FUCHSOVÁ-LEHOTSKÁ Ella 24.8.1905-9.5.1967: Porovnání verzí

Z Personal
(FUCHSOVÁ-LEHOTSKÁ_Ella_24.8.1905-9.5.1967)
 
Řádka 5: Řádka 5:
 
| místo narození = Ostrava
 
| místo narození = Ostrava
 
| datum úmrtí = 9.5.1967
 
| datum úmrtí = 9.5.1967
| místo úmrtí = Piešťany, o. Trnava
+
| místo úmrtí = Piešťany (Slovensko)
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
 
82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
 
82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ella FUCHSOVÁ-LEHOTSKÁ
+
}}
 +
 
 +
'''FUCHSOVÁ-LEHOTSKÁ, Ella,''' ''* 24. 8. 1905 Ostrava, † 9. 5. 1967 Piešťany (Slovensko), baletka, choreografka, pedagožka''
 +
 
 +
Narodila se jako nemanželská dcera výrobce pian; do matriky
 +
byla zapsána jako Eliška Kotoučová. Jejími sestrami byly
 +
tanečnice Božena a choreografka Milena (Milča) F., pozdější
 +
šéfka baletu Národního divadla moravskoslezského. Od 1912
 +
studovala F.-L. tanec u V. Pirnikova na baletní škole v Ostravě,
 +
jako členka baletu Národního divadla moravskoslezského
 +
(1919–23) pokračovala ve školení u A. Viscusiho. 1923–24
 +
byla sólistkou baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě,
 +
z pověření O. Nedbala přešla do nově vzniklého Východoslovenského
 +
národního divadla v Košicích, kde 1924–26
 +
působila jako primabalerína a choreografka po boku V. Jassika,
 +
se kterým 1926–31 účinkovala i ve Východočeském divadle
 +
v Olomouci a s nímž absolvovala umělecké turné po Německu,
 +
Švýcarsku, Itálii a Polsku. Spolu s ním se ve třicátých letech
 +
vrátila do Slovenského národního divadla v Bratislavě,
 +
kde byla 1931–33 a 1935–37 primabalerínou, choreografkou
 +
i šéfkou baletního souboru. Mezitím 1933/34 působila v Praze
 +
– v Aréně na Smíchově a ve Velké operetě. Významně se
 +
zapsala do uměleckého povědomí zejména v Bratislavě, kde
 +
byl jejím tanečním partnerem hlavně V. Jassik. S ním vytvořila
 +
hlavní postavy v baletech ''Nikotina'' V. Nováka a ''Pták Ohnivák''
 +
I. Stravinského (obojí 1931). Ztvárnila hlavní postavy
 +
v baletech ''Adžanské fresky'' A. N. Čerepnina či ''Z pohádky do pohádky'' O. Nedbala (oba 1936), kde byl jejím partnerem
 +
v párových tancích V. Libovický. S ním tančila také v opeře
 +
''Prodaná nevěsta'' B. Smetany, v operetě ''Cikánský baron'' J. Strausse
 +
aj. Vynikala taneční technikou, ovládala akrobatické prvky,
 +
proto se uplatnila i v revuích. S Jassikem spolupracovala
 +
na choreografii baletů ''Nikotina'', ''Pták Ohnivák'', ''Adžanské fresky'',
 +
''Z pohádky do pohádky'', ''Legenda o Josefovi'' R. Strausse a operet
 +
''Rose Mary'', resp. ''Rose Marie'' R. Frimla (1931, kde současně
 +
ztvárnila hlavní postavu), ''Carevič'' a ''Země úsměvů'' F. Lehára,
 +
''Maya'' S. Fényese, ''Zimní románek'' J. Móryho (vše 1932), ''Hrabě Luxemburg'' a ''Veselá vdova'' F. Lehára (obě 1933). Vytvořila
 +
choreografie tanečních vložek v ''Čardášové princezně'' E. Kálmána,
 +
v ''Polské krvi'' O. Nedbala, v ''Netopýrovi'' J. Strausse či
 +
v ''Dunajském valčíku'' z jeho operety ''Cikánský baron'', v dílech
 +
J. Beneše ''Na tý louce zelený'', ''Uličnice'' a ''Z pekla štěstí'', jakož
 +
i v operách (G. Verdi, ''Aida'' a ''Falstaff''; P. I. Čajkovskij, ''Evžen Oněgin'' a ''Piková dáma''; A. Dvořák,
 +
''Rusalka'', ''Čert a Káča''; J. F.
 +
Halévy, ''Židovka''; M. P. Musorgskij, ''Trh v Soročincích''; J. Offenbach,
 +
''Hoffmannovy povídky''; G. Rossini, ''Vilém Tell''; B. Smetana,
 +
''Dvě vdovy'' a ''Prodaná nevěsta''). 1938 pracovala F.-L. krátce jako choreografka Tylova divadla v Praze-Nuslích, 1939 trvale
 +
zakotvila na Slovensku. V Bratislavě vedla soukromou
 +
baletní školu, kterou založila už 1930 a která se stala jednou
 +
z nejuznávanějších na Slovensku. 1946–48 vyučovala tanec
 +
i na Státní konzervatoři. K odchovancům školy i konzervatoře
 +
patřili např. J. Manšingrová-Kůrová, G. Herényiová-Starostová,
 +
T. Pomšár (Pomsar), P. M. Rapoš, V. Jassik. K posledním
 +
tvůrčím počinům F.-L. patřilo inscenování ''Slovanských tanců''
 +
A. Dvořáka se souborem baletu Slovenského národního divadla
 +
a nastudovaní tanečních vložek v Bizetově opeře ''Carmen''
 +
(obě 1946), na nichž se podílela již jako host. Choreograficky
 +
spolupracovala také s Novou scénou a s Československou televizí
 +
v Bratislavě. Provdala se za tanečníka a herce Ferdinanda
 +
Lehotského (1908–1968), s nímž měla syny Juraje (* 18. 1.
 +
1940 Praha), hráče na trubku, a zpěváka populárních písní
 +
a zakladatele skupiny Modus Janka (* 16. 4. 1947 Bratislava,
 +
Slovensko).
 +
 
 +
'''L:''' Š. Hoza, Opera na Slovensku 2, Martin 1954, s. 417; E. Jaczová, Balet
 +
v Slovenskom
 +
národnom divadle, Bratislava 1971, s. 53–59, 203; Balet
 +
v Československu,
 +
in: O. Markovičová, Dejiny tanca a baletu, tamtéž 1981,
 +
s. 79–80; Encyklopédia dramatických umení Slovenska 1, tamtéž 1989,
 +
s. 400–401; J. Podlucký, Taneční pedagógovia a choreografi na Slovensku,
 +
tamtéž 1998, s. 7–8; Lexikón slovenských žien, Martin 2003, s. 64–65; BLS 2,
 +
s. 681–682; ČBS, s. 158; ES 2, s. 121; HS 1, s. 353; MČE 2, s. 536; Český
 +
taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, 2001, s. 79; Tomeš 1, s. 351; SBS 2,
 +
s. 139.
 +
 
 +
'''P:''' ZA, Opava, matrika nar. řkt. f. ú. Moravská Ostrava, inv. č. 10754
 +
(1904–1905), s. 296.
 +
 
 +
Anna Šourková
  
== Literatura ==
 
SBS 2, 139; Tomeš I, 351; Tanec, 79;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]

Verze z 4. 3. 2018, 12:54

Ella FUCHSOVÁ-LEHOTSKÁ
Narození 24.8.1905
Místo narození Ostrava
Úmrtí 9.5.1967
Místo úmrtí Piešťany (Slovensko)
Povolání

83- Divadelní interpret nebo herec 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf

61- Pedagog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56079

FUCHSOVÁ-LEHOTSKÁ, Ella, * 24. 8. 1905 Ostrava, † 9. 5. 1967 Piešťany (Slovensko), baletka, choreografka, pedagožka

Narodila se jako nemanželská dcera výrobce pian; do matriky byla zapsána jako Eliška Kotoučová. Jejími sestrami byly tanečnice Božena a choreografka Milena (Milča) F., pozdější šéfka baletu Národního divadla moravskoslezského. Od 1912 studovala F.-L. tanec u V. Pirnikova na baletní škole v Ostravě, jako členka baletu Národního divadla moravskoslezského (1919–23) pokračovala ve školení u A. Viscusiho. 1923–24 byla sólistkou baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě, z pověření O. Nedbala přešla do nově vzniklého Východoslovenského národního divadla v Košicích, kde 1924–26 působila jako primabalerína a choreografka po boku V. Jassika, se kterým 1926–31 účinkovala i ve Východočeském divadle v Olomouci a s nímž absolvovala umělecké turné po Německu, Švýcarsku, Itálii a Polsku. Spolu s ním se ve třicátých letech vrátila do Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde byla 1931–33 a 1935–37 primabalerínou, choreografkou i šéfkou baletního souboru. Mezitím 1933/34 působila v Praze – v Aréně na Smíchově a ve Velké operetě. Významně se zapsala do uměleckého povědomí zejména v Bratislavě, kde byl jejím tanečním partnerem hlavně V. Jassik. S ním vytvořila hlavní postavy v baletech Nikotina V. Nováka a Pták Ohnivák I. Stravinského (obojí 1931). Ztvárnila hlavní postavy v baletech Adžanské fresky A. N. Čerepnina či Z pohádky do pohádky O. Nedbala (oba 1936), kde byl jejím partnerem v párových tancích V. Libovický. S ním tančila také v opeře Prodaná nevěsta B. Smetany, v operetě Cikánský baron J. Strausse aj. Vynikala taneční technikou, ovládala akrobatické prvky, proto se uplatnila i v revuích. S Jassikem spolupracovala na choreografii baletů Nikotina, Pták Ohnivák, Adžanské fresky, Z pohádky do pohádky, Legenda o Josefovi R. Strausse a operet Rose Mary, resp. Rose Marie R. Frimla (1931, kde současně ztvárnila hlavní postavu), Carevič a Země úsměvů F. Lehára, Maya S. Fényese, Zimní románek J. Móryho (vše 1932), Hrabě Luxemburg a Veselá vdova F. Lehára (obě 1933). Vytvořila choreografie tanečních vložek v Čardášové princezně E. Kálmána, v Polské krvi O. Nedbala, v Netopýrovi J. Strausse či v Dunajském valčíku z jeho operety Cikánský baron, v dílech J. Beneše Na tý louce zelený, Uličnice a Z pekla štěstí, jakož i v operách (G. Verdi, Aida a Falstaff; P. I. Čajkovskij, Evžen Oněgin a Piková dáma; A. Dvořák, Rusalka, Čert a Káča; J. F. Halévy, Židovka; M. P. Musorgskij, Trh v Soročincích; J. Offenbach, Hoffmannovy povídky; G. Rossini, Vilém Tell; B. Smetana, Dvě vdovy a Prodaná nevěsta). 1938 pracovala F.-L. krátce jako choreografka Tylova divadla v Praze-Nuslích, 1939 trvale zakotvila na Slovensku. V Bratislavě vedla soukromou baletní školu, kterou založila už 1930 a která se stala jednou z nejuznávanějších na Slovensku. 1946–48 vyučovala tanec i na Státní konzervatoři. K odchovancům školy i konzervatoře patřili např. J. Manšingrová-Kůrová, G. Herényiová-Starostová, T. Pomšár (Pomsar), P. M. Rapoš, V. Jassik. K posledním tvůrčím počinům F.-L. patřilo inscenování Slovanských tanců A. Dvořáka se souborem baletu Slovenského národního divadla a nastudovaní tanečních vložek v Bizetově opeře Carmen (obě 1946), na nichž se podílela již jako host. Choreograficky spolupracovala také s Novou scénou a s Československou televizí v Bratislavě. Provdala se za tanečníka a herce Ferdinanda Lehotského (1908–1968), s nímž měla syny Juraje (* 18. 1. 1940 Praha), hráče na trubku, a zpěváka populárních písní a zakladatele skupiny Modus Janka (* 16. 4. 1947 Bratislava, Slovensko).

L: Š. Hoza, Opera na Slovensku 2, Martin 1954, s. 417; E. Jaczová, Balet v Slovenskom národnom divadle, Bratislava 1971, s. 53–59, 203; Balet v Československu, in: O. Markovičová, Dejiny tanca a baletu, tamtéž 1981, s. 79–80; Encyklopédia dramatických umení Slovenska 1, tamtéž 1989, s. 400–401; J. Podlucký, Taneční pedagógovia a choreografi na Slovensku, tamtéž 1998, s. 7–8; Lexikón slovenských žien, Martin 2003, s. 64–65; BLS 2, s. 681–682; ČBS, s. 158; ES 2, s. 121; HS 1, s. 353; MČE 2, s. 536; Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, 2001, s. 79; Tomeš 1, s. 351; SBS 2, s. 139.

P: ZA, Opava, matrika nar. řkt. f. ú. Moravská Ostrava, inv. č. 10754 (1904–1905), s. 296.

Anna Šourková