Verze z 17. 11. 2019, 18:02, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FRYČAJ Tomáš 30.6.1759-28.6.1839

Z Personal
Tomáš FRYČAJ
Narození 30.6.1759
Místo narození Kelč (u Hranic na Moravě)
Úmrtí 28.6.1839
Místo úmrtí Obřany (dnes Brno)
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 464-465

FRYČAJ, Tomáš (též FRITSCHAY, Thomas), * 30. 6. 1759 Kelč (u Hranic na Moravě), † 28. 6. 1839 Obřany (dnes Brno), římskokatolický kněz, buditel, básník, překladatel, vydavatel

Byl nejstarším dítětem Jana F., měšťana a řezníka z Podhradní Lhoty, a Barbory, roz. Schönové. Měl jedenáct sourozenců, z nich šest zemřelo v útlém věku. Vystudoval piaristické gymnázium v Lipníku nad Bečvou, filozofii v Olomouci a bohosloví v Brně (1778–82), kam byla tehdy olomoucká univerzita přeložena. 1779 navštívil Vídeň, zúčastnil se audience u Marie Terezie a setkal se se státním radou J. Sonnenfelsem. 1783 přijal kněžské svěcení. 1784–85 byl kooperátorem v Bystřici pod Hostýnem a 1787–88 v nedalekých Domaželicích. Kvůli plicnímu onemocnění odešel 1795 do Brna, kde se stal druhým kaplanem v kostele sv. Jakuba, poté u sv. Máří Magdalény a celebroval v domácí kapli Mitrovských. 1811 byl pověřen duchovní správou trestnice, od 1813 dopisoval do Moravsko-slezské společnosti pro povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy a překládal její kalendáře do češtiny. Od 1819 žil na faře v Obřanech.

F. patřil k prvním šiřitelům národního uvědomění na Moravě. Dostal se do povědomí kancionálem, který se stal v první polovině 19. století nejrozšířenější knihou v zemi. Předchůdcem oblíbeného kancionálu, prvního lidového zpěvníku osvícenské doby sloužícího v chrámech a školách více než šest desítek let, byly Kostelní písně duchovní, které vyšly v Olomouci už 1788 (druhé vydání Ouplná kniha duchovních písní katolických, od třetího vydání Katolický kancionál). Zpěvník byl rozdělen na písně a modlitby ranní, večerní, pro neděle a svátky, postní, velikonoční, svatodušní, katechetické. Při jeho tvorbě se F. zčásti opíral o německý zpěvník Catholisches Gesangbuch vydaný 1774 vídeňskými katechety, doplnil starší písně, sám napsal zejména písně mešní, k nešporám, za mrtvé ad., přičemž se inspiroval německými básníky Friedrichem Hagedornem, Christianem Fürchtegottem Gellertem a Friedrichem Gottliebem Klopstockem. Ačkoli se básnickými schopnostmi vzorům nevyrovnal, jeho mnohé písně nejen zlidověly, ale také sjednotily moravský chrámový zpěv a pronikly i do Čech a na Slovensko. Po 1847 kancionál přepracoval a rozšířil Tomáš Bečák, 1856 František Poimon a 1863 byl nahrazen Svatojánským kancionálem.

K tomu F. volně zpracoval podle Němečkovy monografie životopis selského písmáka F. J. Vaváka, k němuž připojil dvoudílná pravidla výborného „sedlského života“, vydával selské kalendáře i spisy o hospodářství a ovocnářství. Byl přesvědčen, že je možné z moravského a slovenského nářečí vytvořit umělý moravsko-slovenský jazyk, což prezentoval v knize Ortografia (1820). Tím však vyvolal odpor národních buditelů pražského okruhu, kteří ve snaze vytvářet jazykové novotvary spatřovali narušení jednoty českého jazyka. Záslužné bylo vydání básní Josefa Heřmana Agapita Gallaše, spolužáka z gymnázia v Lipníku, s názvem Muza moravská (1813). Dal souboru kompozici, upravoval a revidoval jednotlivé básně, zařadil rovněž lidové a pololidové skladby z Hané, Valašska a Slovácka, básně známých soudobých veršovců. Příměstská fara, odkud vedl obsáhlou korespondenci s vlastenci, se stala střediskem obrozeneckého hnutí na Brněnsku. Byl pohřben v Brně-Obřanech naproti vchodu do kostela sv. Václava.

Autorem F. portrétu, který je uložen v obrazárně MZM v Brně, byl moravský malíř Josef Švanda. 1885 byla na F. rodném domě odhalena pamětní deska, od 1991 nese jeho jméno jedna z brněnských ulic.

D: výběr: Vzbuzení ku společnému ozbrojení obyvatelů moravských proti Francouzům, 1796; Zrcadlo výborného sedlského obcování představující Život a příběhy … Fr. Vaváka, 1807; Naučení o sázení karlátkového stromoví v širém poli (překlad, 1804); Krátké poučení o zabránění sněti v pšenici, 1804; Zpěvník pro mládež. Katolický kancionálek, 1807; F. z Dietrichů, Naučení pro vrchnost a poddané, jak by se nejenom pádu dobytka… zbraňovati mělo… (překlad, 1810); Veleslavné vítězství u města Lipska… (1814).

L: výběr: RSN 3, s. 257–258; OSN 9, s. 740; MSN 2, s. 890; ČBS 4, s. 331; HS 1, s. 350; LČL 1, s. 759–761; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1, S. Brouček – R. Jeřábek (eds.), 2007, s. 56; F. Kopecký, 100 osobností z doby třetí koalice. Osobnosti z armády, veřejného života, průmyslu, kultury, vědy, církve a umění, 2010, s. 24 až 25; K. Šimek, Josef Heřman Gallaš a pozůstalé rukopisy jeho, in: ČMM 9, 1877, s. 105–135; F. Cinek, K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778–1870, 1934, s. 176; B. Slavík, T. F., in: Naše Valašsko. Sborník prací o jeho životě a potřebách 5, 1939, č. 3, s. 128–132; F. Táborský, Z Kancionálu T. F., hlasatele veliké tradice, in: tamtéž, s. 132 až 144; F. Kratochvíl, Předkové a příbuzenstvo T. F., in: VVM 1, 1946, s. 222 až 224; B. Slavík, Písemnictví na moravském Valašsku, 1947, s. 92, 159–170, 260; Z. Lajkep, Z korespondence dvou moravských buditelů (J. H. A. Gallaš – T. F. z let 1810–1835), in: VVM 10, 1955, s. 22–25; B. Popelář, Obřanská selanka, in: tamtéž, s. 110–112; K. Palas, K počátkům literárního obrození v Brně, in: Sborník Matice moravské 85, 1960, s. 95–111; B. Zlámal, Buditelské období „Muzy moravské“ s jeho odezvou ve Slezsku, in: Časopis Slezského muzea 16, 1967, č. 2, s. 124–132; K. Bednařík – V. Havelková, Časopisy a kalendáře vydávané Moravsko-slezskou společností pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy v Brně. Bibliografie 1 (1800–1868), 1977, s. 312, 355; J. Pinkava, K příbuzenským poměrům T. F., in: Zpravodaj Muzea Kroměřížska 1991, č. 1, s. 34–35; O. Šuléř, Paměť domova, 1994, s. 92; J. Skalička, Novum Muzy moravské, in: Česká literatura. Časopis pro literární vědu 44, 1996, č. 6, s. 565–572; J. Sehnal – J. Vysloužil, Dějiny hudby na Moravě, 2001, s. 148–149; T. Kubíček a kol., Literární Morava, 2002, s. 79–80, 88–90; Okres Vsetín. Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, 2002, s. 609; Dějiny města Kelče, S. Kovářová – D. Papajík (eds.), 2004, s. 301–302; J. Trojan, T. F., farář obřanský, národní buditel a tvůrce populárního Katolického kancionálu, in: VVM 63, 2011, s. 240–251; F. Všetička, V obrozenské éře v Olomouci, in: Střední Morava 32, 2011, s. 44–45; http://www.inadiutorium.cz/blog.php?clanek=lidofic07frycaj.xml (stav k 11. 11. 2014); http://www.kpmk.eu/index.php/…/22-prameny-pisni-hymnu-a-starych-zpevu (stav k 11. 11. 2014); http://cs.wikipedia.org/ (stav k 11. 11. 2014); http://encyklopedie.brna.cz/ (stav k 11. 11. 2014); http://www.mvk.cz/knihovna/vsetin/regionalni-osobnosti-10012/?componentID=10045&letter=F (stav k 11. 11. 2014).

P: ZA, Opava, pobočka Olomouc, Katalogy kněžstva olomoucké arcidiecéze a brněnské diecéze (1783–1835, torzo); fond Arcibiskupská konzistoř Olomouc (NAD 1519), kart. 282, 3107; fond Sbírka matrik Severomoravského kraje (NAD 165), matrika křtů, sňatků a úmrtí řkt. f. ú. Kelč, sign. Ke I 3, inv. č. 6 507; matrika křtů a úmrtí řkt. f. ú. Domaželice, sign. Hš IV 2, inv. č. 6 257 a Hš IV 17, inv. č. 6 272; fond Batůšek, Stanislav (NAD 2554), kart. 10, inv. č. 236–237; fond Gallaš, Josef Heřman Agapit (NAD 1408), kart. 1, inv. č. 12; fond Zlámal, Bohumil (NAD 1688), kart. 60, inv. č. 966, kart. 61, inv. č. 983, kart. 62, inv. č. 965, kart. 64, inv. č. 1 010 a 1 012; fond Univerzita Olomouc (NAD 1531), č. knihy 235–240; MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 17 667, oddíl pro Obřany, fol. 77.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Stanislava Kovářová