Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FRITTA Bedřich 19.9.1906-8.11.1944

{{Infobox - osoba
| jméno = Bedřich FRITTA
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 19.9.1906
| místo narození = Višňová (u Frýdlantu)
| datum úmrtí = 8.11.1944
| místo úmrtí = Osvětim (Polsko)
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 447-448
}}
'''FRITTA, Bedřich''' ''(pův. jm. Taussig, Friedrich), * 19. 9. 1906 Višňová (u Frýdlantu), † 8. 11. 1944 Osvětim (Polsko), karikaturista''

Datum a místo narození se v literatuře objevují chybně. Narodil
se v rodině Josefa Taussiga, přednosty železniční stanice
v Raspenavě, a Anny, roz. Hellerové. Po otcově smrti 1928 se
přestěhoval do Prahy, kde se matka znovu provdala za Maxmiliána
Stránského. Po studiích F. pracoval jako technický kreslíř
a propagační grafik. Na přelomu dvacátých a třicátých let
odešel do Paříže, pokoušel se uplatnit jako novinový kreslíř,
po dvou letech se vrátil do Prahy. Nastoupil jako technický
kreslič v ateliéru architekta Emila Weisze a propagační grafik
v reklamní kanceláři Ladislava Radoměrského. 1934 se
účastnil Mezinárodní výstavy karikatury a humoru v Mánesu
a 1934–35 spolupracoval s pražským satirickým týdeníkem
''Simplicus'', v němž se výtvarníci vyjadřovali k politice zejména
v hitlerovském Německu. Časopis redigoval F. Bidlo, přispívali
do něj A. Pelc, A. Hoffmeister, J. Čapek, O. Sekora,
E. Godal ad. F. v něm publikoval na padesát kreseb a karikatur
(např. ''Doslov Oseku'', ''Tiché sebevraždy'', ''Japanischer Taifun'', ''Poslední''
''zákazy novin'', ''Rooseveltova prosperita''). 1934 se ''Simplicus''
přejmenoval na ''Simpl'' a F. jej krátce redigoval. Díky spolupráci
s významnými výtvarníky a karikaturisty tehdy dozrál umělecky
a politicky. 1934–35 se znovu vydal do Paříže (''Pohled''
''na Seinu'', ''Maska hladu – Maska smrti'', ''Černošská tanečnice'').
Kresby v ''Simplu'' publikoval již pod pseudonymem, utvořeným
z prvních hlásek jména Fritz Taussig, tj. Fritta. 1936 požádal
o změnu jména na Bedřich Fritta a uzavřel v Praze sňatek s Johannou
Editou, roz. Fantlovou (* 13. 3. 1909 Praha). Manželé
bydleli naproti divadlu v Karlíně, kde měl F. i ateliér. Žili velmi
skromně, F. se živil jako propagační grafik a soukromě vyučoval
kreslení. Na přelomu 1936/37 se vydal s přáteli na studijní
cestu na Podkarpatskou Rus, odkud si přivezl kresby
z prostředí tradičních židovských obcí (''Bohoslužby v synagoze'',
''Židé v zasněžené krajině'', ''Dřevorubci''). V následujících letech
kreslil pražské veduty – pohledy na Staré Město z Prašné brány,
Valdštejnskou zahradu, stavbu Národní banky Na Příkopě,
nádvoří domu v Dlouhé ulici či pohledy na Pražský hrad –
vesměs sépiové nebo černobílé kresby tuší a rákosem, perem
či štětcem, jejichž pevná a výrazná kresba předznamenala jeho
terezínskou tvorbu.

Manželům se 22. 1. 1941 narodil syn Tomáš. F. byl jedním
z prvních transportů 4. 12. 1941 deportován do Terezína,
manželka se synem ho následovali 2. 7. 1942. Střediskem
výtvarníků se v Terezíně stala kreslírna technické kanceláře
v Magdeburských kasárnách. Jejich vedoucím byl jmenován
F., zástupcem Petr Kien, absolvent pražské AVU (k dalším
členům patřili portrétista Leo Haas z Opavy, reklamní grafik
Leo Heilbrunn a filmový režisér Adolf Aussenberg z Prahy, malíř
Otto Ungar a architekt Norbert Troller z Brna, Ferdinand
Bloch a Oswald Pöck z Vídně, 1943 přibyl ilustrátor Joseph
Spier z Nizozemska). Časem v kreslírně pracovalo patnáct až dvacet výtvarníků, kterým toto zařazení umožňovalo částečně se věnovat své profesi a získat čas a vzácné prostředky k vlastní
tvorbě. Kreslírna zpracovávala stavební a technické plány pro
projekty různých provozů a zařízení ghetta, jejím dalším posláním
byla příprava grafů, statistik a příloh ke zprávám a výkazům
o činnosti samosprávy pro komandaturu SS. Později se
malíři museli podílet na výzdobě v rámci tzv. okrašlovací akce
před návštěvou delegace Mezinárodního výboru Červeného
kříže (MVČK), k níž došlo 23. 6. 1944.

Současně po večerech vytvořil F. v Terezíně zcela odlišný cyklus
kreseb, zachycující skutečný života ghetta – všudypřítomné
přelidnění, nekonečné fronty na jídlo, dlouhé řady přicházejících
a odcházejících transportů, změť očíslovaných postav
čekajících na deportaci v tzv. šlojsce, hromady opuštěných
zavazadel, pohřební vozy tažené lidmi, převážející staré, nemocné
a mrtvé, přeplněné ubikace v kasematech a na půdách,
přízračné postavy slepců, invalidů a duševně nemocných v tzv.
kavalíru, denně se vršící hromady rakví a těl v márnici. Své
motivy zjednodušil a dramaticky vyhrotil, symbolicky zobrazil
nelidské podmínky a absurditu tamního života. Jeho výrazové
tušové kresby inspirovaly k ilegální tvorbě i ostatní výtvarníky,
mezi něž patřili především Leo Haas, Otto Ungar a Ferdinand
Bloch. Ačkoli měli různé školení i výtvarný názor, jejich motivy
a náměty se doplňovaly a zachytily v každodenních výjevech
mnohostranný obraz utrpení a zkázy v terezínském ghettu.
Silnou výrazovou nadsázkou se F. přiblížil dílům expresionistů
Georga Grosze a Alfreda Kubina.

Několik týdnů po návštěvě zástupců MVČK upozornil F.,
Haase, Ungara a Blocha vedoucí technického oddělení Otto
Zucker, že budou předvoláni k výslechu na komandaturu SS.
Umělci využili zbývající čas k tomu, aby své práce v Terezíně
důkladně uschovali. 17. 7. 1944 byl F. spolu s dalšími zatčen,
vyslýchán samotným A. Eichmannem a za tzv. propagandu
hrůzy deportován i s rodinou do věznice gestapa v terezínské
Malé pevnosti. Tam byl nejdříve umučen Ferdinand Bloch.
F. byl po třech měsících, 26. 10. 1944, společně s L. Haasem
deportován do Osvětimi, kde zakrátko podlehl neléčenému
zranění a celkovému vyčerpání. V únoru 1945 v Malé pevnosti
zemřela F. manželka, o jejich čtyřletého syna pak pečovala Erna
Haasová, která se s podlomeným zdravím dožila osvobození.
Z pěti nejznámějších terezínských malířů se vrátil jediný Leo
Haas, který vyzdvihl z úkrytů své a F. kresby a 1945 je vystavil
v pražském Mánesu. Později se staly depozitem Židovského
muzea v Praze a po 1990 byly vráceny synovi Tomáši Frittovi-Haasovi. 2006 se dočkaly velké výstavy v Židovském muzeu v Berlíně a v Památníku Terezín.

'''L:''' Terezín. Katalog výstavy B. F., Praha, výstavní síň Mánes 1945; Leo Haas,
Die Affäre der Theresienstädter Maler, in: Theresienstadt, R. Iltis (ed.),
Wien 1968, s. 171–176; G. Green, The Artists of Terezín, New York 1969;
M. Votavová, B. F. (nástin osobnosti a díla), in: Terezínské listy 9, 1978,
s. 18–28; A. Pařík, Art in the Terezín Ghetto, in: Katalog výstavy Seeing
through „Paradise“ – Artists and the Terezín Concentration Camp, Boston 1991, s. 49–61; N. Troller, The „Painters’ Affair“, in: Theresienstadt. Hitler’s
Gift to the Jews, Chapell Hill – London 1991, s. 131–142; O chlapci,
který se nestal číslem. Podle originálních obrázků B. F. z roku 1944 textem
doprovodil Ivan Klíma, 1998; A. Pařík, Výtvarné umění v terezínském
ghettu, in: Kultura proti smrti. Katalog expozice Památníku Terezín, 2002,
s. 51–175; I. Panochová, B. F. (1906–1944). Cesta terezínského umělce
od satiry k dokumentu. Výstavní katalog, Památník Terezín 2006.

'''P:''' NA, Praha, Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích,
(1735) 1784–1949 (1960), matrika nar. Liberec 1900–1915, inv. č. 985,
obr. 53.

Arno Pařík

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]

[[Kategorie:1906]]
[[Kategorie:Višňová]]
[[Kategorie:1944]]
[[Kategorie:Osvětim]]