FROŇKOVÁ Jiřina 21.3.1927-9.6.2001: Porovnání verzí

Z Personal
(FROŇKOVÁ_Jiřina_21.3.1927-9.6.2001)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 21.3.1927
 
| datum narození = 21.3.1927
| místo narození = Rynholec, o. Rakovník
+
| místo narození = Rynholec (u Rakovníka)
 
| datum úmrtí = 9.6.2001
 
| datum úmrtí = 9.6.2001
 
| místo úmrtí = Brno
 
| místo úmrtí = Brno
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jiřina FROŇKOVÁ
+
}}
 +
'''FROŇKOVÁ, Jiřina''' ''(provd. Holubová), * 21. 3. 1927 Rynholec (u Rakovníka), † 9. 6. 2001 Brno, herečka''
 +
 
 +
Pocházela z rozvětvené divadelní rodiny (bývá zaměňována
 +
se svou matkou Jindrou F.). Děd Bohumil Šolc (1856–1938)
 +
byl hercem a ředitelem kočovné společnosti, rodiče Vilém
 +
F. a Jindra (Jindřiška), roz. Šolcová (1903–1980), hráli u několika
 +
společností, stejně jako F. sestra Zdeňka (provd. Kropáčková).
 +
F. rodiče se rozvedli, matka se starala sama o obě dcery,
 +
které začaly hrát dětské divadelní role. V patnácti letech F. zahájila
 +
hereckou dráhu u Valdenovy společnosti, avšak už 1943
 +
přijala angažmá v činoherním a operetním souboru Hermíny
 +
Housové. V sezoně 1945 získala smlouvu ve Východočeském
 +
divadle v Pardubicích, kde byla obsazována do rolí mladistvých
 +
něžných hrdinek a kde se začalo vyvíjet její procítěné herectví.
 +
Sblížila se s divadelním ředitelem Miloslavem Holubem
 +
(1915–1999), 1949 s ním uzavřela sňatek a vychovali spolu
 +
dceru Zuzanu. Krátce oba působili ve Svobodném divadle
 +
v Brně, avšak už v sezoně 1949/50 se stali členy činohry Státního
 +
divadla v Ostravě (dnes ND moravskoslezské). F. hrála
 +
společně na jedné scéně nejen s manželem, ale také se
 +
svou matkou, která tam byla 1953–64 angažována. V sezoně
 +
1958/59 F. byla stálým hostem ve třech inscenacích ND
 +
v Praze, nabídku trvalého působení v metropoli z rodinných
 +
důvodů nepřijala. 1985 odešla do důchodu.
 +
 
 +
Na ostravském jevišti ztělesnila především romantické a lyrické
 +
hrdinky, k čemuž ji předurčoval křehký zjev, přirozený
 +
a bezelstný projev i kultivovaná čeština. Vynikla v roli Nezvalovy
 +
''Manon Lescaut'', ve hře uvedené 1950 v Ostravě poprvé.
 +
Od něžných dívčích rolí přešla k postavám zralých žen.
 +
Vytvořila na sto padesát rolí v českém i světovém repertoáru.
 +
Byla přesvědčivá v úloze Mahuleny v Zeyerově ''Radúzovi''
 +
''a Mahuleně'' (1953), Stázy ve Šrámkově ''Létě'' (1955) nebo
 +
jako Mimi v Čapkově ''Loupežníkovi'' (1956), Kristina Fialová
 +
v Stroupežnického ''Našich furiantech'' (1954) či jako matka
 +
Strunová v Hrubínově ''Křišťálové noci''. Díky své drobné postavě
 +
účinkovala také v kalhotkových rolích Indiána Prokopa
 +
v Tylově ''Paličově dceři'' (1950) nebo rozverného skřítka Puka
 +
v Shakespearově ''Snu noci svatojánské'' (1957). K F. výrazným
 +
rolím světového repertoáru patřily Shakespearovy hrdinky
 +
Julie a Desdemona (1957) nebo Marie ve ''Večeru tříkrálovém''
 +
(1951), Luisa v Schillerových ''Úkladech a lásce'' (1952) či postavy
 +
v Čechovových nebo Ibsenových dramatech. Dokázala
 +
vytvořit rovněž půvabné komické role, např. postavu slečny
 +
Mossieové v ''Penziónu pro svobodné pány'' S. O’Caseyho nebo
 +
záletnou kloboučnici Kláru v Labichově ''Slaměném klobouku''.
 +
Dále recitovala v pořadech ostravského studia Československé
 +
televize a v pásmech tamního Divadla hudby, kde byl 1958–61
 +
jejím častým partnerem pozdější člen ND Bořivoj Navrátil.
 +
1978 vydal Supraphon dvě gramofonové desky ''Výběr z divadelních''
 +
''inscenací Divadla Zdeňka Nejedlého'' a ''Divadla Jiřího''
 +
''Myrona v Ostravě'', kde se F. představila v Čechovově ''Višňovém''
 +
''sadu'' a v Gorkého ''Na dně''.
 +
 
 +
Ve filmu hrála pouze jednou v komedii z hornického prostředí
 +
''Kotrmelec'' (1961). Uplatnila se v televizních snímcích ''Cizí člověk''
 +
(1976), ''Majka'', ''Filip'' (oba 1978), ''Čas plyne i v dešti'' (1980),
 +
''Jak Honza Kačenku dostal'' (1982), ''Figarova svatba'' (1984), ''Světlonoš''
 +
(1985), ''Tchán'' (1986), ''Vila Lucie, Brožurkový fantom'' (oba
 +
1987), ''Dědek'', ''Dědeček'' (oba 1988) a ''Umění nestárnout'' (1989),
 +
hrála rovněž v seriálech ''Postel s nebesy'' (1980), ''Marťanský dopoledník''
 +
(1982), ''Stavy rachotí'' (1983), ''Velké sedlo'', ''Logaritmus''
 +
''lásky'' a ''Ďáblovy peníze'' (1985).
 +
 
 +
1969 získala titul zasloužilá umělkyně. Po manželově smrti
 +
1999 se přestěhovala do Brna ke své dceři, kde dožila.
 +
 
 +
'''L:''' 40 let Ostravského divadla 1919–1959, 1959, s. 165–247 a passim (obr.
 +
1953/53 Úklady a láska); M. Slíva, Zasloužilá umělkyně J. F., in: Ostravský
 +
kulturní magazín 1987, č. 3, s. 35; M. Zbavitel, Pozdrav J. F., in: Svobodné
 +
slovo 21. 3. 1987; V. Kabeláč, Zasloužilá umělkyně J. F., in: 70 let Státního
 +
divadla v Ostravě, 1989, s. 74; M. Zbavitel, Láska zvaná divadlo, in: Nová
 +
svoboda 24. 3. 1992; ČBS, s. 157; Slezsko 4 (16), s. 31–32; www.archiv.
 +
narodni-divadlo.cz (role a obr. dokumentace).
 +
 
 +
'''P:''' Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
 +
 
 +
Miroslava Kyselá
  
== Literatura ==
 
Tomeš I, 347;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]

Verze z 29. 11. 2017, 19:45

Jiřina FROŇKOVÁ
Narození 21.3.1927
Místo narození Rynholec (u Rakovníka)
Úmrtí 9.6.2001
Místo úmrtí Brno
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

FROŇKOVÁ, Jiřina (provd. Holubová), * 21. 3. 1927 Rynholec (u Rakovníka), † 9. 6. 2001 Brno, herečka

Pocházela z rozvětvené divadelní rodiny (bývá zaměňována se svou matkou Jindrou F.). Děd Bohumil Šolc (1856–1938) byl hercem a ředitelem kočovné společnosti, rodiče Vilém F. a Jindra (Jindřiška), roz. Šolcová (1903–1980), hráli u několika společností, stejně jako F. sestra Zdeňka (provd. Kropáčková). F. rodiče se rozvedli, matka se starala sama o obě dcery, které začaly hrát dětské divadelní role. V patnácti letech F. zahájila hereckou dráhu u Valdenovy společnosti, avšak už 1943 přijala angažmá v činoherním a operetním souboru Hermíny Housové. V sezoně 1945 získala smlouvu ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde byla obsazována do rolí mladistvých něžných hrdinek a kde se začalo vyvíjet její procítěné herectví. Sblížila se s divadelním ředitelem Miloslavem Holubem (1915–1999), 1949 s ním uzavřela sňatek a vychovali spolu dceru Zuzanu. Krátce oba působili ve Svobodném divadle v Brně, avšak už v sezoně 1949/50 se stali členy činohry Státního divadla v Ostravě (dnes ND moravskoslezské). F. hrála společně na jedné scéně nejen s manželem, ale také se svou matkou, která tam byla 1953–64 angažována. V sezoně 1958/59 F. byla stálým hostem ve třech inscenacích ND v Praze, nabídku trvalého působení v metropoli z rodinných důvodů nepřijala. 1985 odešla do důchodu.

Na ostravském jevišti ztělesnila především romantické a lyrické hrdinky, k čemuž ji předurčoval křehký zjev, přirozený a bezelstný projev i kultivovaná čeština. Vynikla v roli Nezvalovy Manon Lescaut, ve hře uvedené 1950 v Ostravě poprvé. Od něžných dívčích rolí přešla k postavám zralých žen. Vytvořila na sto padesát rolí v českém i světovém repertoáru. Byla přesvědčivá v úloze Mahuleny v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně (1953), Stázy ve Šrámkově Létě (1955) nebo jako Mimi v Čapkově Loupežníkovi (1956), Kristina Fialová v Stroupežnického Našich furiantech (1954) či jako matka Strunová v Hrubínově Křišťálové noci. Díky své drobné postavě účinkovala také v kalhotkových rolích Indiána Prokopa v Tylově Paličově dceři (1950) nebo rozverného skřítka Puka v Shakespearově Snu noci svatojánské (1957). K F. výrazným rolím světového repertoáru patřily Shakespearovy hrdinky Julie a Desdemona (1957) nebo Marie ve Večeru tříkrálovém (1951), Luisa v Schillerových Úkladech a lásce (1952) či postavy v Čechovových nebo Ibsenových dramatech. Dokázala vytvořit rovněž půvabné komické role, např. postavu slečny Mossieové v Penziónu pro svobodné pány S. O’Caseyho nebo záletnou kloboučnici Kláru v Labichově Slaměném klobouku. Dále recitovala v pořadech ostravského studia Československé televize a v pásmech tamního Divadla hudby, kde byl 1958–61 jejím častým partnerem pozdější člen ND Bořivoj Navrátil. 1978 vydal Supraphon dvě gramofonové desky Výběr z divadelních inscenací Divadla Zdeňka Nejedlého a Divadla Jiřího Myrona v Ostravě, kde se F. představila v Čechovově Višňovém sadu a v Gorkého Na dně.

Ve filmu hrála pouze jednou v komedii z hornického prostředí Kotrmelec (1961). Uplatnila se v televizních snímcích Cizí člověk (1976), Majka, Filip (oba 1978), Čas plyne i v dešti (1980), Jak Honza Kačenku dostal (1982), Figarova svatba (1984), Světlonoš (1985), Tchán (1986), Vila Lucie, Brožurkový fantom (oba 1987), Dědek, Dědeček (oba 1988) a Umění nestárnout (1989), hrála rovněž v seriálech Postel s nebesy (1980), Marťanský dopoledník (1982), Stavy rachotí (1983), Velké sedlo, Logaritmus lásky a Ďáblovy peníze (1985).

1969 získala titul zasloužilá umělkyně. Po manželově smrti 1999 se přestěhovala do Brna ke své dceři, kde dožila.

L: 40 let Ostravského divadla 1919–1959, 1959, s. 165–247 a passim (obr. 1953/53 Úklady a láska); M. Slíva, Zasloužilá umělkyně J. F., in: Ostravský kulturní magazín 1987, č. 3, s. 35; M. Zbavitel, Pozdrav J. F., in: Svobodné slovo 21. 3. 1987; V. Kabeláč, Zasloužilá umělkyně J. F., in: 70 let Státního divadla v Ostravě, 1989, s. 74; M. Zbavitel, Láska zvaná divadlo, in: Nová svoboda 24. 3. 1992; ČBS, s. 157; Slezsko 4 (16), s. 31–32; www.archiv. narodni-divadlo.cz (role a obr. dokumentace).

P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Miroslava Kyselá