Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FROŇKOVÁ Jiřina 21.3.1927-9.6.2001

{{Infobox - osoba
| jméno = Jiřina FROŇKOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 21.3.1927
| místo narození = Rynholec (u Rakovníka)
| datum úmrtí = 9.6.2001
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec

| jiná jména = 
}}
'''FROŇKOVÁ, Jiřina''' ''(provd. Holubová), * 21. 3. 1927 Rynholec (u Rakovníka), † 9. 6. 2001 Brno, herečka''

Pocházela z rozvětvené divadelní rodiny (bývá zaměňována
se svou matkou Jindrou F.). Děd Bohumil Šolc (1856–1938)
byl hercem a ředitelem kočovné společnosti, rodiče Vilém
F. a Jindra (Jindřiška), roz. Šolcová (1903–1980), hráli u několika
společností, stejně jako F. sestra Zdeňka (provd. Kropáčková).
F. rodiče se rozvedli, matka se starala sama o obě dcery,
které začaly hrát dětské divadelní role. V patnácti letech F. zahájila
hereckou dráhu u Valdenovy společnosti, avšak už 1943
přijala angažmá v činoherním a operetním souboru Hermíny
Housové. V sezoně 1945 získala smlouvu ve Východočeském
divadle v Pardubicích, kde byla obsazována do rolí mladistvých
něžných hrdinek a kde se začalo vyvíjet její procítěné herectví.
Sblížila se s divadelním ředitelem Miloslavem Holubem
(1915–1999), 1949 s ním uzavřela sňatek a vychovali spolu
dceru Zuzanu. Krátce oba působili ve Svobodném divadle
v Brně, avšak už v sezoně 1949/50 se stali členy činohry Státního
divadla v Ostravě (dnes ND moravskoslezské). F. hrála
společně na jedné scéně nejen s manželem, ale také se
svou matkou, která tam byla 1953–64 angažována. V sezoně
1958/59 F. byla stálým hostem ve třech inscenacích ND
v Praze, nabídku trvalého působení v metropoli z rodinných
důvodů nepřijala. 1985 odešla do důchodu.

Na ostravském jevišti ztělesnila především romantické a lyrické
hrdinky, k čemuž ji předurčoval křehký zjev, přirozený
a bezelstný projev i kultivovaná čeština. Vynikla v roli Nezvalovy
''Manon Lescaut'', ve hře uvedené 1950 v Ostravě poprvé.
Od něžných dívčích rolí přešla k postavám zralých žen.
Vytvořila na sto padesát rolí v českém i světovém repertoáru.
Byla přesvědčivá v úloze Mahuleny v Zeyerově ''Radúzovi''
''a Mahuleně'' (1953), Stázy ve Šrámkově ''Létě'' (1955) nebo
jako Mimi v Čapkově ''Loupežníkovi'' (1956), Kristina Fialová
v Stroupežnického ''Našich furiantech'' (1954) či jako matka
Strunová v Hrubínově ''Křišťálové noci''. Díky své drobné postavě
účinkovala také v kalhotkových rolích Indiána Prokopa
v Tylově ''Paličově dceři'' (1950) nebo rozverného skřítka Puka
v Shakespearově ''Snu noci svatojánské'' (1957). K F. výrazným
rolím světového repertoáru patřily Shakespearovy hrdinky
Julie a Desdemona (1957) nebo Marie ve ''Večeru tříkrálovém''
(1951), Luisa v Schillerových ''Úkladech a lásce'' (1952) či postavy
v Čechovových nebo Ibsenových dramatech. Dokázala
vytvořit rovněž půvabné komické role, např. postavu slečny
Mossieové v ''Penziónu pro svobodné pány'' S. O’Caseyho nebo
záletnou kloboučnici Kláru v Labichově ''Slaměném klobouku''.
Dále recitovala v pořadech ostravského studia Československé
televize a v pásmech tamního Divadla hudby, kde byl 1958–61
jejím častým partnerem pozdější člen ND Bořivoj Navrátil.
1978 vydal Supraphon dvě gramofonové desky ''Výběr z divadelních''
''inscenací Divadla Zdeňka Nejedlého'' a ''Divadla Jiřího''
''Myrona v Ostravě'', kde se F. představila v Čechovově ''Višňovém''
''sadu'' a v Gorkého ''Na dně''.

Ve filmu hrála pouze jednou v komedii z hornického prostředí
''Kotrmelec'' (1961). Uplatnila se v televizních snímcích ''Cizí člověk''
(1976), ''Majka'', ''Filip'' (oba 1978), ''Čas plyne i v dešti'' (1980),
''Jak Honza Kačenku dostal'' (1982), ''Figarova svatba'' (1984), ''Světlonoš''
(1985), ''Tchán'' (1986), ''Vila Lucie, Brožurkový fantom'' (oba
1987), ''Dědek'', ''Dědeček'' (oba 1988) a ''Umění nestárnout'' (1989),
hrála rovněž v seriálech ''Postel s nebesy'' (1980), ''Marťanský dopoledník''
(1982), ''Stavy rachotí'' (1983), ''Velké sedlo'', ''Logaritmus''
''lásky'' a ''Ďáblovy peníze'' (1985).

1969 získala titul zasloužilá umělkyně. Po manželově smrti
1999 se přestěhovala do Brna ke své dceři, kde dožila.

'''L:''' 40 let Ostravského divadla 1919–1959, 1959, s. 165–247 a passim (obr.
1953/53 Úklady a láska); M. Slíva, Zasloužilá umělkyně J. F., in: Ostravský
kulturní magazín 1987, č. 3, s. 35; M. Zbavitel, Pozdrav J. F., in: Svobodné
slovo 21. 3. 1987; V. Kabeláč, Zasloužilá umělkyně J. F., in: 70 let Státního
divadla v Ostravě, 1989, s. 74; M. Zbavitel, Láska zvaná divadlo, in: Nová
svoboda 24. 3. 1992; ČBS, s. 157; Slezsko 4 (16), s. 31–32; www.archiv.
narodni-divadlo.cz (role a obr. dokumentace).

'''P:''' Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Miroslava Kyselá

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]

[[Kategorie:1927]]
[[Kategorie:Rynholec]]
[[Kategorie:2001]]
[[Kategorie:Brno]]