FRITTA Bedřich 19.9.1906-8.11.1944: Porovnání verzí
(FRITTA_Bedřich_19.9.1906-8.11.1944) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.9.1906 | | datum narození = 19.9.1906 | ||
− | | místo narození = Višňová | + | | místo narození = Višňová (u Frýdlantu) |
| datum úmrtí = 8.11.1944 | | datum úmrtí = 8.11.1944 | ||
− | | místo úmrtí = Osvětim | + | | místo úmrtí = Osvětim (Polsko) |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''FRITTA, Bedřich''' ''(pův. jm. Taussig, Friedrich), * 19. 9. 1906 Višňová (u Frýdlantu), † 8. 11. 1944 Osvětim (Polsko), karikaturista'' | ||
+ | |||
+ | Datum a místo narození se v literatuře objevují chybně. Narodil | ||
+ | se v rodině Josefa Taussiga, přednosty železniční stanice | ||
+ | v Raspenavě, a Anny, roz. Hellerové. Po otcově smrti 1928 se | ||
+ | přestěhoval do Prahy, kde se matka znovu provdala za Maxmiliána | ||
+ | Stránského. Po studiích F. pracoval jako technický kreslíř | ||
+ | a propagační grafik. Na přelomu dvacátých a třicátých let | ||
+ | odešel do Paříže, pokoušel se uplatnit jako novinový kreslíř, | ||
+ | po dvou letech se vrátil do Prahy. Nastoupil jako technický | ||
+ | kreslič v ateliéru architekta Emila Weisze a propagační grafik | ||
+ | v reklamní kanceláři Ladislava Radoměrského. 1934 se | ||
+ | účastnil Mezinárodní výstavy karikatury a humoru v Mánesu | ||
+ | a 1934–35 spolupracoval s pražským satirickým týdeníkem | ||
+ | ''Simplicus'', v němž se výtvarníci vyjadřovali k politice zejména | ||
+ | v hitlerovském Německu. Časopis redigoval F. Bidlo, přispívali | ||
+ | do něj A. Pelc, A. Hoffmeister, J. Čapek, O. Sekora, | ||
+ | E. Godal ad. F. v něm publikoval na padesát kreseb a karikatur | ||
+ | (např. ''Doslov Oseku'', ''Tiché sebevraždy'', ''Japanischer Taifun'', ''Poslední'' | ||
+ | ''zákazy novin'', ''Rooseveltova prosperita''). 1934 se ''Simplicus'' | ||
+ | přejmenoval na ''Simpl'' a F. jej krátce redigoval. Díky spolupráci | ||
+ | s významnými výtvarníky a karikaturisty tehdy dozrál umělecky | ||
+ | a politicky. 1934–35 se znovu vydal do Paříže (''Pohled'' | ||
+ | ''na Seinu'', ''Maska hladu – Maska smrti'', ''Černošská tanečnice''). | ||
+ | Kresby v ''Simplu'' publikoval již pod pseudonymem, utvořeným | ||
+ | z prvních hlásek jména Fritz Taussig, tj. Fritta. 1936 požádal | ||
+ | o změnu jména na Bedřich Fritta a uzavřel v Praze sňatek s Johannou | ||
+ | Editou, roz. Fantlovou (* 13. 3. 1909 Praha). Manželé | ||
+ | bydleli naproti divadlu v Karlíně, kde měl F. i ateliér. Žili velmi | ||
+ | skromně, F. se živil jako propagační grafik a soukromě vyučoval | ||
+ | kreslení. Na přelomu 1936/37 se vydal s přáteli na studijní | ||
+ | cestu na Podkarpatskou Rus, odkud si přivezl kresby | ||
+ | z prostředí tradičních židovských obcí (''Bohoslužby v synagoze'', | ||
+ | ''Židé v zasněžené krajině'', ''Dřevorubci''). V následujících letech | ||
+ | kreslil pražské veduty – pohledy na Staré Město z Prašné brány, | ||
+ | Valdštejnskou zahradu, stavbu Národní banky Na Příkopě, | ||
+ | nádvoří domu v Dlouhé ulici či pohledy na Pražský hrad – | ||
+ | vesměs sépiové nebo černobílé kresby tuší a rákosem, perem | ||
+ | či štětcem, jejichž pevná a výrazná kresba předznamenala jeho | ||
+ | terezínskou tvorbu. | ||
+ | |||
+ | Manželům se 22. 1. 1941 narodil syn Tomáš. F. byl jedním | ||
+ | z prvních transportů 4. 12. 1941 deportován do Terezína, | ||
+ | manželka se synem ho následovali 2. 7. 1942. Střediskem | ||
+ | výtvarníků se v Terezíně stala kreslírna technické kanceláře | ||
+ | v Magdeburských kasárnách. Jejich vedoucím byl jmenován | ||
+ | F., zástupcem Petr Kien, absolvent pražské AVU (k dalším | ||
+ | členům patřili portrétista Leo Haas z Opavy, reklamní grafik | ||
+ | Leo Heilbrunn a filmový režisér Adolf Aussenberg z Prahy, malíř | ||
+ | Otto Ungar a architekt Norbert Troller z Brna, Ferdinand | ||
+ | Bloch a Oswald Pöck z Vídně, 1943 přibyl ilustrátor Joseph | ||
+ | Spier z Nizozemska). Časem v kreslírně pracovalo patnáct až dvacet výtvarníků, kterým toto zařazení umožňovalo částečně se věnovat své profesi a získat čas a vzácné prostředky k vlastní | ||
+ | tvorbě. Kreslírna zpracovávala stavební a technické plány pro | ||
+ | projekty různých provozů a zařízení ghetta, jejím dalším posláním | ||
+ | byla příprava grafů, statistik a příloh ke zprávám a výkazům | ||
+ | o činnosti samosprávy pro komandaturu SS. Později se | ||
+ | malíři museli podílet na výzdobě v rámci tzv. okrašlovací akce | ||
+ | před návštěvou delegace Mezinárodního výboru Červeného | ||
+ | kříže (MVČK), k níž došlo 23. 6. 1944. | ||
+ | |||
+ | Současně po večerech vytvořil F. v Terezíně zcela odlišný cyklus | ||
+ | kreseb, zachycující skutečný života ghetta – všudypřítomné | ||
+ | přelidnění, nekonečné fronty na jídlo, dlouhé řady přicházejících | ||
+ | a odcházejících transportů, změť očíslovaných postav | ||
+ | čekajících na deportaci v tzv. šlojsce, hromady opuštěných | ||
+ | zavazadel, pohřební vozy tažené lidmi, převážející staré, nemocné | ||
+ | a mrtvé, přeplněné ubikace v kasematech a na půdách, | ||
+ | přízračné postavy slepců, invalidů a duševně nemocných v tzv. | ||
+ | kavalíru, denně se vršící hromady rakví a těl v márnici. Své | ||
+ | motivy zjednodušil a dramaticky vyhrotil, symbolicky zobrazil | ||
+ | nelidské podmínky a absurditu tamního života. Jeho výrazové | ||
+ | tušové kresby inspirovaly k ilegální tvorbě i ostatní výtvarníky, | ||
+ | mezi něž patřili především Leo Haas, Otto Ungar a Ferdinand | ||
+ | Bloch. Ačkoli měli různé školení i výtvarný názor, jejich motivy | ||
+ | a náměty se doplňovaly a zachytily v každodenních výjevech | ||
+ | mnohostranný obraz utrpení a zkázy v terezínském ghettu. | ||
+ | Silnou výrazovou nadsázkou se F. přiblížil dílům expresionistů | ||
+ | Georga Grosze a Alfreda Kubina. | ||
+ | |||
+ | Několik týdnů po návštěvě zástupců MVČK upozornil F., | ||
+ | Haase, Ungara a Blocha vedoucí technického oddělení Otto | ||
+ | Zucker, že budou předvoláni k výslechu na komandaturu SS. | ||
+ | Umělci využili zbývající čas k tomu, aby své práce v Terezíně | ||
+ | důkladně uschovali. 17. 7. 1944 byl F. spolu s dalšími zatčen, | ||
+ | vyslýchán samotným A. Eichmannem a za tzv. propagandu | ||
+ | hrůzy deportován i s rodinou do věznice gestapa v terezínské | ||
+ | Malé pevnosti. Tam byl nejdříve umučen Ferdinand Bloch. | ||
+ | F. byl po třech měsících, 26. 10. 1944, společně s L. Haasem | ||
+ | deportován do Osvětimi, kde zakrátko podlehl neléčenému | ||
+ | zranění a celkovému vyčerpání. V únoru 1945 v Malé pevnosti | ||
+ | zemřela F. manželka, o jejich čtyřletého syna pak pečovala Erna | ||
+ | Haasová, která se s podlomeným zdravím dožila osvobození. | ||
+ | Z pěti nejznámějších terezínských malířů se vrátil jediný Leo | ||
+ | Haas, který vyzdvihl z úkrytů své a F. kresby a 1945 je vystavil | ||
+ | v pražském Mánesu. Později se staly depozitem Židovského | ||
+ | muzea v Praze a po 1990 byly vráceny synovi Tomáši Frittovi-Haasovi. 2006 se dočkaly velké výstavy v Židovském muzeu v Berlíně a v Památníku Terezín. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Terezín. Katalog výstavy B. F., Praha, výstavní síň Mánes 1945; Leo Haas, | ||
+ | Die Affäre der Theresienstädter Maler, in: Theresienstadt, R. Iltis (ed.), | ||
+ | Wien 1968, s. 171–176; G. Green, The Artists of Terezín, New York 1969; | ||
+ | M. Votavová, B. F. (nástin osobnosti a díla), in: Terezínské listy 9, 1978, | ||
+ | s. 18–28; A. Pařík, Art in the Terezín Ghetto, in: Katalog výstavy Seeing | ||
+ | through „Paradise“ – Artists and the Terezín Concentration Camp, Boston 1991, s. 49–61; N. Troller, The „Painters’ Affair“, in: Theresienstadt. Hitler’s | ||
+ | Gift to the Jews, Chapell Hill – London 1991, s. 131–142; O chlapci, | ||
+ | který se nestal číslem. Podle originálních obrázků B. F. z roku 1944 textem | ||
+ | doprovodil Ivan Klíma, 1998; A. Pařík, Výtvarné umění v terezínském | ||
+ | ghettu, in: Kultura proti smrti. Katalog expozice Památníku Terezín, 2002, | ||
+ | s. 51–175; I. Panochová, B. F. (1906–1944). Cesta terezínského umělce | ||
+ | od satiry k dokumentu. Výstavní katalog, Památník Terezín 2006. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NA, Praha, Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, | ||
+ | (1735) 1784–1949 (1960), matrika nar. Liberec 1900–1915, inv. č. 985, | ||
+ | obr. 53. | ||
+ | |||
+ | Arno Pařík | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] |
Verze z 29. 11. 2017, 16:22
Bedřich FRITTA | |
Narození | 19.9.1906 |
---|---|
Místo narození | Višňová (u Frýdlantu) |
Úmrtí | 8.11.1944 |
Místo úmrtí | Osvětim (Polsko) |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=82378 |
FRITTA, Bedřich (pův. jm. Taussig, Friedrich), * 19. 9. 1906 Višňová (u Frýdlantu), † 8. 11. 1944 Osvětim (Polsko), karikaturista
Datum a místo narození se v literatuře objevují chybně. Narodil se v rodině Josefa Taussiga, přednosty železniční stanice v Raspenavě, a Anny, roz. Hellerové. Po otcově smrti 1928 se přestěhoval do Prahy, kde se matka znovu provdala za Maxmiliána Stránského. Po studiích F. pracoval jako technický kreslíř a propagační grafik. Na přelomu dvacátých a třicátých let odešel do Paříže, pokoušel se uplatnit jako novinový kreslíř, po dvou letech se vrátil do Prahy. Nastoupil jako technický kreslič v ateliéru architekta Emila Weisze a propagační grafik v reklamní kanceláři Ladislava Radoměrského. 1934 se účastnil Mezinárodní výstavy karikatury a humoru v Mánesu a 1934–35 spolupracoval s pražským satirickým týdeníkem Simplicus, v němž se výtvarníci vyjadřovali k politice zejména v hitlerovském Německu. Časopis redigoval F. Bidlo, přispívali do něj A. Pelc, A. Hoffmeister, J. Čapek, O. Sekora, E. Godal ad. F. v něm publikoval na padesát kreseb a karikatur (např. Doslov Oseku, Tiché sebevraždy, Japanischer Taifun, Poslední zákazy novin, Rooseveltova prosperita). 1934 se Simplicus přejmenoval na Simpl a F. jej krátce redigoval. Díky spolupráci s významnými výtvarníky a karikaturisty tehdy dozrál umělecky a politicky. 1934–35 se znovu vydal do Paříže (Pohled na Seinu, Maska hladu – Maska smrti, Černošská tanečnice). Kresby v Simplu publikoval již pod pseudonymem, utvořeným z prvních hlásek jména Fritz Taussig, tj. Fritta. 1936 požádal o změnu jména na Bedřich Fritta a uzavřel v Praze sňatek s Johannou Editou, roz. Fantlovou (* 13. 3. 1909 Praha). Manželé bydleli naproti divadlu v Karlíně, kde měl F. i ateliér. Žili velmi skromně, F. se živil jako propagační grafik a soukromě vyučoval kreslení. Na přelomu 1936/37 se vydal s přáteli na studijní cestu na Podkarpatskou Rus, odkud si přivezl kresby z prostředí tradičních židovských obcí (Bohoslužby v synagoze, Židé v zasněžené krajině, Dřevorubci). V následujících letech kreslil pražské veduty – pohledy na Staré Město z Prašné brány, Valdštejnskou zahradu, stavbu Národní banky Na Příkopě, nádvoří domu v Dlouhé ulici či pohledy na Pražský hrad – vesměs sépiové nebo černobílé kresby tuší a rákosem, perem či štětcem, jejichž pevná a výrazná kresba předznamenala jeho terezínskou tvorbu.
Manželům se 22. 1. 1941 narodil syn Tomáš. F. byl jedním z prvních transportů 4. 12. 1941 deportován do Terezína, manželka se synem ho následovali 2. 7. 1942. Střediskem výtvarníků se v Terezíně stala kreslírna technické kanceláře v Magdeburských kasárnách. Jejich vedoucím byl jmenován F., zástupcem Petr Kien, absolvent pražské AVU (k dalším členům patřili portrétista Leo Haas z Opavy, reklamní grafik Leo Heilbrunn a filmový režisér Adolf Aussenberg z Prahy, malíř Otto Ungar a architekt Norbert Troller z Brna, Ferdinand Bloch a Oswald Pöck z Vídně, 1943 přibyl ilustrátor Joseph Spier z Nizozemska). Časem v kreslírně pracovalo patnáct až dvacet výtvarníků, kterým toto zařazení umožňovalo částečně se věnovat své profesi a získat čas a vzácné prostředky k vlastní tvorbě. Kreslírna zpracovávala stavební a technické plány pro projekty různých provozů a zařízení ghetta, jejím dalším posláním byla příprava grafů, statistik a příloh ke zprávám a výkazům o činnosti samosprávy pro komandaturu SS. Později se malíři museli podílet na výzdobě v rámci tzv. okrašlovací akce před návštěvou delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK), k níž došlo 23. 6. 1944.
Současně po večerech vytvořil F. v Terezíně zcela odlišný cyklus kreseb, zachycující skutečný života ghetta – všudypřítomné přelidnění, nekonečné fronty na jídlo, dlouhé řady přicházejících a odcházejících transportů, změť očíslovaných postav čekajících na deportaci v tzv. šlojsce, hromady opuštěných zavazadel, pohřební vozy tažené lidmi, převážející staré, nemocné a mrtvé, přeplněné ubikace v kasematech a na půdách, přízračné postavy slepců, invalidů a duševně nemocných v tzv. kavalíru, denně se vršící hromady rakví a těl v márnici. Své motivy zjednodušil a dramaticky vyhrotil, symbolicky zobrazil nelidské podmínky a absurditu tamního života. Jeho výrazové tušové kresby inspirovaly k ilegální tvorbě i ostatní výtvarníky, mezi něž patřili především Leo Haas, Otto Ungar a Ferdinand Bloch. Ačkoli měli různé školení i výtvarný názor, jejich motivy a náměty se doplňovaly a zachytily v každodenních výjevech mnohostranný obraz utrpení a zkázy v terezínském ghettu. Silnou výrazovou nadsázkou se F. přiblížil dílům expresionistů Georga Grosze a Alfreda Kubina.
Několik týdnů po návštěvě zástupců MVČK upozornil F., Haase, Ungara a Blocha vedoucí technického oddělení Otto Zucker, že budou předvoláni k výslechu na komandaturu SS. Umělci využili zbývající čas k tomu, aby své práce v Terezíně důkladně uschovali. 17. 7. 1944 byl F. spolu s dalšími zatčen, vyslýchán samotným A. Eichmannem a za tzv. propagandu hrůzy deportován i s rodinou do věznice gestapa v terezínské Malé pevnosti. Tam byl nejdříve umučen Ferdinand Bloch. F. byl po třech měsících, 26. 10. 1944, společně s L. Haasem deportován do Osvětimi, kde zakrátko podlehl neléčenému zranění a celkovému vyčerpání. V únoru 1945 v Malé pevnosti zemřela F. manželka, o jejich čtyřletého syna pak pečovala Erna Haasová, která se s podlomeným zdravím dožila osvobození. Z pěti nejznámějších terezínských malířů se vrátil jediný Leo Haas, který vyzdvihl z úkrytů své a F. kresby a 1945 je vystavil v pražském Mánesu. Později se staly depozitem Židovského muzea v Praze a po 1990 byly vráceny synovi Tomáši Frittovi-Haasovi. 2006 se dočkaly velké výstavy v Židovském muzeu v Berlíně a v Památníku Terezín.
L: Terezín. Katalog výstavy B. F., Praha, výstavní síň Mánes 1945; Leo Haas, Die Affäre der Theresienstädter Maler, in: Theresienstadt, R. Iltis (ed.), Wien 1968, s. 171–176; G. Green, The Artists of Terezín, New York 1969; M. Votavová, B. F. (nástin osobnosti a díla), in: Terezínské listy 9, 1978, s. 18–28; A. Pařík, Art in the Terezín Ghetto, in: Katalog výstavy Seeing through „Paradise“ – Artists and the Terezín Concentration Camp, Boston 1991, s. 49–61; N. Troller, The „Painters’ Affair“, in: Theresienstadt. Hitler’s Gift to the Jews, Chapell Hill – London 1991, s. 131–142; O chlapci, který se nestal číslem. Podle originálních obrázků B. F. z roku 1944 textem doprovodil Ivan Klíma, 1998; A. Pařík, Výtvarné umění v terezínském ghettu, in: Kultura proti smrti. Katalog expozice Památníku Terezín, 2002, s. 51–175; I. Panochová, B. F. (1906–1944). Cesta terezínského umělce od satiry k dokumentu. Výstavní katalog, Památník Terezín 2006.
P: NA, Praha, Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, (1735) 1784–1949 (1960), matrika nar. Liberec 1900–1915, inv. č. 985, obr. 53.
Arno Pařík