FRUMIOVÁ Charlotte 18.4.1899-1986: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 36: Řádka 36:
 
| poznámky =  
 
| poznámky =  
 
| web =  
 
| web =  
| citace =
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 461
 
}}
 
}}
 
'''FRUMIOVÁ, Charlotte''' ''(též Lotte), * 18. 4. 1899 Praha, † 1986 Benátky (Itálie), malířka''
 
'''FRUMIOVÁ, Charlotte''' ''(též Lotte), * 18. 4. 1899 Praha, † 1986 Benátky (Itálie), malířka''

Aktuální verze z 17. 11. 2019, 17:58

Charlotte FRUMIOVÁ
Narození 18.4.1899
Místo narození Praha
Úmrtí 1986
Místo úmrtí Benátky (Itálie)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 461

FRUMIOVÁ, Charlotte (též Lotte), * 18. 4. 1899 Praha, † 1986 Benátky (Itálie), malířka

Prostřední ze tří dcer ředitele cukrovarů Otto Radnitze (1864 až 1939) a Marthy, roz. Neustadtlové (1868–1942, ghetto Terezín), sestra laureátky Nobelovy ceny za medicínu 1947 Gerty Theresy Radnitzové-Coriové (1896–1957). Vystudovala 1919–22 AVU v Praze u F. Thieleho. Provdala se za spolužáka Richarda Schröttera (1893–1939). Po studijních pobytech v Paříži, jižní Francii, Berlíně a Benátkách jako Charlotte Schrötter-Radnitzová zastupovala s manželem Československo na Benátském bienále 1926 a stala se zakládající členkou spolků německých výtvarníků v ČSR Junge Kunst (1927–28) a Prager Secession (1928–37). Ranou tvorbu, blízkou sociálnímu civilismu českých současníků, orientovala převážně na figurální kompozici (Tři masky, Komendianti) a zátiší. Po rozpadu prvního manželství se provdala za benátského advokáta a průkopníka automobilismu Guida Ehrenfreunda, který si 1938 změnil příjmení na Frumi. Od té doby trvale žila v Benátkách a pod jménem Lotte Frumi se podílela na benátském kulturním životě jako krajinářka (Benátky, Pradleny, Klid večera), a především autorka autoportrétů i portrétů mladší sestry (Hilda Gerntová), manžela i dalších osobností (Ugo Levi, Ernesto Rubin de Cervin, Armando Pizzinato, Ezra Pound). Tvorba nese stopy vlivu O. Kokoschky, patřícího vedle J. Urzidila, E. E. Kische i E. Pounda k jejím přátelům. Z Benátek se vzdálila jen za války, kdy na toskánském venkově našla – za cenu ztráty mnoha svých prací – útočiště před antisemitismem; další značné škody utrpěla při katastrofální povodni v Benátkách 4. 11. 1966. Do konce života bydlela ve Falierově domě na břehu Velkého kanálu.

L: O. Schürer, Ch. Radnitz-Schroetter, in: Deutsche Kunst und Dekoration 62, April 1928, s. 22–25; J. Urzidil, Ch. Radnitz, in: Forum Bratislava 6, 1936, č. 7, s. 140; D. Valeri, Lotte Frumi, Padova 1953; G. Perocco, Lotte Frumi, Vienna 1965; P. Zampetti, Esposizione permanente di Lotte Frumi: donazione Tom Cori alla Società Dante Alighieri di Venezia (Arsenale), Venezia 1981; Kunst des 20. Jahrhunderts 1, C. Reiter – S. Koja – H. Markus (eds.), Wien 1993, s. 269; Mezery v historii 1890–1938. Polemický duch střední Evropy – Němci, Židé, Češi, H. Rousová (ed.), 1994; Momenti di vita veneziana nei ritratti di Lotte Frumi, R. Mamoli Zorzi (ed.), Venezia 2002; V. Wolf, Čeští a slovenští umělci na Bienále v Benátkách 1920–1970, 2005; Lotte Frumi. I ritratti, Venezia 2011; I. Habán, Prager Secession, in: Work in Progress. Seminář dějin umění, 2011, T. Valeš (ed.), s. 81–88; Il mondo di Lotte Frumi, Venezia 2012; I. Habán, Fenomén německo-českého výtvarného umění 20. století, 2012; Mladí lvi v kleci, A. Habánová (ed.), 2013.

P: NA, Praha, matrika Židovské náboženské obce, Praha HBMa 2558, s. 223, č. 56; Policejní ředitelství I, konskripce, karton 504, obraz 131, 132; LA PNP, Praha, dopis E. E. Kischovi (1946); Johannes and Gertrude Urzidil Collection Old Record 1753–1996, dopisy J. Urzidilovi (1960–1968), http://www.archive.org/details/jgurzidil01reel40 (stav k 20. 5. 2015).

Pavel Čech