FROLKA Antoš 13.6.1877-8.6.1935: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Antoš FROLKA
 
| jméno = Antoš FROLKA
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Frolka Antos portret.jpg
 
| datum narození = 13.6.1877
 
| datum narození = 13.6.1877
 
| místo narození = Kněždub (u Strážnice)
 
| místo narození = Kněždub (u Strážnice)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 454-455
 
}}
 
}}
 
'''FROLKA, Antoš''', ''* 13. 6. 1877 Kněždub (u Strážnice), † 8. 6. 1935 samota Dúbravka (č. o. Tvarožná Lhota /u Strážnice/), malíř, hudebník, tanečník, organizátor kulturního života''
 
'''FROLKA, Antoš''', ''* 13. 6. 1877 Kněždub (u Strážnice), † 8. 6. 1935 samota Dúbravka (č. o. Tvarožná Lhota /u Strážnice/), malíř, hudebník, tanečník, organizátor kulturního života''
Řádka 112: Řádka 113:
 
[[Kategorie:1935]]
 
[[Kategorie:1935]]
 
[[Kategorie:Tvarožná Lhota]]
 
[[Kategorie:Tvarožná Lhota]]
 +
 +
<gallery>
 +
Frolka Antos Zahradnice.jpg|Zahradnice, 1927
 +
Frolka Antos Na ceste.jpg|Na cestě do kostela
 +
</gallery>

Aktuální verze z 10. 12. 2020, 18:50

Antoš FROLKA
Narození 13.6.1877
Místo narození Kněždub (u Strážnice)
Úmrtí 8.6.1935
Místo úmrtí samota Dúbravka (č. o. Tvarožná Lhota /u Strážnice/)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 454-455
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55982

FROLKA, Antoš, * 13. 6. 1877 Kněždub (u Strážnice), † 8. 6. 1935 samota Dúbravka (č. o. Tvarožná Lhota /u Strážnice/), malíř, hudebník, tanečník, organizátor kulturního života

Byl synem rolníka Jiřího F., hospodařícího na osmině lánu. Získal pouze základní vzdělání, finanční poměry rodiny F. studium neumožnily. Od dětství maloval. V sedmnácti letech se stal pomocníkem v hospodářství a 1897 žákem malíře Joži Uprky v Hroznové Lhotě. Spolupracoval s ním mj. na nástěnných malbách v budově brněnské dívčí školy Vesna. U Uprky setrval do 1906 (s výjimkou let 1898–1901, kdy vykonával vojenskou službu u dragounů). Od 1901 se s ním zúčastňoval společných výstav ve Strážnici a Hodoníně. Provázel tam 1902 i francouzského sochaře A. Rodina. 1902/03 pobýval několik měsíců v Praze, kde hodlal zahájit studium na AVU, neměl však k tomu předepsané vzdělání. 1903 se v Praze spřátelil s M. R. Štefánikem a připravoval také Uprkovu výstavu. 1904 s Uprkou cestoval po Itálii a 1905 prováděl nástěnné malby podle jeho návrhů ve Spolkovém domě ve slovenské Skalici. Pak maloval v Jurkovičově vile v Brně nástěnnou repliku Uprkova obrazu Orání. 1906 nastoupil do třídy prof. Otto Seitze na mnichovské akademii. Po bratrově smrti studium přerušil a po ročním pobytu ve Vídni u prof. K. Pochwalského opustil i tamní akademii. Od 1907 působil jako tajemník Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně (SVUM) a podílel se na vybudování tamního Domu umělců (otevřen 1913). Jako člen delegace českých výtvarníků navštívil Krakov, kde připravoval Slovanskou uměleckou výstavu. 1911 představil osm svých obrazů na výstavě Exhibition of Slovak Art v Londýně, 1913 navštívil Drážďany, 1914 odjel na studijní cestu do Paříže na základě uděleného stipendia ministerstva kultury. Po vypuknutí první světové války byl odvelen do Vídně, bojoval na východní frontě. 1915 onemocněl, poté se zotavoval v Košicích, Hodoníně, Strážnici a Baden-Badenu. Na frontu se už nevrátil, zůstal v kasárnách ve Vídni, maloval členy velitelstva i císařské rodiny, 1918 byl vojenské služby zproštěn. 1919 vytvořil pro nakladatelství J. Pitharta v Kroměříži série barevných pohlednic (Slovácké obrázky 1–2, Slovácké písničky 1–2) a pro ostravské divadlo plakát k Janáčkově opeře Její pastorkyňa. 1921 prodělal tvůrčí krizi, na níž se podílela soustavná negativní kritika ze strany Bohumila Markalouse (Jaromír John). F. zničil svůj ateliér v Tasově i s částí obrazů. 1923 spoluzaložil Sdružení přátel lidového umění a rázu Slováků, 1923–24 uskutečnil studijní cesty na Podkarpatskou Rus a 1925 první velkou samostatnou výstavu v Uherském Hradišti. 1926 pracoval s malířem J. Koehlerem na výzdobě hospodářské školy ve Strážnici a se sochařem Frantou Uprkou tam vystavoval. Na Slovácku koupil statek Dúbravka, kam se 1927 s rodinou přestěhoval a kam za ním zajížděla muzika Samka Dudíka z Myjavy. Tasovský ateliér si však ponechal. 1928 se podílel na přípravě expozic Výstavy soudobé kultury v Brně a podnikl poslední cestu na Podkarpatskou Rus. Následovala řada každoročních samostatných výstav (Hradec Králové, Prostějov, Slaný, Louny, Luhačovice, Zlín, Olomouc, Klatovy). Na sklonku života pobýval přechodně v Líšni (u Brna), kde maloval i vystavoval. Pohřben byl v Kněždubu na tzv. Slováckém Slavíně vedle J. a F. Uprkových.

F. se prosadil jako malíř svátečního i všedního života rodného kraje. Na rozdíl od etnograficky zajímavých a hýřivě barevných scén z venkovského prostředí zůstaly méně početné jeho krajinné náměty a téměř neznámé vojenské motivy z první světové války či módní návrhy. Uznání jeho obrazů od počátku znesnadňovalo, že působil ve stejném regionu a volil podobné náměty jako J. Uprka. Jeho pověst mu už za života i po smrti poškodil jeden ze vzdálených příbuzných se stejným příjmením, který zaplavoval obchody levnými výtvory a podepisoval je podobným způsobem jako F. se zamaskovaným křestním jménem (Josef ). F. celoživotně věnoval velké úsilí zachování lidových tradic. Patřil též k nadaným zpěvákům, interpretoval lidové písně starší vrstvy, ovládal hru na housle, harmonium, citeru a kytaru, v mládí vynikal jako tanečník.

Z manželství s Marianou, roz. Falešníkovou (1892–1963), měl čtyři děti: Antonín (Antoš, 1910–1986); Josef (Joža, * 1912), muzikant a zpěvák, advokát v Praze, po 1948 pracoval několik let jako dělník; Anna, provd. Fialová (* 1914), absolventka brněnské Školy uměleckých řemesel, se jako malířka uplatnila i v USA, kam se 1947 odstěhovala s manželem-lékařem; Marie, provd. Hušková (* 1916), byla učitelkou ve Strážnici.

L: E. Bénézit, Dictionnaire critique et documentaire des peintres, sculpteurs, dessinateurs et graveurs de tous les temps et de tous les pays 4, Paris 1976, s. 540; Thieme-Becker 12, s. 518; OSND 2/2, s. 754; Toman 1, s. 242; Toman D, s. 57; NEČVU 1, s. 190; J. Hanzalová, Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, 1995, s. 142; A. Brousil, A. F., in: Lázeňský zpravodaj luhačovský 2, 1929, č. 9, s. 1–2; S. Todt, Vzpomínám A. F., in: Masarykovou stopou 2, 1948, s. 42–44; V. Úlehla, Živá píseň, 1949, s. 128–131, 805–806; F. Pavlica, A. F., in: Masarykův kraj 8, 1972, č. 5, s. 18; Š. Jež, A. F. a národopisná témata, in: Národopisné aktuality 7, 1970, s. 127–130; V. Jelínek, 100 let od narození malíře A. F., in: Malovaný kraj 13, 1977, č. 5, s. 7; Mezi paletou a písní. O malíři F. a jeho rodině D. Holý – L. Holá (eds.), 2000 (se soupisem díla, výstav, literatury a pramenů); J. Pajer, A. F. Reprodukované malířské dílo, 2010.

P: Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, osobní pozůstalost.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ludmila Holá