FROZÍN Antonín 19.5.1671-?1717: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku FROZIN Antonín 1671-1723 na FROZÍN Antonín 19.5.1671-?1717 bez založení přesměrování)
Řádka 54: Řádka 54:
 
s. 759; J. Kumpera, A. F. Plzeňský a jeho obrana českého národa a jazyka, in:
 
s. 759; J. Kumpera, A. F. Plzeňský a jeho obrana českého národa a jazyka, in:
 
Minulostí Západočeského kraje 28, 1992, s. 235–267.
 
Minulostí Západočeského kraje 28, 1992, s. 235–267.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/250120 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Jiří Mikulec
 
Jiří Mikulec

Verze z 27. 1. 2019, 16:37

Antonín FROZÍN
Narození 19.5.1671
Místo narození Plzeň
Úmrtí mezi 1717 a 1723
Místo úmrtí zřejmě Praha
Povolání 50- Náboženský publicista
49- Náboženský nebo církevní činitel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56001

FROZÍN, Antonín, * 19. 5. 1671 Plzeň, † mezi 1717 a 1723 zřejmě Praha, římskokatolický kněz, spisovatel, překladatel

Syn plzeňského měšťana Cypriána F. a Kateřiny, roz. Hostounské. Studoval na plzeňské městské latinské škole, od 1683 pokračoval u staroměstských jezuitů a na pražské univerzitě. 1689 přerušil teologická studia a usadil se v otcově rodišti, v Březových Horách (dnes část Příbrami). Školu dokončil až 1704, kdy obdržel kněžské svěcení. První roky v duchovní správě prožil na Plzeňsku, 1707 přijal místo kaplana ve vlašském špitále na Malé Straně v Praze. Pravděpodobně vinou konfliktní povahy a neochoty přizpůsobit se autoritám místo po čtyřech letech opustil a od 1711 či 1712 působil jako vychovatel dětí u hraběte Jana Kryštofa Dohalského z Dohalic. O F. dalším profesním působení se informace nedochovaly.

F. byl barokním patriotem, který kladl důraz na etnickou stránku vlastenectví, tedy na český jazyk. Do češtiny přeložil část latinského spisu o významných mariánských poutních místech Evropy od německého jezuity Wilhelma Gumppenbergera Atlas Marianus. Česky vyšel jako Obroviště mariánského Atlanta… s pozoruhodnou předmluvou, která je zásadní barokní obranou českého jazyka. Autor v předmluvě zdůraznil význam češtiny a popsal své cesty po Čechách 1699–1701, kdy prý sám prošel celou zemi a přitom v jednotlivých krajích sledoval počet česky a německy mluvících obyvatel. F. tak vytyčil přibližnou hranici mezi oběma etniky; v té době se jednalo o unikátní počin.

D: překlad: Obroviště mariánského Atlanta, svět celý mariánský v jedinké knížce nesoucího, to jest knížka o obzvláštních mariánských obrazích po celým mariánským světě divotvorně rozsazených, pilností kněze Vilíma Kunpenberka z Tovaryšstva Ježíšového sezbíraných, a ode mě, A. F. plzeňského vladyky, Hor Březových Libušiných blíž Hory Svaté obyvatele na česko v několika desítkách přeložených, 1704 (zde i Předmluva k čtenáři a k milým Čechům překladatele této knížky na česko, s. 1–23).

L: RSN 3, s. 256; OSN 9, s. 735; MSN 2, s. 889; Č. Zíbrt, Z doby úpadku. Kulturně historické obrazy ze XVII. a XVIII. věku, 1906, s. 24–53 (kapitola Rozhraní národnosti české a německé r. 1699–1701); J. Strnad, A. F. Plzeňský. Životopisný příspěvek, in: Sborník Historického městského muzea v Plzni 6, 1921, s. 70–97; A. Podlaha, Drobné příspěvky ke starším dějinám literatury české, in: ČNM 98, 1924, s. 267–273; MČE 2, s. 530–531; LČL 1, s. 759; J. Kumpera, A. F. Plzeňský a jeho obrana českého národa a jazyka, in: Minulostí Západočeského kraje 28, 1992, s. 235–267.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Mikulec