FROŇKOVÁ Jiřina 21.3.1927-9.6.2001: Porovnání verzí
(FROŇKOVÁ_Jiřina_21.3.1927-9.6.2001) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.3.1927 | | datum narození = 21.3.1927 | ||
− | | místo narození = Rynholec | + | | místo narození = Rynholec (u Rakovníka) |
| datum úmrtí = 9.6.2001 | | datum úmrtí = 9.6.2001 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''FROŇKOVÁ, Jiřina''' ''(provd. Holubová), * 21. 3. 1927 Rynholec (u Rakovníka), † 9. 6. 2001 Brno, herečka'' | ||
+ | |||
+ | Pocházela z rozvětvené divadelní rodiny (bývá zaměňována | ||
+ | se svou matkou Jindrou F.). Děd Bohumil Šolc (1856–1938) | ||
+ | byl hercem a ředitelem kočovné společnosti, rodiče Vilém | ||
+ | F. a Jindra (Jindřiška), roz. Šolcová (1903–1980), hráli u několika | ||
+ | společností, stejně jako F. sestra Zdeňka (provd. Kropáčková). | ||
+ | F. rodiče se rozvedli, matka se starala sama o obě dcery, | ||
+ | které začaly hrát dětské divadelní role. V patnácti letech F. zahájila | ||
+ | hereckou dráhu u Valdenovy společnosti, avšak už 1943 | ||
+ | přijala angažmá v činoherním a operetním souboru Hermíny | ||
+ | Housové. V sezoně 1945 získala smlouvu ve Východočeském | ||
+ | divadle v Pardubicích, kde byla obsazována do rolí mladistvých | ||
+ | něžných hrdinek a kde se začalo vyvíjet její procítěné herectví. | ||
+ | Sblížila se s divadelním ředitelem Miloslavem Holubem | ||
+ | (1915–1999), 1949 s ním uzavřela sňatek a vychovali spolu | ||
+ | dceru Zuzanu. Krátce oba působili ve Svobodném divadle | ||
+ | v Brně, avšak už v sezoně 1949/50 se stali členy činohry Státního | ||
+ | divadla v Ostravě (dnes ND moravskoslezské). F. hrála | ||
+ | společně na jedné scéně nejen s manželem, ale také se | ||
+ | svou matkou, která tam byla 1953–64 angažována. V sezoně | ||
+ | 1958/59 F. byla stálým hostem ve třech inscenacích ND | ||
+ | v Praze, nabídku trvalého působení v metropoli z rodinných | ||
+ | důvodů nepřijala. 1985 odešla do důchodu. | ||
+ | |||
+ | Na ostravském jevišti ztělesnila především romantické a lyrické | ||
+ | hrdinky, k čemuž ji předurčoval křehký zjev, přirozený | ||
+ | a bezelstný projev i kultivovaná čeština. Vynikla v roli Nezvalovy | ||
+ | ''Manon Lescaut'', ve hře uvedené 1950 v Ostravě poprvé. | ||
+ | Od něžných dívčích rolí přešla k postavám zralých žen. | ||
+ | Vytvořila na sto padesát rolí v českém i světovém repertoáru. | ||
+ | Byla přesvědčivá v úloze Mahuleny v Zeyerově ''Radúzovi'' | ||
+ | ''a Mahuleně'' (1953), Stázy ve Šrámkově ''Létě'' (1955) nebo | ||
+ | jako Mimi v Čapkově ''Loupežníkovi'' (1956), Kristina Fialová | ||
+ | v Stroupežnického ''Našich furiantech'' (1954) či jako matka | ||
+ | Strunová v Hrubínově ''Křišťálové noci''. Díky své drobné postavě | ||
+ | účinkovala také v kalhotkových rolích Indiána Prokopa | ||
+ | v Tylově ''Paličově dceři'' (1950) nebo rozverného skřítka Puka | ||
+ | v Shakespearově ''Snu noci svatojánské'' (1957). K F. výrazným | ||
+ | rolím světového repertoáru patřily Shakespearovy hrdinky | ||
+ | Julie a Desdemona (1957) nebo Marie ve ''Večeru tříkrálovém'' | ||
+ | (1951), Luisa v Schillerových ''Úkladech a lásce'' (1952) či postavy | ||
+ | v Čechovových nebo Ibsenových dramatech. Dokázala | ||
+ | vytvořit rovněž půvabné komické role, např. postavu slečny | ||
+ | Mossieové v ''Penziónu pro svobodné pány'' S. O’Caseyho nebo | ||
+ | záletnou kloboučnici Kláru v Labichově ''Slaměném klobouku''. | ||
+ | Dále recitovala v pořadech ostravského studia Československé | ||
+ | televize a v pásmech tamního Divadla hudby, kde byl 1958–61 | ||
+ | jejím častým partnerem pozdější člen ND Bořivoj Navrátil. | ||
+ | 1978 vydal Supraphon dvě gramofonové desky ''Výběr z divadelních'' | ||
+ | ''inscenací Divadla Zdeňka Nejedlého'' a ''Divadla Jiřího'' | ||
+ | ''Myrona v Ostravě'', kde se F. představila v Čechovově ''Višňovém'' | ||
+ | ''sadu'' a v Gorkého ''Na dně''. | ||
+ | |||
+ | Ve filmu hrála pouze jednou v komedii z hornického prostředí | ||
+ | ''Kotrmelec'' (1961). Uplatnila se v televizních snímcích ''Cizí člověk'' | ||
+ | (1976), ''Majka'', ''Filip'' (oba 1978), ''Čas plyne i v dešti'' (1980), | ||
+ | ''Jak Honza Kačenku dostal'' (1982), ''Figarova svatba'' (1984), ''Světlonoš'' | ||
+ | (1985), ''Tchán'' (1986), ''Vila Lucie, Brožurkový fantom'' (oba | ||
+ | 1987), ''Dědek'', ''Dědeček'' (oba 1988) a ''Umění nestárnout'' (1989), | ||
+ | hrála rovněž v seriálech ''Postel s nebesy'' (1980), ''Marťanský dopoledník'' | ||
+ | (1982), ''Stavy rachotí'' (1983), ''Velké sedlo'', ''Logaritmus'' | ||
+ | ''lásky'' a ''Ďáblovy peníze'' (1985). | ||
+ | |||
+ | 1969 získala titul zasloužilá umělkyně. Po manželově smrti | ||
+ | 1999 se přestěhovala do Brna ke své dceři, kde dožila. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' 40 let Ostravského divadla 1919–1959, 1959, s. 165–247 a passim (obr. | ||
+ | 1953/53 Úklady a láska); M. Slíva, Zasloužilá umělkyně J. F., in: Ostravský | ||
+ | kulturní magazín 1987, č. 3, s. 35; M. Zbavitel, Pozdrav J. F., in: Svobodné | ||
+ | slovo 21. 3. 1987; V. Kabeláč, Zasloužilá umělkyně J. F., in: 70 let Státního | ||
+ | divadla v Ostravě, 1989, s. 74; M. Zbavitel, Láska zvaná divadlo, in: Nová | ||
+ | svoboda 24. 3. 1992; ČBS, s. 157; Slezsko 4 (16), s. 31–32; www.archiv. | ||
+ | narodni-divadlo.cz (role a obr. dokumentace). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Divadelní ústav, Praha, dokumentace. | ||
+ | |||
+ | Miroslava Kyselá | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] |
Verze z 29. 11. 2017, 19:45
Jiřina FROŇKOVÁ | |
Narození | 21.3.1927 |
---|---|
Místo narození | Rynholec (u Rakovníka) |
Úmrtí | 9.6.2001 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69273 |
FROŇKOVÁ, Jiřina (provd. Holubová), * 21. 3. 1927 Rynholec (u Rakovníka), † 9. 6. 2001 Brno, herečka
Pocházela z rozvětvené divadelní rodiny (bývá zaměňována se svou matkou Jindrou F.). Děd Bohumil Šolc (1856–1938) byl hercem a ředitelem kočovné společnosti, rodiče Vilém F. a Jindra (Jindřiška), roz. Šolcová (1903–1980), hráli u několika společností, stejně jako F. sestra Zdeňka (provd. Kropáčková). F. rodiče se rozvedli, matka se starala sama o obě dcery, které začaly hrát dětské divadelní role. V patnácti letech F. zahájila hereckou dráhu u Valdenovy společnosti, avšak už 1943 přijala angažmá v činoherním a operetním souboru Hermíny Housové. V sezoně 1945 získala smlouvu ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde byla obsazována do rolí mladistvých něžných hrdinek a kde se začalo vyvíjet její procítěné herectví. Sblížila se s divadelním ředitelem Miloslavem Holubem (1915–1999), 1949 s ním uzavřela sňatek a vychovali spolu dceru Zuzanu. Krátce oba působili ve Svobodném divadle v Brně, avšak už v sezoně 1949/50 se stali členy činohry Státního divadla v Ostravě (dnes ND moravskoslezské). F. hrála společně na jedné scéně nejen s manželem, ale také se svou matkou, která tam byla 1953–64 angažována. V sezoně 1958/59 F. byla stálým hostem ve třech inscenacích ND v Praze, nabídku trvalého působení v metropoli z rodinných důvodů nepřijala. 1985 odešla do důchodu.
Na ostravském jevišti ztělesnila především romantické a lyrické hrdinky, k čemuž ji předurčoval křehký zjev, přirozený a bezelstný projev i kultivovaná čeština. Vynikla v roli Nezvalovy Manon Lescaut, ve hře uvedené 1950 v Ostravě poprvé. Od něžných dívčích rolí přešla k postavám zralých žen. Vytvořila na sto padesát rolí v českém i světovém repertoáru. Byla přesvědčivá v úloze Mahuleny v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně (1953), Stázy ve Šrámkově Létě (1955) nebo jako Mimi v Čapkově Loupežníkovi (1956), Kristina Fialová v Stroupežnického Našich furiantech (1954) či jako matka Strunová v Hrubínově Křišťálové noci. Díky své drobné postavě účinkovala také v kalhotkových rolích Indiána Prokopa v Tylově Paličově dceři (1950) nebo rozverného skřítka Puka v Shakespearově Snu noci svatojánské (1957). K F. výrazným rolím světového repertoáru patřily Shakespearovy hrdinky Julie a Desdemona (1957) nebo Marie ve Večeru tříkrálovém (1951), Luisa v Schillerových Úkladech a lásce (1952) či postavy v Čechovových nebo Ibsenových dramatech. Dokázala vytvořit rovněž půvabné komické role, např. postavu slečny Mossieové v Penziónu pro svobodné pány S. O’Caseyho nebo záletnou kloboučnici Kláru v Labichově Slaměném klobouku. Dále recitovala v pořadech ostravského studia Československé televize a v pásmech tamního Divadla hudby, kde byl 1958–61 jejím častým partnerem pozdější člen ND Bořivoj Navrátil. 1978 vydal Supraphon dvě gramofonové desky Výběr z divadelních inscenací Divadla Zdeňka Nejedlého a Divadla Jiřího Myrona v Ostravě, kde se F. představila v Čechovově Višňovém sadu a v Gorkého Na dně.
Ve filmu hrála pouze jednou v komedii z hornického prostředí Kotrmelec (1961). Uplatnila se v televizních snímcích Cizí člověk (1976), Majka, Filip (oba 1978), Čas plyne i v dešti (1980), Jak Honza Kačenku dostal (1982), Figarova svatba (1984), Světlonoš (1985), Tchán (1986), Vila Lucie, Brožurkový fantom (oba 1987), Dědek, Dědeček (oba 1988) a Umění nestárnout (1989), hrála rovněž v seriálech Postel s nebesy (1980), Marťanský dopoledník (1982), Stavy rachotí (1983), Velké sedlo, Logaritmus lásky a Ďáblovy peníze (1985).
1969 získala titul zasloužilá umělkyně. Po manželově smrti 1999 se přestěhovala do Brna ke své dceři, kde dožila.
L: 40 let Ostravského divadla 1919–1959, 1959, s. 165–247 a passim (obr. 1953/53 Úklady a láska); M. Slíva, Zasloužilá umělkyně J. F., in: Ostravský kulturní magazín 1987, č. 3, s. 35; M. Zbavitel, Pozdrav J. F., in: Svobodné slovo 21. 3. 1987; V. Kabeláč, Zasloužilá umělkyně J. F., in: 70 let Státního divadla v Ostravě, 1989, s. 74; M. Zbavitel, Láska zvaná divadlo, in: Nová svoboda 24. 3. 1992; ČBS, s. 157; Slezsko 4 (16), s. 31–32; www.archiv. narodni-divadlo.cz (role a obr. dokumentace).
P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
Miroslava Kyselá