FROST Václav 4.2.1814-21.6.1865

Z Personal
Václav FROST
Narození 4.2.1814
Místo narození Nosálov (u Mělníka)
Úmrtí 21.6.1865
Místo úmrtí Konojedy (u Litoměřic)
Povolání 61- Pedagog
68- Redaktor nebo žurnalista
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55999

FROST, Václav (též Wenzel), * 4. 2. 1814 Nosálov (u Mělníka), † 21. 6. 1865 Konojedy (u Litoměřic), římskokatolický kněz, pedagog hluchoněmých, politik

Pocházel z osmi dětí z rodiny německého kováře. 1825–31 studoval na piaristickém gymnáziu v Mladé Boleslavi, poté absolvoval filozofická studia v Praze. Další školení získal v bohosloveckém semináři v Litoměřicích (1834–37), kde se naučil česky a sblížil se s tamními vlasteneckými kruhy. Po kněžském vysvěcení působil tři roky jako kaplan ve Mšeně (u Mělníka). Již tehdy se podílel na vzdělávání dvou hluchoněmých dívek z nedalekých Libovic. Na mšenské faře se setkal se svým budoucím spolupracovníkem Václavem Koťátkem. 1840 F. nastoupil jako učitel do Pražského ústavu pro hluchoněmé, 1841 byl zvolen jeho ředitelem a Koťátko se stal jeho zástupcem. F. patřil k nejvýznamnějším pedagogům tohoto zařízení. Od 1863 trpěl tuberkulózou, nadále však pracoval. Krátce před smrtí odešel na venkov, kde po několika týdnech zemřel. Byl pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech.

Od čtyřicátých let podnikal studijní cesty do německých, rakouských a slezských ústavů pro výchovu hluchoněmých dětí (1843, 1847 a 1857). Na základě získaných poznatků usiloval po návratu o reformu jejich výuky. 1858 se pokusil pražskému místodržitelství předložit memorandum s návrhem potřebných změn. Neuspěl, přesto však dokázal zavést do výuky nové metody, využíval a značně obohatil do té doby používanou znakovou řeč a zdůrazňoval význam mimických gest. Současně si byl vědom toho, že neslyšící potřebují ke kvalitnější komunikaci také artikulaci, četbu a psaní. Dospěl k novému vzdělávacímu postupu, který byl podle něj nazván Frostova kombinovaná metoda (resp. česká nebo pražská metoda). Její podstatou je, že neslyšící se některým předmětům učí ve znakové řeči bez mluvení a některým naopak mluvením bez ukazování, což jim umožňuje komunikaci jak se slyšícími, tak i mezi sebou. F. tak předešel o mnoho desetiletí zavedení tzv. bilingválního vzdělávání neslyšících, které se rozšířilo až v šedesátých letech 20. století ze Skandinávie. Za své pedagogické zásluhy obdržel 1859 Zlatý záslužný kříž s korunou. Byl jmenován biskupským notářem v Hradci Králové a v Praze a konsistorním radou v Českých Budějovicích.

Aktivně se účastnil společenského a politického života. Poprvé se angažoval v revolučních letech 1848–49, kdy zasedal jako poslanec za okres Bělá pod Bezdězem v říšském sněmu ve Vídni i Kroměříži. Patřil do klubu české pravice, v níž zastával relativně liberální názory. Do politiky znovu vstoupil po pádu Bachova absolutismu v šedesátých letech. 1861 byl zvolen členem pražského zastupitelstva, v té době však již zastával názory značně konzervativní; F. stál v opozici proti vedení české politiky a snažil se prosazovat společné zájmy Čechů a Němců jako jednotného národa.

Zanechal rozsáhlé dílo pedagogické, společensko-politické i náboženské. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let nepravidelně vydával časopis Jen s pravdou ven aneb sprostý rozum o velkých věcech, v němž se formou diskuse několika osob různého vzdělání a názorů vyjadřoval o závažných dobových tématech a polemizoval s názory především K. Havlíčka Borovského. Krátké obnovení časopisu na počátku šedesátých let však zůstalo pouze bezvýznamnou epizodou. V časopiseckých článcích (Jahrbuch für Lehrer, Eltern und Erzieher, 1855–57) se F. věnoval pedagogickým a náboženským tématům. K zajímavostem v jeho tvorbě patřily básně v rodném německém dialektu. Díky dobré znalosti němčiny se uplatnil také jako překladatel, do němčiny převedl několik povídek Františka Pravdy.

D: Člověk v podobenství čili zrcadlo pro každého, jemuž na tom záleží žeť člověkem (s V. Koťátkem), 1846 (současně vyd. německy Der Mensch im Symbole. Ein Spiegel für jeden, dem daran liegt, Mensch zu sein); Jen s pravdou ven aneb sprostý rozum o velkých věcech, 1849; Sprach- und Lesebuch für die Zöglinge des Prager Taubstummen-Instituts, 1856; Český Tomáš a německý Michael, vážné slovo v sprostém rouše od Čecha, 1861 (současně vyd. německy Der böhmische Thomas und der deutsche Michael. Ein ernstes Wort in schlichtem Kleid. Von einem Böhmen); Julie, die Müllerstocher und Eva das Gänsemädchen, 1861; Bděte, Antichrist zde! [1861]; Die Kapelle unter den Linden, 1862; Hnilota národů, 1863; Disput eines Nossadler Bauers mit einem Doktor der Philosophie, in: Heimatklänge (Varnsdorf ) 1878, s. 23; Der Bauernjunge am Herrentische, tamtéž, s. 46. Překlad: F. Pravda, Franz der Besenbinder und sein Bruder Peter, 1860.

L: RSN 3, s. 256; OSN 9, s. 733–734; BOS 4, s. 328; BL 1, s. 397; Blahověst 22. 7. 1849, s. 272; V. F., P. Wenzel F., Lehrdirektor- und Katechet des Prager Taubstummeninstituts, in: Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs 5, 1882, s. 248; F. Krause, W. F., ein vergessener Geistkünder, Taubstummen- und Volkserzieher, München 1933; F. Zuman, V. F., in: Bezděz 6, 1935, s. 101–105; A. Novák, Pamětní spis ke sto padesátému výročí trvání Pražského soukromého ústavu pro hluchoněmé v Praze-Smíchově, 1938, passim; Místní noviny Podbezdězí, 1992, č. 8, s. 8; L. Hlaváčková, Komunikace s postiženými-hluchoněmými, in: Komunikace a izolace v české kultuře 19. století, 2002, s. 66–73; A. Pavlůsková, Vzdělávání a profesní příprava osob se sluchovým postižením, 2008 (bakalářská práce, FF MU, Brno); M. Pokorná, Držím já na císaře … a držím se svým králem. Výklad světa po revoluci 1848, in: ČČH 109, 2011, s. 44–80; táž, V. F. – neznámý oponent Karla Havlíčka, in: Karel Havlíček Borovský 1821–1856, 2011, s. 101–109.

P: Archiv hl. m. Prahy, fond Okresní městský delegovaný soud civilní pro Staré Město, Josefov, Nové Město a Vyšehrad, sign. D 1533/1865, spis F. W.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Luděk Beneš