Biografický slovník
FUČÍK Jaromír 13.1.1899-19.9.1989: Porovnání verzí
m (Procházková přesunul stránku FUČÍK Jaromír 13.1.1899-14.9.1989 na FUČÍK Jaromír 13.1.1899-19.9.1989 bez založení přesměrování) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.1.1899 | | datum narození = 13.1.1899 | ||
| − | | místo narození = Černochov | + | | místo narození = Černochov (u Loun) |
| datum úmrtí = 19.9.1989 | | datum úmrtí = 19.9.1989 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 64- Překladatel | | povolání = 64- Překladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | == | + | '''FUČÍK, Jaromír,''' ''* 13. 1. 1899 Černochov (u Loun), † 19. 9. 1989 Praha, překladatel, pedagog'' |
| + | |||
| + | Pocházel z učitelské rodiny. Otec působil v Černochově, matka | ||
| + | byla dcerou řídícího učitele v Peruci. 1903 se F. spolu s rodiči | ||
| + | přestěhoval do Prahy, kde 1917 maturoval na gymnáziu. | ||
| + | Na Filozofické fakultě UK absolvoval 1921 obory čeština–francouzština. Studia musel přerušit, protože 1918 narukoval | ||
| + | do Štýrska. V roce vysokoškolského absolutoria vystoupil | ||
| + | z katolické církve, 1939 se do ní vrátil. 1921 přijal místo | ||
| + | na gymnáziu v Duchcově, kde učil češtinu i francouzštinu. | ||
| + | Zároveň působil v místní pobočce Alliance Française. 1925 | ||
| + | se oženil s Marií Šmejkalovou, manželé bydleli v nedalekém | ||
| + | Oseku v podhůří Krušných hor. Jako nadšený obdivovatel | ||
| + | Krušnohoří se stal F. předsedou duchcovského odboru Klubu | ||
| + | československých turistů, přispíval do jeho župního orgánu | ||
| + | ''Turistický obzor'' a podílel se na stavbě chaty na Bouřňáku. Znalosti | ||
| + | regionu využil v prvním českém průvodci po Krušných | ||
| + | horách, který napsal 1935. V témže roce poprvé navštívil Itálii. | ||
| + | Po záboru pohraničí nacisty odešel do Prahy, kde učil na reálném | ||
| + | gymnáziu. 1942–45 pracoval na ministerstvu školství, | ||
| + | po válce do 1954 postupně na ministerstvech informací, školství | ||
| + | a zahraničí. 1955–58 působil jako vyslanecký rada v Římě, | ||
| + | o rok později byl penzionován. | ||
| + | |||
| + | Překládat začal na popud spolužáka, nakladatele J. Alberta, | ||
| + | pro něhož 1938 přeložil novelu A. Mauroise ''Jen člověk''. Krátce | ||
| + | po válce vyšel překlad dalšího Mauroisova díla ''Doktor O’Grady mluví'', dále už se F. věnoval výhradně překladům z italštiny. | ||
| + | Zaměřil se na soudobou italskou prózu se sociálním akcentem. | ||
| + | Přetlumočil nebo doslovy opatřil díla U. Nobileho, V. Pratoliniho, | ||
| + | M. R. Sterna, G. Arpina, I. Sveva či A. Moravii. Zasloužil | ||
| + | se o rozvoj italské bohemistiky. 1964 přeložil do italštiny knihu | ||
| + | V. Štěpánka ''Krátké dějiny české a slovenské hudby''. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' LČL 1, s. 766; P. Koukal, J. F., Osecké noviny č. 6, 2009 (http://www. | ||
| + | knihovna-teplice.cz/index.php?scname=osobnosti&stranka[]=30&letter= | ||
| + | F&person=1896). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA, Litoměřice, Sbírka matrik severočeského kraje, řkt. f. ú. Peruc, | ||
| + | matrika nar. Černochov 1861–1902, L115/26, s. 219. | ||
| + | |||
| + | Bohumír Roedl | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 58: | ||
[[Kategorie:Černochov]] | [[Kategorie:Černochov]] | ||
[[Kategorie:1989]] | [[Kategorie:1989]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 19. 2. 2018, 19:55
| Jaromír FUČÍK | |
 | |
| Narození | 13.1.1899 |
|---|---|
| Místo narození | Černochov (u Loun) |
| Úmrtí | 19.9.1989 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 64- Překladatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69333 |
FUČÍK, Jaromír, * 13. 1. 1899 Černochov (u Loun), † 19. 9. 1989 Praha, překladatel, pedagog
Pocházel z učitelské rodiny. Otec působil v Černochově, matka byla dcerou řídícího učitele v Peruci. 1903 se F. spolu s rodiči přestěhoval do Prahy, kde 1917 maturoval na gymnáziu. Na Filozofické fakultě UK absolvoval 1921 obory čeština–francouzština. Studia musel přerušit, protože 1918 narukoval do Štýrska. V roce vysokoškolského absolutoria vystoupil z katolické církve, 1939 se do ní vrátil. 1921 přijal místo na gymnáziu v Duchcově, kde učil češtinu i francouzštinu. Zároveň působil v místní pobočce Alliance Française. 1925 se oženil s Marií Šmejkalovou, manželé bydleli v nedalekém Oseku v podhůří Krušných hor. Jako nadšený obdivovatel Krušnohoří se stal F. předsedou duchcovského odboru Klubu československých turistů, přispíval do jeho župního orgánu Turistický obzor a podílel se na stavbě chaty na Bouřňáku. Znalosti regionu využil v prvním českém průvodci po Krušných horách, který napsal 1935. V témže roce poprvé navštívil Itálii. Po záboru pohraničí nacisty odešel do Prahy, kde učil na reálném gymnáziu. 1942–45 pracoval na ministerstvu školství, po válce do 1954 postupně na ministerstvech informací, školství a zahraničí. 1955–58 působil jako vyslanecký rada v Římě, o rok později byl penzionován.
Překládat začal na popud spolužáka, nakladatele J. Alberta, pro něhož 1938 přeložil novelu A. Mauroise Jen člověk. Krátce po válce vyšel překlad dalšího Mauroisova díla Doktor O’Grady mluví, dále už se F. věnoval výhradně překladům z italštiny. Zaměřil se na soudobou italskou prózu se sociálním akcentem. Přetlumočil nebo doslovy opatřil díla U. Nobileho, V. Pratoliniho, M. R. Sterna, G. Arpina, I. Sveva či A. Moravii. Zasloužil se o rozvoj italské bohemistiky. 1964 přeložil do italštiny knihu V. Štěpánka Krátké dějiny české a slovenské hudby.
L: LČL 1, s. 766; P. Koukal, J. F., Osecké noviny č. 6, 2009 (http://www. knihovna-teplice.cz/index.php?scname=osobnosti&stranka[]=30&letter= F&person=1896).
P: SOA, Litoměřice, Sbírka matrik severočeského kraje, řkt. f. ú. Peruc, matrika nar. Černochov 1861–1902, L115/26, s. 219.
Bohumír Roedl
