erdwiderständen, 1942; Geoelektrische Untersuchungen an Blitzerden, in: Gerlands Beiträge zur Geophysik (Leipzig) 62, 1952, č. 3, s. 164–207; Geoelektrische Baugrund-Untersuchung, Berlin (Ost) 1960.

L: R. Teichl, Österreicher der Gegenwart, 1951; Czeike 2, s. 422.

P: Česká geologická služba, Praha, katalog knihovny.

Pavel Vlašímský