Biografický slovník
FRITSCH Waldemar 23.3.1909-13.7.1978: Porovnání verzí
(FRITSCH_Waldemar_23.3.1909-13.7.1978) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 23.3.1909 | | datum narození = 23.3.1909 | ||
| − | | místo narození = Stará Role ( | + | | místo narození = Stará Role (Karlovy Vary) |
| datum úmrtí = 13.7.1978 | | datum úmrtí = 13.7.1978 | ||
| − | | místo úmrtí = Ansbach | + | | místo úmrtí = Ansbach (Bavorsko, Německo) |
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''FRITSCH, Waldemar''', ''* 23. 3. 1909 Stará Role (Karlovy Vary), † 13. 7. 1978 Ansbach (Bavorsko, Německo), keramik, sochař'' | ||
| − | + | Narodil se v selské rodině jako poslední, desáté dítě. Chtěl se | |
| + | stát učitelem, avšak pro nedostatek finančních prostředků nemohl | ||
| + | studovat. 1924–25 se vyučil lití forem a točení porcelánu | ||
| + | v porcelánce Victoria v rodišti. Sochařskému modelování se | ||
| + | věnoval jako samouk. 1926–29 navštěvoval Státní odbornou | ||
| + | školu pro porcelánový průmysl v Karlových Varech, kde ho | ||
| + | učili Michael Mörtl a Adolf Hegenbarth. F. již tehdy navrhoval | ||
| + | užitkový porcelán i porcelánovou plastiku. 1929–34 studoval | ||
| + | na UMPRUM v Praze, absolvoval v mistrovské třídě Heleny | ||
| + | Johnové. 1931 získal stipendium pražské německé akademie | ||
| + | (Deutsche Gesellschaft für Wissenschaft und Künste) a odjel | ||
| + | do Mnichova na studijní pobyt do nymphenburské porcelánky. | ||
| + | Během studií na UMPRUM udržoval kontakty s karlovarskou | ||
| + | školou a realizoval tam vlastní návrhy. Jeho plastiky | ||
| + | vyráběly porcelánky v Březové, Horním Slavkově a v Ostrově. | ||
| + | Po absolutoriu 1934 získal stipendium ministerstva kultury | ||
| + | v Modre (u Bratislavy), kde pomáhal modernizovat produkci | ||
| + | podniku Slovenská keramika. 1935 se stal odborným učitelem, | ||
| + | asistentem sochaře Johanna Watzala na keramické škole | ||
| + | v Teplicích. Jeho plastiky vyráběly porcelánky Puls v Ostrově | ||
| + | (nad Ohří), Epiag v Březové a Bohemia v Nové Roli. Návrhy | ||
| + | tvořil i pro továrny ve Fürstenbergu, Krause & Co. v Ansbachu | ||
| + | a Hutschenreuther v Selbu. Po odtržení Sudet a jejich připojení | ||
| + | k Německu se 1938 stal ředitelem Odborné keramické | ||
| + | školy v Teplicích. 1939 byl povolán jako profesor užité plastiky, | ||
| + | modelování, nauky o slohu a odborného kreslení na Státní | ||
| + | odbornou školu pro porcelánový průmysl v Karlových Varech. | ||
| + | V květnu 1939 byl ve škole zatčen gestapem a uvězněn, 1940 | ||
| + | ho těžce nemocného propustili, avšak Říšská kulturní komora | ||
| + | mu zakázala vykonávat povolání a F. zůstal pod dohledem | ||
| + | gestapa. 1943 musel narukovat do wehrmachtu, v němž sloužil | ||
| + | až do konce války. V obnoveném poválečném Československu | ||
| + | sice získal statut antifašisty, nebyl však schopen ztotožnit se s novými poměry v pohraničí po jeho dosídlení a odešel 1946 spolu se svými osmdesátiletými rodiči do Německa. | ||
| + | Po nemocí ztíženém období v uprchlickém táboře ve Stuttgartu- | ||
| + | Wendlingenu se usadil v Ansbachu. 1947–52 působil | ||
| + | na tamní Svobodné umělecké škole (Freie Kunstschule) jako | ||
| + | speciální technický konzultant a ředitel s úkolem obnovit | ||
| + | místní tradici výroby fajánse. Od 1953 se věnoval modelování | ||
| + | porcelánu a keramiky, spolupracoval s porcelánkami Rosenthal | ||
| + | AG a Hutschenreuther AG v Selbu, Porzellan-Manufaktur | ||
| + | ve Fürstenbergu a s keramickou manufakturou Krause & Co. | ||
| + | v Ansbachu. 1958 získal uměleckou cenu Sudetoněmeckého | ||
| + | landsmanšaftu, 1957 cenu města Ansbachu. Angažoval se v sudetoněmeckém | ||
| + | krajanském hnutí. | ||
| + | |||
| + | Jeho vrcholná díla z let 1934–38 významně předurčila vývoj | ||
| + | porcelánové plastiky. Specifickou technologii zpracování | ||
| + | porcelánové hmoty F. využil pro volnou sochařskou tvorbu. | ||
| + | V jemné modelaci a delikátním dekoru ho ovlivnili Franz Bustelli, | ||
| + | Max Esser, ale i styl art deco. 1937 vystavoval v československé | ||
| + | expozici na Světové výstavě v Paříži a jeho práce jsou | ||
| + | uloženy ve sbírkách Muzea keramiky v Sèvres. F. poválečná | ||
| + | figurální tvorba, vznikající od padesátých let ve složité osobní | ||
| + | situaci, se tematicky inspirovala tancem. Od šedesátých let se | ||
| + | pak věnoval převážně terakotovým portrétům. Jeho figurální | ||
| + | a zvířecí porcelánové plastiky z období 1928–34 jsou zastoupeny | ||
| + | ve sbírkách: Markgrafen Museum Ansbach, Muzeum | ||
| + | Karlovy Vary, Střední průmyslová škola keramická a sklářská | ||
| + | v Karlových Varech. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Koupání (Loreley), 1932; Vznášející se, 1934; Andělé, 1934; Europa, | ||
| + | Půlnoční píseň, Luciferovo sebekorunování, Luciferovo sebevzývání, Tanec | ||
| + | Haralda Kreutzberga, vše 1951; sv. Jiří, 1953; Růžový kavalír, 1954; Grock – | ||
| + | portrét klauna, 1952. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' EBL 1, s. 154–155; Vollmer 2, s. 166; E. W. Braun, W. F. Ein | ||
| + | sudetendeutscher Porzellanmodelleur, in: Kunst und Handwerk 1938, č. 1; | ||
| + | X. Schaffer, F. W. – Porzellan-Keramik-Plastik, München – Bad Windsheim | ||
| + | 1961; G. Lengl, F. W. – Das Gesicht: Porträts und kompositorische Bildnisse, | ||
| + | Nürnberg 1969; W. F.: Vom sudetendeutschen Porzellanschaffen, in: Die | ||
| + | Karlsbader Landschaft. Das Buch der Heimat, Wiesbaden 1974, A. Lang – | ||
| + | L. Hennig, F. W. – Natur und Phantastik. Plastik Porträt Porzellan, Ansbach | ||
| + | 1978; F. W. zum 100. Geburtstag, München 2009; J. Vlasák, W. F. a jeho | ||
| + | doba. Porcelánová plastika 1925–1945, 2013. | ||
| + | |||
| + | Eva Neumannová | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 29. 11. 2017, 12:08
| Waldemar FRITSCH | |
 | |
| Narození | 23.3.1909 |
|---|---|
| Místo narození | Stará Role (Karlovy Vary) |
| Úmrtí | 13.7.1978 |
| Místo úmrtí | Ansbach (Bavorsko, Německo) |
| Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77529 |
FRITSCH, Waldemar, * 23. 3. 1909 Stará Role (Karlovy Vary), † 13. 7. 1978 Ansbach (Bavorsko, Německo), keramik, sochař
Narodil se v selské rodině jako poslední, desáté dítě. Chtěl se stát učitelem, avšak pro nedostatek finančních prostředků nemohl studovat. 1924–25 se vyučil lití forem a točení porcelánu v porcelánce Victoria v rodišti. Sochařskému modelování se věnoval jako samouk. 1926–29 navštěvoval Státní odbornou školu pro porcelánový průmysl v Karlových Varech, kde ho učili Michael Mörtl a Adolf Hegenbarth. F. již tehdy navrhoval užitkový porcelán i porcelánovou plastiku. 1929–34 studoval na UMPRUM v Praze, absolvoval v mistrovské třídě Heleny Johnové. 1931 získal stipendium pražské německé akademie (Deutsche Gesellschaft für Wissenschaft und Künste) a odjel do Mnichova na studijní pobyt do nymphenburské porcelánky. Během studií na UMPRUM udržoval kontakty s karlovarskou školou a realizoval tam vlastní návrhy. Jeho plastiky vyráběly porcelánky v Březové, Horním Slavkově a v Ostrově. Po absolutoriu 1934 získal stipendium ministerstva kultury v Modre (u Bratislavy), kde pomáhal modernizovat produkci podniku Slovenská keramika. 1935 se stal odborným učitelem, asistentem sochaře Johanna Watzala na keramické škole v Teplicích. Jeho plastiky vyráběly porcelánky Puls v Ostrově (nad Ohří), Epiag v Březové a Bohemia v Nové Roli. Návrhy tvořil i pro továrny ve Fürstenbergu, Krause & Co. v Ansbachu a Hutschenreuther v Selbu. Po odtržení Sudet a jejich připojení k Německu se 1938 stal ředitelem Odborné keramické školy v Teplicích. 1939 byl povolán jako profesor užité plastiky, modelování, nauky o slohu a odborného kreslení na Státní odbornou školu pro porcelánový průmysl v Karlových Varech. V květnu 1939 byl ve škole zatčen gestapem a uvězněn, 1940 ho těžce nemocného propustili, avšak Říšská kulturní komora mu zakázala vykonávat povolání a F. zůstal pod dohledem gestapa. 1943 musel narukovat do wehrmachtu, v němž sloužil až do konce války. V obnoveném poválečném Československu sice získal statut antifašisty, nebyl však schopen ztotožnit se s novými poměry v pohraničí po jeho dosídlení a odešel 1946 spolu se svými osmdesátiletými rodiči do Německa. Po nemocí ztíženém období v uprchlickém táboře ve Stuttgartu- Wendlingenu se usadil v Ansbachu. 1947–52 působil na tamní Svobodné umělecké škole (Freie Kunstschule) jako speciální technický konzultant a ředitel s úkolem obnovit místní tradici výroby fajánse. Od 1953 se věnoval modelování porcelánu a keramiky, spolupracoval s porcelánkami Rosenthal AG a Hutschenreuther AG v Selbu, Porzellan-Manufaktur ve Fürstenbergu a s keramickou manufakturou Krause & Co. v Ansbachu. 1958 získal uměleckou cenu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, 1957 cenu města Ansbachu. Angažoval se v sudetoněmeckém krajanském hnutí.
Jeho vrcholná díla z let 1934–38 významně předurčila vývoj porcelánové plastiky. Specifickou technologii zpracování porcelánové hmoty F. využil pro volnou sochařskou tvorbu. V jemné modelaci a delikátním dekoru ho ovlivnili Franz Bustelli, Max Esser, ale i styl art deco. 1937 vystavoval v československé expozici na Světové výstavě v Paříži a jeho práce jsou uloženy ve sbírkách Muzea keramiky v Sèvres. F. poválečná figurální tvorba, vznikající od padesátých let ve složité osobní situaci, se tematicky inspirovala tancem. Od šedesátých let se pak věnoval převážně terakotovým portrétům. Jeho figurální a zvířecí porcelánové plastiky z období 1928–34 jsou zastoupeny ve sbírkách: Markgrafen Museum Ansbach, Muzeum Karlovy Vary, Střední průmyslová škola keramická a sklářská v Karlových Varech.
D: Koupání (Loreley), 1932; Vznášející se, 1934; Andělé, 1934; Europa, Půlnoční píseň, Luciferovo sebekorunování, Luciferovo sebevzývání, Tanec Haralda Kreutzberga, vše 1951; sv. Jiří, 1953; Růžový kavalír, 1954; Grock – portrét klauna, 1952.
L: EBL 1, s. 154–155; Vollmer 2, s. 166; E. W. Braun, W. F. Ein sudetendeutscher Porzellanmodelleur, in: Kunst und Handwerk 1938, č. 1; X. Schaffer, F. W. – Porzellan-Keramik-Plastik, München – Bad Windsheim 1961; G. Lengl, F. W. – Das Gesicht: Porträts und kompositorische Bildnisse, Nürnberg 1969; W. F.: Vom sudetendeutschen Porzellanschaffen, in: Die Karlsbader Landschaft. Das Buch der Heimat, Wiesbaden 1974, A. Lang – L. Hennig, F. W. – Natur und Phantastik. Plastik Porträt Porzellan, Ansbach 1978; F. W. zum 100. Geburtstag, München 2009; J. Vlasák, W. F. a jeho doba. Porcelánová plastika 1925–1945, 2013.
Eva Neumannová
