FRUMIOVÁ Charlotte 18.4.1899-1986: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = Charlotte FRUMIOVÁ | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum…“) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 18.4.1899 | | datum narození = 18.4.1899 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 1986 | | datum úmrtí = 1986 | ||
| místo úmrtí = Benátky (Itálie) | | místo úmrtí = Benátky (Itálie) | ||
Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
− | | citace = Biografický slovník českých zemí , Praha , | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 461 |
}} | }} | ||
− | + | '''FRUMIOVÁ, Charlotte''' ''(též Lotte), * 18. 4. 1899 Praha, † 1986 Benátky (Itálie), malířka'' | |
+ | |||
+ | Prostřední ze tří dcer ředitele cukrovarů Otto Radnitze (1864 | ||
+ | až 1939) a Marthy, roz. Neustadtlové (1868–1942, ghetto | ||
+ | Terezín), sestra laureátky Nobelovy ceny za medicínu 1947 | ||
+ | Gerty Theresy Radnitzové-Coriové (1896–1957). Vystudovala | ||
+ | 1919–22 AVU v Praze u F. Thieleho. Provdala se za spolužáka | ||
+ | Richarda Schröttera (1893–1939). Po studijních pobytech | ||
+ | v Paříži, jižní Francii, Berlíně a Benátkách jako Charlotte | ||
+ | Schrötter-Radnitzová zastupovala s manželem Československo | ||
+ | na Benátském bienále 1926 a stala se zakládající členkou | ||
+ | spolků německých výtvarníků v ČSR Junge Kunst (1927–28) | ||
+ | a Prager Secession (1928–37). Ranou tvorbu, blízkou sociálnímu | ||
+ | civilismu českých současníků, orientovala převážně na | ||
+ | figurální kompozici (''Tři masky'', ''Komendianti'') a zátiší. Po rozpadu | ||
+ | prvního manželství se provdala za benátského advokáta | ||
+ | a průkopníka automobilismu Guida Ehrenfreunda, který si | ||
+ | 1938 změnil příjmení na Frumi. Od té doby trvale žila v Benátkách | ||
+ | a pod jménem Lotte Frumi se podílela na benátském | ||
+ | kulturním životě jako krajinářka (''Benátky'', ''Pradleny'', ''Klid večera''), | ||
+ | a především autorka autoportrétů i portrétů mladší sestry | ||
+ | (''Hilda Gerntová''), manžela i dalších osobností (''Ugo Levi'', | ||
+ | ''Ernesto Rubin de Cervin'', ''Armando Pizzinato'', ''Ezra Pound''). Tvorba | ||
+ | nese stopy vlivu O. Kokoschky, patřícího vedle J. Urzidila, | ||
+ | E. E. Kische i E. Pounda k jejím přátelům. Z Benátek se vzdálila | ||
+ | jen za války, kdy na toskánském venkově našla – za cenu | ||
+ | ztráty mnoha svých prací – útočiště před antisemitismem; další | ||
+ | značné škody utrpěla při katastrofální povodni v Benátkách | ||
+ | 4. 11. 1966. Do konce života bydlela ve Falierově domě | ||
+ | na břehu Velkého kanálu. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' O. Schürer, Ch. Radnitz-Schroetter, in: Deutsche Kunst und Dekoration | ||
+ | 62, April 1928, s. 22–25; J. Urzidil, Ch. Radnitz, in: Forum Bratislava 6, | ||
+ | 1936, č. 7, s. 140; D. Valeri, Lotte Frumi, Padova 1953; G. Perocco, Lotte | ||
+ | Frumi, Vienna 1965; P. Zampetti, Esposizione permanente di Lotte Frumi: | ||
+ | donazione Tom Cori alla Società Dante Alighieri di Venezia (Arsenale), | ||
+ | Venezia 1981; Kunst des 20. Jahrhunderts 1, C. Reiter – S. Koja – H. Markus | ||
+ | (eds.), Wien 1993, s. 269; Mezery v historii 1890–1938. Polemický duch | ||
+ | střední Evropy – Němci, Židé, Češi, H. Rousová (ed.), 1994; Momenti di vita | ||
+ | veneziana nei ritratti di Lotte Frumi, R. Mamoli Zorzi (ed.), Venezia 2002; | ||
+ | V. Wolf, Čeští a slovenští umělci na Bienále v Benátkách 1920–1970, 2005; | ||
+ | Lotte Frumi. I ritratti, Venezia 2011; I. Habán, Prager Secession, in: Work in | ||
+ | Progress. Seminář dějin umění, 2011, T. Valeš (ed.), s. 81–88; Il mondo di | ||
+ | Lotte Frumi, Venezia 2012; I. Habán, Fenomén německo-českého výtvarného | ||
+ | umění 20. století, 2012; Mladí lvi v kleci, A. Habánová (ed.), 2013. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NA, Praha, matrika Židovské náboženské obce, Praha HBMa 2558, | ||
+ | s. 223, č. 56; Policejní ředitelství I, konskripce, karton 504, obraz 131, 132; | ||
+ | LA PNP, Praha, dopis E. E. Kischovi (1946); Johannes and Gertrude Urzidil | ||
+ | Collection Old Record 1753–1996, dopisy J. Urzidilovi (1960–1968), | ||
+ | http://www.archive.org/details/jgurzidil01reel40 (stav k 20. 5. 2015). | ||
+ | |||
+ | Pavel Čech | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
+ | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
+ | |||
[[Kategorie:1899]] | [[Kategorie:1899]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1986]] | [[Kategorie:1986]] | ||
[[Kategorie:Benátky]] | [[Kategorie:Benátky]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Frumiova Charlotte malba.jpg|Portrét Guida Frumi, 1943 | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 14. 12. 2020, 12:34
Charlotte FRUMIOVÁ | |
Narození | 18.4.1899 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 1986 |
Místo úmrtí | Benátky (Itálie) |
Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 461 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=138478 |
FRUMIOVÁ, Charlotte (též Lotte), * 18. 4. 1899 Praha, † 1986 Benátky (Itálie), malířka
Prostřední ze tří dcer ředitele cukrovarů Otto Radnitze (1864 až 1939) a Marthy, roz. Neustadtlové (1868–1942, ghetto Terezín), sestra laureátky Nobelovy ceny za medicínu 1947 Gerty Theresy Radnitzové-Coriové (1896–1957). Vystudovala 1919–22 AVU v Praze u F. Thieleho. Provdala se za spolužáka Richarda Schröttera (1893–1939). Po studijních pobytech v Paříži, jižní Francii, Berlíně a Benátkách jako Charlotte Schrötter-Radnitzová zastupovala s manželem Československo na Benátském bienále 1926 a stala se zakládající členkou spolků německých výtvarníků v ČSR Junge Kunst (1927–28) a Prager Secession (1928–37). Ranou tvorbu, blízkou sociálnímu civilismu českých současníků, orientovala převážně na figurální kompozici (Tři masky, Komendianti) a zátiší. Po rozpadu prvního manželství se provdala za benátského advokáta a průkopníka automobilismu Guida Ehrenfreunda, který si 1938 změnil příjmení na Frumi. Od té doby trvale žila v Benátkách a pod jménem Lotte Frumi se podílela na benátském kulturním životě jako krajinářka (Benátky, Pradleny, Klid večera), a především autorka autoportrétů i portrétů mladší sestry (Hilda Gerntová), manžela i dalších osobností (Ugo Levi, Ernesto Rubin de Cervin, Armando Pizzinato, Ezra Pound). Tvorba nese stopy vlivu O. Kokoschky, patřícího vedle J. Urzidila, E. E. Kische i E. Pounda k jejím přátelům. Z Benátek se vzdálila jen za války, kdy na toskánském venkově našla – za cenu ztráty mnoha svých prací – útočiště před antisemitismem; další značné škody utrpěla při katastrofální povodni v Benátkách 4. 11. 1966. Do konce života bydlela ve Falierově domě na břehu Velkého kanálu.
L: O. Schürer, Ch. Radnitz-Schroetter, in: Deutsche Kunst und Dekoration 62, April 1928, s. 22–25; J. Urzidil, Ch. Radnitz, in: Forum Bratislava 6, 1936, č. 7, s. 140; D. Valeri, Lotte Frumi, Padova 1953; G. Perocco, Lotte Frumi, Vienna 1965; P. Zampetti, Esposizione permanente di Lotte Frumi: donazione Tom Cori alla Società Dante Alighieri di Venezia (Arsenale), Venezia 1981; Kunst des 20. Jahrhunderts 1, C. Reiter – S. Koja – H. Markus (eds.), Wien 1993, s. 269; Mezery v historii 1890–1938. Polemický duch střední Evropy – Němci, Židé, Češi, H. Rousová (ed.), 1994; Momenti di vita veneziana nei ritratti di Lotte Frumi, R. Mamoli Zorzi (ed.), Venezia 2002; V. Wolf, Čeští a slovenští umělci na Bienále v Benátkách 1920–1970, 2005; Lotte Frumi. I ritratti, Venezia 2011; I. Habán, Prager Secession, in: Work in Progress. Seminář dějin umění, 2011, T. Valeš (ed.), s. 81–88; Il mondo di Lotte Frumi, Venezia 2012; I. Habán, Fenomén německo-českého výtvarného umění 20. století, 2012; Mladí lvi v kleci, A. Habánová (ed.), 2013.
P: NA, Praha, matrika Židovské náboženské obce, Praha HBMa 2558, s. 223, č. 56; Policejní ředitelství I, konskripce, karton 504, obraz 131, 132; LA PNP, Praha, dopis E. E. Kischovi (1946); Johannes and Gertrude Urzidil Collection Old Record 1753–1996, dopisy J. Urzidilovi (1960–1968), http://www.archive.org/details/jgurzidil01reel40 (stav k 20. 5. 2015).
Pavel Čech