FUKA Zdeněk 11.4.1927- 18.2.2008: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku FUKA Zdeněk 11. 4. 1927- 18. 2. 2008 na FUKA Zdeněk 11.4.1927- 18.2.2008 bez založení přesměrování)
Řádka 5: Řádka 5:
 
  | popisek obrázku =  
 
  | popisek obrázku =  
 
  | rodné jméno =  
 
  | rodné jméno =  
  | datum narození = 11. 4. 1927
+
  | datum narození = 11.4.1927
 
  | místo narození = Praha
 
  | místo narození = Praha
  | datum úmrtí = 18. 2. 2008
+
  | datum úmrtí = 18.2.2008
 
  | místo úmrtí = Praha
 
  | místo úmrtí = Praha
 
  | příčina úmrtí =  
 
  | příčina úmrtí =  
Řádka 35: Řádka 35:
 
  | poznámky =  
 
  | poznámky =  
 
  | web =  
 
  | web =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 496
 
}}
 
}}
  

Verze z 24. 11. 2019, 13:15

FUKA Zdeněk
Narození 11.4.1927
Místo narození Praha
Úmrtí 18.2.2008
Místo úmrtí Praha
Povolání žurnalista básník
Manžel(ka) Božena, roz. Pilchová
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 496

FUKA, Zdeněk, * 11. 4. 1927 Praha, † 18. 2. 2008 Praha, žurnalista, básník

Absolvoval dvouletou obchodní školu v rodišti (1944) a do konce války byl nuceně nasazen u stavební firmy a na zákopových pracích na Moravě. Literární činnost zahájil v době studia jako kulturní referent Svazu absolventů veřejných obchodních škol. 1945–48 pracoval v administrativě Zemědělských novin, v únoru 1948 se stal členem akčního výboru NF v redakci a do konce roku byl redaktorem tiskového oddělení Jednotného svazu českých zemědělců, 1949 redaktorem Zemědělských novin, 1949–52 redigoval tzv. list pracujících hraničářů Jednota (od 1950 Stráž míru) v Karlových Varech, 1952–59 noviny vedl. 1959–66 řídil zemědělský referát v Rudém právu, 1966–69 byl šéfredaktorem tiskového orgánu pražského magistrátu Nová Praha. Za činnost v době pražského jara 1968 byl následujícího roku propuštěn ze zaměstnání, měl zákaz veřejného působení a ztratil členství v KSČ. Do odchodu do důchodu (1987) pracoval ve výrobním družstvu Propagační tvorba. 1990 byl rehabilitován. 1963 se oženil s Boženou, roz. Pilchovou (* 15. 1. 1935 Bystričany, Slovensko), 1964 se jim narodila dcera Dana. Manželka hlasovala jako poslankyně Národního shromáždění v říjnu 1968 s F. Krieglem, F. Vodsloněm a G. Sekaninovou-Čakrtovou proti dohodě o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR. V říjnu 1969 byla zbavena poslaneckého mandátu.

F. debutoval jako reportér i občansky angažovaný osmnáctiletý básník už po válce v Zemědělských novinách, Lidové kultuře a Rudém právu. V šedesátých letech psal milostné a rodinné verše, knižně však nepublikoval. V období normalizace konvertoval ke katolicismu a jako aktivní jogín začal studovat východní náboženství, zejména buddhismus, zen-buddhismus a taoismus, zabýval se meditací a rozvinul svůj básnický talent v řadě samizdatově rozmnožovaných svazečků hluboké duchovní poezie, distribuované na jogínských cvičeních. Výbor z nich Cesta k pramenům vydal 1991. V kontextu doby i celé vývojové linie české poezie mají výsadní postavení závěrečné F. sbírky Cesta domů (2002) a Podzimní rovnodennost (2005). Těžce nemocný, tělesně paralyzovaný básník v nich bilancoval život formou lakonických meditativních úvah, plných zámlk a nápovědí, vysoké jazykové úrovně a filozofické hloubky. V zdánlivé jednoduchosti F. dosáhl mistrovství některých čínských a indických básníků. Mnohé básně a úvahy o poezii zůstaly v rukopise.

L: V. Skalský, Za básnikom Z. F., in: Slovenské dotyky 12, 2008, č. 4 (literární příloha, s. 1); A. Lhotáková, Časopis Nová Praha v letech 1968–69, 2013 (bakalářská práce, FSV UK, Praha); V. Čelko, Nielen o jednej hviezdnej chvíli, in: Slovenské dotyky 19, 2015, č. 1, s. 8–9.

P: NA, Praha, složka Z. F. ve fondu Svazu českých novinářů.

Martin Kučera