Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FUCHS Alfred 23.6.1892-16.2.1941

{{Infobox - osoba
| jméno = Alfred FUCHS
| obrázek = Fuchs Alfred portret.jpg
| datum narození = 23.6.1892
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 16.2.1941
| místo úmrtí = Dachau (Německo)
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br />
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 483-484
}}

'''FUCHS, Alfred,''' ''* 23. 6. 1892 Praha, † 16. 2. 1941 Dachau (Německo), žurnalista, filozof''

Narodil se jako jediné dítě v pražské židovské rodině obchodního
cestujícího Julia F. a Berty, roz. Weisbarthové. Maturoval
1911 na vinohradském gymnáziu, poté vystudoval filozofii,
český a německý jazyk na filozofické fakultě pražské české
univerzity, 1915 obhájil disertační práci ''Malebranchovo učení o intuici'' (PhDr.). Byl odveden do armády, 1916 prošel školu
pro jednoroční dobrovolníky, ale přímých bojů se neúčastnil,
1918 byl superarbitrován. Do konce první světové války absolvoval
ještě pražskou právnickou fakultu, na níž složil první
státní zkoušku, současně hospitoval na teologické fakultě.
Po převratu působil na Těšínsku jako politický tajemník židovského
hnutí. 1918–20 suploval na vyšší průmyslové škole
v Moravské Ostravě. 1920 se oženil s Miroslavou Poncovou,
s níž měl dceru Evu-Marii. Původně byl židovského vyznání,
1921 konvertoval k římskokatolické církvi. Z jeho křtu se tehdy
stala veřejná, zpolitizovaná záležitost.

Od začátku dvacátých let se věnoval především žurnalistice.
Krátce pracoval jako šéfredaktor Pondělníku ''Českého slova'', periodika
národně socialistické strany. Přispíval fejetony, besídkami
a glosami do deníku ''Tribuna'', kde se poprvé setkal s F. Peroutkou;
1928 začal publikovat v jeho ''Přítomnosti''. Pravidelně
se účastnil schůzek pátečníků u K. Čapka. 1921 nastoupil
do tiskového odboru předsednictva vlády jako redaktor, později
odborový rada a vrchní odborový rada, 1937 byl jmenován
úředníkem zpravodajské služby prezidia ministerské rady. Zajišťoval
zpravodajství ze zahraničí a propagaci Československa.
1925–31 vedl jako šéfredaktor německý deník ''Prager Abendblatt''.
Během třicátých let řídil ''Revue quotidienne de la presse tchécoslovaque''. Spolupracoval s vládními listy 
''Československá republika'', ''Čechoslowakische Korrespondenz'', ''Zahraniční politika'', ''Parlament'' ad. Přednášel psychologii novinářského povolání
a novověkou církevní politiku na Svobodné škole politických
nauk v Praze. 1937 byl jmenován docentem pro obor křesťanské
státovědy ve františkánském ústavu Studium catholicum
(ústředí III. řádu sv. Františka).

Již za studií se F. zajímal o hebrejštinu a židovskou, později také
o katolickou mystiku. Inspirován dílem M. Bubera ''Tři řeči o židovství'' napsal esej ''Devět kapitol o židovské otázce'' (1919).
F. reprezentoval v českožidovském hnutí program kulturní asimilace
s českým národem. Obecně byla uznávána jeho činnost
v katolickém hnutí. Křesťanství podle F. pojetí lépe odpovídá
na základní otázky smyslu života, zejména otevírá možnost
osobního vztahu k Bohu. Tento názor se podobal také směřování
Buberovu a dalších evropských intelektuálů (např. P. L.
Landsberg, G. Marcel, E. Mounier či A. Schweitzer). Od mládí
F. spolupracoval s J. Demlem, F. X. Šaldou, M. Brodem,
nejvíce ho však ovlivnili T. G. Masaryk a F. Kordač. Své texty
otiskoval v periodikách nejrůznějšího zaměření, později je
shrnul do téměř třiceti knih. Tematicky se zabýval otázkami
politické kultury, vztahu politiky a náboženství, církevně-náboženskými
otázkami, podporoval ekumenické hnutí (unionismus,
cyrilometodějství ad.) i usmíření, nebo alespoň otupení
konfliktů mezi katolickou církví a státem. Jako jeden z mála
katolických intelektuálů se tehdy trvale stýkal s českými evangelickými
mysliteli, zejm. J. Luklem Hromádkou, E. Rádlem
a J. Šimsou, a přispíval do ''Křesťanské revue''.

Po nástupu nacismu v Německu ve třicátých letech se stále
více soustřeďoval na kritiku fašistického, nacistického nebo
komunistického totalitarismu. V článku ''Boj katolíků ve Třetí říši'' (in: ''Křesťanská revue 7'', 1934) analyzoval postavení křesťanství
v nacistickém Německu. V knize ''Demokracie a encykliky''
(1936) pronikal do katolické sociální nauky. K F. vrcholným
dílům patří ''Propaganda v demokracii a diktaturách'' (1938)
a ''Kurs křesťanské státovědy'' (1938) nebo sociologicko-filozofická
studie ''Autorita'' (1930). V ní dokazoval, že ústředním problémem
moderní státovědy je autorita v demokracii. F. habilitační
práce ''Nejnovější politika papežská'' (1930) teoreticky rozebírala
evropskou církevní politiku od 19. století do současnosti.

K nedílné části F. odkazu patřily překlady a vlastní beletrie.
Přebásnil J. W. Goetha, H. Heina, E. Lasker-Schülerovou,
F. Werfela či středověké židovské autory; později překládal knihy
M. Broda a středověké církevní skladby. Literární práci završil
autobiografickým románem ''Oltář a rotačka'' (1930). Jako
propagátor křesťanského univerzalismu, tolerance a úcty k člověku
se stal spolutvůrcem ideálů první republiky. 1919–20 působil
jako tajemník Svazu Čechů-židů, 1920 vstoupil do lidové
strany a neúspěšně kandidoval do Národního shromáždění.
Zasedal v československé Říšské katolické radě a tiskové komisi
osvětového odboru Katolické akce pro pražskou diecézi.
Za zásluhy o katolickou církev získal uznání od papeže Pia XII.
rytířský komturský Řád sv. Řehoře Velikého, rytířský Řád sv. Jiří
a zlatý záslužný kříž Pro fide et ecclesia papeže sv. Silvestra.

Po německé okupaci musel odejít na dovolenou s čekatelným
a nesměl publikovat ani veřejně vystupovat, odmítl však emigrovat.
Záhy ho začalo vyslýchat pražské gestapo. Po smrti
manželky v dubnu 1940 se ocitl v hmotné nouzi, tehdy nalezl
zázemí ve františkánském klášteře Panny Marie Sněžné
na Jungmannově náměstí v Praze, kde nadále psal. V říjnu
1940 ho zatklo gestapo, byl však zahrnut do seznamu osob
navržených k vyjmutí z dosahu protižidovských opatření, který
prezident E. Hácha předložil říšskému protektorovi K. v. Neurathovi;
proti tomu se však jednoznačně postavil velitel pražského
úseku bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst) H. Böhme.
F. byl vězněn na Pankráci, později převezen do terezínské
Malé pevnosti a odtud deportován do koncentračního tábora
v Dachau, kde záhy podlehl následkům mučení. Urna s jeho
popelem byla uložena v Praze-Břevnově. 1946 byl hrob během
vzpomínkové slavnosti označen náhrobkem. 1992 mu byl udělen
Řád T. G. Masaryka I. stupně in memoriam.

'''L:''' OSND 2/1, s. 760; BL 1, s. 399; SČF, s. 139 (s výběrovou bibliografií); LČL
1, s. 772–774 (s bibliografií a literaturou); ČBS, s. 158; Album representantů,
s. 943; Lidové noviny 18. 8. 1929; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský
(ed.), 1936, s. 126; Politika a věda, J. Šíma (ed.), 1938, s. 69; A. Novák – J. V.
Novák, Přehledné dějiny literatury české, 1936–1939, s. 1348; B. Baxa a kol.,
Politika a věda, 1938, s. 69; Svobodné noviny 1. 9. 1945; Lidová demokracie
10. 7. 1945, 17. 2. 1946 a 16. 4. 1946; Svobodné slovo 24. 4. 1946; Kniha
o A. F., C. Mařan (ed.), 1946 (s bibliografií); J. Výborný, Zbožný novinář, in:
Křesťanská revue 58, 1990 (obálka); R. Malý, A. F., 1990; C. Rybár, Židovská
Praha, 1991, s. 147–148; M. Selucká, A. F. vyznavač a mučedník, in:
Perspektivy 1992, s. 6; B. Nosek – H. Krejčová, Židé v českých zemích, 1995,
rejstřík; A. Hyndráková – H. Krejčová – J. Svobodová, Prominenti v ghettu
Terezín 1942–1945, 1996; R. Krumphanzl, A. F. …, 1997 (diplomová práce,
FSV UK, Praha); S. Zámečník, To bylo Dachau, 2003, passim; <font color="red">Nacistická perzekuce, s. 186-190</font>.

'''P:''' Archiv UK, Praha, FF, kniha rigorózních protokolů II, záznam 798; NA,
Praha, fond PŘ II 1931–40, karton 5940, sign. F1811/5; 42/F–35/5, 42/F–
35/88; 38–27; fond MV I–SR, karton 5054, sign. 1936–1940, 8/85/6; fond
MŠK, karton 36; fond ÚŘP – AMV 114, karton 181, sign. 114–183–1;
fond PP 1931–40, karton 720, sign. F35/88; fond PP 1941–50, karton
1680, sign. F 81/2; fond PP 1931–40, karton 719, sign. F35/5; VHA, Praha,
37–44; Archiv bezpečnostních složek, Praha, 233–2–2; S–455–6; ZA Opava
(pobočka Olomouc), fond Arcibiskupská konzistoř Olomouc, karton 5543,
sign. N.

Tomáš Hermann, Michal V. Šimůnek

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]

[[Kategorie:1892]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1941]]

<gallery>
Fuchs Alfred hrob.JPG|Náhrobek Alfreda Fuchse na břevnovském hřbitově
</gallery>