FUCHS Vítězslav 8.7.1915-22.9.1993: Porovnání verzí
(FUCHS_Vítězslav_8.7.1915-22.9.1993) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.7.1915 | | datum narození = 8.7.1915 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Moravská Ostrava (Ostrava) |
| datum úmrtí = 22.9.1993 | | datum úmrtí = 22.9.1993 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FUCHS, Vítězslav,''' ''* 8. 7. 1915 Moravská Ostrava (Ostrava), † 22. 9. 1993 Praha, politik, účastník 2. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Byl nejmladším ze čtyř dětí židovského maloobchodníka Arnolda | ||
+ | F. a Růženy, roz. Grosové. Po maturitě na klasickém gymnáziu | ||
+ | v rodišti 1934 vystudoval práva na UK (JUDr. 1939). | ||
+ | V Ostravě se stýkal s levicovými intelektuály (herci R. Deyl | ||
+ | ml., M. Nedbal, divadelní režisér J. Škoda). Po příchodu | ||
+ | do Prahy se pohyboval v prostředí radikálně levicových studentů | ||
+ | a 1936 byl přijat do KSČ. Krátce před vypuknutím války | ||
+ | emigroval přes Polsko a Švédsko do Velké Británie, kde 1941 | ||
+ | vstoupil jako dobrovolník do dělostřeleckého pluku Československé | ||
+ | samostatné (později obrněné) brigády a sloužil jako | ||
+ | řadový voják až do konce války. 1945 začal pracovat na expozituře | ||
+ | zemského národního výboru v Ostravě jako tajemník | ||
+ | předsedy V. Chamráda. O rok později přešel do stranického | ||
+ | aparátu a nahradil V. Nového ve funkci vedoucího tajemníka | ||
+ | krajského výboru KSČ v Ostravě. Podporoval údernické hnutí | ||
+ | a při výběru osob do vedoucích míst v hospodářské sféře | ||
+ | upřednostňoval odborná kritéria před stranickou příslušností. | ||
+ | Zároveň však byl po únoru 1948 členem tzv. krajské bezpečnostní | ||
+ | pětky, která disponovala značnými pravomocemi | ||
+ | v trestněprávní oblasti. IX. sjezd strany 1949 ho zvolil členem | ||
+ | ústředního výboru KSČ. | ||
+ | |||
+ | V atmosféře hledání třídního nepřítele uvnitř strany se F. pro | ||
+ | svůj židovský původ, válečný pobyt na Západě a činnost | ||
+ | ve funkci vedoucího tajemníka KV KSČ stal předmětem zájmu | ||
+ | StB. V souvislosti s vyšetřováním O. Šlinga a M. Švermové byl | ||
+ | v únoru 1951 zatčen, vyloučen z ÚV KSČ a následně také ze | ||
+ | strany. V žaláři se tehdy ocitla i jeho manželka Ema, kterou bez | ||
+ | soudu propustili až po dvou letech. Perzekuce postihla rovněž | ||
+ | jejich děti, šestiletý syn Milan byl poslán do dětského domova, | ||
+ | tříletá dcera Jarmila žila v rodině příslušníka StB. 1951–54 | ||
+ | vyšetřovala F. StB v Praze-Ruzyni. V rámci konstrukce tzv. | ||
+ | protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským byl | ||
+ | (s H. Lomským, M. Landou a E. Polákem) zařazen do jedné | ||
+ | z jeho vedlejších větví ve stranickém aparátu, do skupiny krajských | ||
+ | tajemníků vedených M. Švermovou. Vyšetřovatelé mu | ||
+ | kladli za vinu, že na Ostravsku prováděl záškodnickou kádrovou | ||
+ | práci v hospodářské oblasti a brzdil výstavbu socialismu | ||
+ | na vesnici. Byl obžalován z velezrady a v lednu 1954 odsouzen | ||
+ | v neveřejném procesu s M. Švermovou a spol. k patnácti letům | ||
+ | odnětí svobody, propadnutí majetku a ztrátě čestných občanských | ||
+ | práv. Na základě rozhodnutí politického byra ÚV KSČ mu prezidium Nejvyššího soudu v červnu 1955 trest snížilo | ||
+ | na deset let, v říjnu téhož roku byl Krajským soudem v Praze | ||
+ | podmínečně propuštěn na zkušební dobu pěti let. Poté pracoval | ||
+ | jako dělník v Teplicích, neboť měl zakázaný pobyt v Praze | ||
+ | a Ostravě. 1963 byl občansky a stranicky rehabilitován. Po návratu | ||
+ | do veřejného života se stal kvestorem na pražské Vysoké | ||
+ | škole ekonomické, 1966 přešel jako úředník na ministerstvo | ||
+ | těžkého průmyslu. 1968 obdržel Řád práce. Pro nesouhlas | ||
+ | s vojenskou intervencí pěti zemí Varšavské smlouvy byl 1970 | ||
+ | znovu vyloučen z KSČ a donucen k odchodu do důchodu. | ||
+ | Po listopadu 1989 spolupracoval s britským rozhlasem. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Slezsko 7, s. 32–33; J. Neuls, Bitva o uhlí, 1949; Proces s vedením | ||
+ | protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, 1953; E. Löbl, | ||
+ | Svedectvo o procese s vedením protištátneho sprísahaneckého centra na čele | ||
+ | s Rudolfom Slánskym, Bratislava 1968, s. 119, 192; J. Pelikán, Potlačená | ||
+ | zpráva. Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích | ||
+ | v Československu 1949–1968, Wien 1970, passim; K. Kaplan, Zpráva | ||
+ | o zavraždění generálního tajemníka, 1992, s. 55, 121, 133; týž, K politickým | ||
+ | procesům v Československu 1948–1954. Dokumentace komise ÚV KSČ pro | ||
+ | rehabilitaci, 1994, s. 83–84, 157, 167, 172–173; K. Bartošek, Český vězeň, | ||
+ | 2001, s. 52, 68–69; K. Kaplan, StB o sobě. Výpověď vyšetřovatele Bohumila | ||
+ | Doubka, 2002, passim; J. Vorel – A. Šimánková a kol., Československá | ||
+ | justice v letech 1948–1953 v dokumentech 1, 2003, s. 230, 251; J. Pernes, | ||
+ | Komunistky s fanatismem v srdci, 2006, s. 98–99; M. Švermová, Vzpomínky, | ||
+ | 2008, s. 143, 271; F. Štverák, Schematismus k dějinám Komunistické | ||
+ | strany Československa (1921–1992), 2010, s. 371; M. Lóži, Dynamika | ||
+ | vnitrostranického teroru na lokální úrovni KSČ v době pozdního stalinismu, | ||
+ | 2014 (magisterská práce, FF UK, Praha), s. 47–48, 71; Rudé právo 30. 1. 1954, | ||
+ | s. 2; 22. 8. 1963, s. 2. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv města Ostravy, fond Sbírka osobního materiálu, JUDr. V. F.; Archiv | ||
+ | bezpečnostních složek, Praha, fond Ministerstvo národní bezpečnosti, sign. | ||
+ | 6/1, 6/2, 6/3; fond vyšetřovací spisy, Z-1480, osobní spis vyšetřování č. j. | ||
+ | B-4-V-2417; NA, Praha, fond KSČ-ÚV, Komise pro prošetřování politických | ||
+ | procesů v období 1949–1954 (Komise I.), sv. 18, a. j. 317–329; Pillerova | ||
+ | komise, karton 4–21; fond Generální prokuratura Praha – neuspořádáno, | ||
+ | rehabilitační řízení Nejvyššího soudu z r. 1963. | ||
+ | |||
+ | Zdeněk Doskočil | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:1915]] | [[Kategorie:1915]] | ||
+ | [[Kategorie:Ostrava]] | ||
[[Kategorie:1993]] | [[Kategorie:1993]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 26. 2. 2018, 20:17
Vítězslav FUCHS | |
Narození | 8.7.1915 |
---|---|
Místo narození | Moravská Ostrava (Ostrava) |
Úmrtí | 22.9.1993 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84063 |
FUCHS, Vítězslav, * 8. 7. 1915 Moravská Ostrava (Ostrava), † 22. 9. 1993 Praha, politik, účastník 2. odboje
Byl nejmladším ze čtyř dětí židovského maloobchodníka Arnolda F. a Růženy, roz. Grosové. Po maturitě na klasickém gymnáziu v rodišti 1934 vystudoval práva na UK (JUDr. 1939). V Ostravě se stýkal s levicovými intelektuály (herci R. Deyl ml., M. Nedbal, divadelní režisér J. Škoda). Po příchodu do Prahy se pohyboval v prostředí radikálně levicových studentů a 1936 byl přijat do KSČ. Krátce před vypuknutím války emigroval přes Polsko a Švédsko do Velké Británie, kde 1941 vstoupil jako dobrovolník do dělostřeleckého pluku Československé samostatné (později obrněné) brigády a sloužil jako řadový voják až do konce války. 1945 začal pracovat na expozituře zemského národního výboru v Ostravě jako tajemník předsedy V. Chamráda. O rok později přešel do stranického aparátu a nahradil V. Nového ve funkci vedoucího tajemníka krajského výboru KSČ v Ostravě. Podporoval údernické hnutí a při výběru osob do vedoucích míst v hospodářské sféře upřednostňoval odborná kritéria před stranickou příslušností. Zároveň však byl po únoru 1948 členem tzv. krajské bezpečnostní pětky, která disponovala značnými pravomocemi v trestněprávní oblasti. IX. sjezd strany 1949 ho zvolil členem ústředního výboru KSČ.
V atmosféře hledání třídního nepřítele uvnitř strany se F. pro svůj židovský původ, válečný pobyt na Západě a činnost ve funkci vedoucího tajemníka KV KSČ stal předmětem zájmu StB. V souvislosti s vyšetřováním O. Šlinga a M. Švermové byl v únoru 1951 zatčen, vyloučen z ÚV KSČ a následně také ze strany. V žaláři se tehdy ocitla i jeho manželka Ema, kterou bez soudu propustili až po dvou letech. Perzekuce postihla rovněž jejich děti, šestiletý syn Milan byl poslán do dětského domova, tříletá dcera Jarmila žila v rodině příslušníka StB. 1951–54 vyšetřovala F. StB v Praze-Ruzyni. V rámci konstrukce tzv. protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským byl (s H. Lomským, M. Landou a E. Polákem) zařazen do jedné z jeho vedlejších větví ve stranickém aparátu, do skupiny krajských tajemníků vedených M. Švermovou. Vyšetřovatelé mu kladli za vinu, že na Ostravsku prováděl záškodnickou kádrovou práci v hospodářské oblasti a brzdil výstavbu socialismu na vesnici. Byl obžalován z velezrady a v lednu 1954 odsouzen v neveřejném procesu s M. Švermovou a spol. k patnácti letům odnětí svobody, propadnutí majetku a ztrátě čestných občanských práv. Na základě rozhodnutí politického byra ÚV KSČ mu prezidium Nejvyššího soudu v červnu 1955 trest snížilo na deset let, v říjnu téhož roku byl Krajským soudem v Praze podmínečně propuštěn na zkušební dobu pěti let. Poté pracoval jako dělník v Teplicích, neboť měl zakázaný pobyt v Praze a Ostravě. 1963 byl občansky a stranicky rehabilitován. Po návratu do veřejného života se stal kvestorem na pražské Vysoké škole ekonomické, 1966 přešel jako úředník na ministerstvo těžkého průmyslu. 1968 obdržel Řád práce. Pro nesouhlas s vojenskou intervencí pěti zemí Varšavské smlouvy byl 1970 znovu vyloučen z KSČ a donucen k odchodu do důchodu. Po listopadu 1989 spolupracoval s britským rozhlasem.
L: Slezsko 7, s. 32–33; J. Neuls, Bitva o uhlí, 1949; Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, 1953; E. Löbl, Svedectvo o procese s vedením protištátneho sprísahaneckého centra na čele s Rudolfom Slánskym, Bratislava 1968, s. 119, 192; J. Pelikán, Potlačená zpráva. Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Československu 1949–1968, Wien 1970, passim; K. Kaplan, Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, 1992, s. 55, 121, 133; týž, K politickým procesům v Československu 1948–1954. Dokumentace komise ÚV KSČ pro rehabilitaci, 1994, s. 83–84, 157, 167, 172–173; K. Bartošek, Český vězeň, 2001, s. 52, 68–69; K. Kaplan, StB o sobě. Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka, 2002, passim; J. Vorel – A. Šimánková a kol., Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech 1, 2003, s. 230, 251; J. Pernes, Komunistky s fanatismem v srdci, 2006, s. 98–99; M. Švermová, Vzpomínky, 2008, s. 143, 271; F. Štverák, Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992), 2010, s. 371; M. Lóži, Dynamika vnitrostranického teroru na lokální úrovni KSČ v době pozdního stalinismu, 2014 (magisterská práce, FF UK, Praha), s. 47–48, 71; Rudé právo 30. 1. 1954, s. 2; 22. 8. 1963, s. 2.
P: Archiv města Ostravy, fond Sbírka osobního materiálu, JUDr. V. F.; Archiv bezpečnostních složek, Praha, fond Ministerstvo národní bezpečnosti, sign. 6/1, 6/2, 6/3; fond vyšetřovací spisy, Z-1480, osobní spis vyšetřování č. j. B-4-V-2417; NA, Praha, fond KSČ-ÚV, Komise pro prošetřování politických procesů v období 1949–1954 (Komise I.), sv. 18, a. j. 317–329; Pillerova komise, karton 4–21; fond Generální prokuratura Praha – neuspořádáno, rehabilitační řízení Nejvyššího soudu z r. 1963.
Zdeněk Doskočil