FUSEK Ivo 7.1.1927-8.1.1994: Porovnání verzí
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 8.1.1994 | | datum úmrtí = 8.1.1994 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 15- Lékaři | + | | povolání = 15- Lékaři<br />61- Pedagog |
− | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 520 | ||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 27. 11. 2019, 18:36
Ivo FUSEK | |
Narození | 7.1.1927 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 8.1.1994 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
15- Lékaři 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 520 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69280 |
FUSEK, Ivo, * 7. 1. 1927 Praha, † 8. 1. 1994 Praha, lékař chirurg, pedagog
Absolvoval reálné gymnázium v Českém Brodě a vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze (MUDr. 1951). Po promoci krátce pracoval na chirurgickém oddělení Krajského ústavu národního zdraví v Ústí nad Labem, po ukončení vojenské základní služby zůstal ve zdravotnických službách armády. Od 1958 působil jako asistent neurochirurgického oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze, kde 1962 složil atestaci z neurochirurgie a 1965 obhájil kandidátskou disertační práci. 1978 byl jmenován a ustanoven docentem chirurgie ve Vojenském lékařském výzkumném a doškolovacím ústavu Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové, 1982 obhájil titul DrSc. na základě disertace Trans-oro-septo-sfenoidální operace nádorů tureckého sedla (1981). V Ústřední vojenské nemocnici v Praze zastával od 1978 funkci zástupce náčelníka neurochirurgického oddělení; po odchodu Z. Kunce do důchodu (1981) F. toto oddělení převzal. Ve stejném roce byl pověřen vedením neurochirurgické kliniky Fakulty vojenského lékařství UK v Praze; oficiálně do funkce vedoucího jmenován 1985. O dva roky později se stal profesorem.
Specializoval se zejména na mikrochirurgii, a to nejen v praxi, ale také jako pedagog. Zabýval se kryochirurgií, stereotaxí (metoda umožňující pomocí trojrozměrných výpočtů zacílit na chorobné ložisko v mozku a operovat ho použitím dalších technik) nebo intersticiální léčbou mozkových nádorů. Zavedl také mnoho nových léčebných postupů. V posledních letech se zaměřil především na mikrochirurgii intrakraniálních aneurysmat a cévních malformací. Publikoval o těchto problémech více než stovku odborných článků v domácích i zahraničních časopisech, napsal dvě monografie a jako spoluautor se podílel na čtyřech dalších. Stal se nositelem četných oborových vyznamenání.
D: výběr: Present Limits of Neurosurgery, Amsterdam 1972; Chirurgické léčení krční páteře z předního přístupu, 1974; Chirurgické léčení nádorů tureckého sedla transsfenoidálním přístupem, 1986; Monitorování nervových funkcí během operací na mozku (s kol.), 1997.
L: ČBS, s. 160; Tomeš 1, s. 353; ČLČ 126, 1987, č. 1, s. 32; Vojenské zdravotnické listy 56, 1987, č. 1, s. 52; Rozhledy v chirurgii 66, 1987, č. 1, s. 59–60; nekrology, in: ČLČ 133, 1994, č. 8, s. 256 (foto); Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie 57 (90), 1994, č. 2, s. 47.
Kateřina Murtingerová