FROŇKOVÁ Jiřina 21.3.1927-9.6.2001: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 458-459
 
}}
 
}}
 
'''FROŇKOVÁ, Jiřina''' ''(provd. Holubová), * 21. 3. 1927 Rynholec (u Rakovníka), † 9. 6. 2001 Brno, herečka''
 
'''FROŇKOVÁ, Jiřina''' ''(provd. Holubová), * 21. 3. 1927 Rynholec (u Rakovníka), † 9. 6. 2001 Brno, herečka''

Aktuální verze z 17. 11. 2019, 17:55

Jiřina FROŇKOVÁ
Narození 21.3.1927
Místo narození Rynholec (u Rakovníka)
Úmrtí 9.6.2001
Místo úmrtí Brno
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 458-459

FROŇKOVÁ, Jiřina (provd. Holubová), * 21. 3. 1927 Rynholec (u Rakovníka), † 9. 6. 2001 Brno, herečka

Pocházela z rozvětvené divadelní rodiny (bývá zaměňována se svou matkou Jindrou F.). Děd Bohumil Šolc (1856–1938) byl hercem a ředitelem kočovné společnosti, rodiče Vilém F. a Jindra (Jindřiška), roz. Šolcová (1903–1980), hráli u několika společností, stejně jako F. sestra Zdeňka (provd. Kropáčková). F. rodiče se rozvedli, matka se starala sama o obě dcery, které začaly hrát dětské divadelní role. V patnácti letech F. zahájila hereckou dráhu u Valdenovy společnosti, avšak už 1943 přijala angažmá v činoherním a operetním souboru Hermíny Housové. V sezoně 1945 získala smlouvu ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde byla obsazována do rolí mladistvých něžných hrdinek a kde se začalo vyvíjet její procítěné herectví. Sblížila se s divadelním ředitelem Miloslavem Holubem (1915–1999), 1949 s ním uzavřela sňatek a vychovali spolu dceru Zuzanu. Krátce oba působili ve Svobodném divadle v Brně, avšak už v sezoně 1949/50 se stali členy činohry Státního divadla v Ostravě (dnes ND moravskoslezské). F. hrála společně na jedné scéně nejen s manželem, ale také se svou matkou, která tam byla 1953–64 angažována. V sezoně 1958/59 F. byla stálým hostem ve třech inscenacích ND v Praze, nabídku trvalého působení v metropoli z rodinných důvodů nepřijala. 1985 odešla do důchodu.

Na ostravském jevišti ztělesnila především romantické a lyrické hrdinky, k čemuž ji předurčoval křehký zjev, přirozený a bezelstný projev i kultivovaná čeština. Vynikla v roli Nezvalovy Manon Lescaut, ve hře uvedené 1950 v Ostravě poprvé. Od něžných dívčích rolí přešla k postavám zralých žen. Vytvořila na sto padesát rolí v českém i světovém repertoáru. Byla přesvědčivá v úloze Mahuleny v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně (1953), Stázy ve Šrámkově Létě (1955) nebo jako Mimi v Čapkově Loupežníkovi (1956), Kristina Fialová v Stroupežnického Našich furiantech (1954) či jako matka Strunová v Hrubínově Křišťálové noci. Díky své drobné postavě účinkovala také v kalhotkových rolích Indiána Prokopa v Tylově Paličově dceři (1950) nebo rozverného skřítka Puka v Shakespearově Snu noci svatojánské (1957). K F. výrazným rolím světového repertoáru patřily Shakespearovy hrdinky Julie a Desdemona (1957) nebo Marie ve Večeru tříkrálovém (1951), Luisa v Schillerových Úkladech a lásce (1952) či postavy v Čechovových nebo Ibsenových dramatech. Dokázala vytvořit rovněž půvabné komické role, např. postavu slečny Mossieové v Penziónu pro svobodné pány S. O’Caseyho nebo záletnou kloboučnici Kláru v Labichově Slaměném klobouku. Dále recitovala v pořadech ostravského studia Československé televize a v pásmech tamního Divadla hudby, kde byl 1958–61 jejím častým partnerem pozdější člen ND Bořivoj Navrátil. 1978 vydal Supraphon dvě gramofonové desky Výběr z divadelních inscenací Divadla Zdeňka Nejedlého a Divadla Jiřího Myrona v Ostravě, kde se F. představila v Čechovově Višňovém sadu a v Gorkého Na dně.

Ve filmu hrála pouze jednou v komedii z hornického prostředí Kotrmelec (1961). Uplatnila se v televizních snímcích Cizí člověk (1976), Majka, Filip (oba 1978), Čas plyne i v dešti (1980), Jak Honza Kačenku dostal (1982), Figarova svatba (1984), Světlonoš (1985), Tchán (1986), Vila Lucie, Brožurkový fantom (oba 1987), Dědek, Dědeček (oba 1988) a Umění nestárnout (1989), hrála rovněž v seriálech Postel s nebesy (1980), Marťanský dopoledník (1982), Stavy rachotí (1983), Velké sedlo, Logaritmus lásky a Ďáblovy peníze (1985).

1969 získala titul zasloužilá umělkyně. Po manželově smrti 1999 se přestěhovala do Brna ke své dceři, kde dožila.

L: 40 let Ostravského divadla 1919–1959, 1959, s. 165–247 a passim (obr. 1953/53 Úklady a láska); M. Slíva, Zasloužilá umělkyně J. F., in: Ostravský kulturní magazín 1987, č. 3, s. 35; M. Zbavitel, Pozdrav J. F., in: Svobodné slovo 21. 3. 1987; V. Kabeláč, Zasloužilá umělkyně J. F., in: 70 let Státního divadla v Ostravě, 1989, s. 74; M. Zbavitel, Láska zvaná divadlo, in: Nová svoboda 24. 3. 1992; ČBS, s. 157; Slezsko 4 (16), s. 31–32; www.archiv. narodni-divadlo.cz (role a obr. dokumentace).

P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Miroslava Kyselá