Forman Luděk 7.5.1913-10.5.1995: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 35: Řádka 35:
 
  | poznámky =  
 
  | poznámky =  
 
  | web =  
 
  | web =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 308-309
 
}}
 
}}
 
'''FORMAN, Luděk''', ''* 7. 5. 1913 Tábor, † 10. 5. 1995 Praha, právník, publicista, politolog''
 
'''FORMAN, Luděk''', ''* 7. 5. 1913 Tábor, † 10. 5. 1995 Praha, právník, publicista, politolog''

Aktuální verze z 16. 11. 2019, 09:31

FORMAN Luděk
Narození 7.5.1913
Místo narození Tábor
Úmrtí 10.5.1995
Místo úmrtí Praha
Povolání 44-právník
48 publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 308-309
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137305

FORMAN, Luděk, * 7. 5. 1913 Tábor, † 10. 5. 1995 Praha, právník, publicista, politolog

Pocházel z rodiny vysokého státního úředníka. 1932 maturoval na Vančurově gymnáziu na pražském Smíchově, 1932–36 vystudoval práva na UK v Praze. 1936–46 pracoval jako právník v České cukerní společnosti. Od počátku třicátých let byl politicky činný v Mladé generaci Československé národní demokracie, resp. Národního sjednocení, a v československém studentském hnutí. Od studentských let se zabýval problematikou teorie a dějin politiky. Za německé okupace spolupracoval s domácím odbojem. 1945–48 byl členem Československé strany lidové; 1946–48 politickým komentátorem a zástupcem šéfredaktora lidoveckého týdeníku Obzory, 1947–48 komentátorem bratislavského časopisu Nové prúdy. Patřil k otevřeným kritikům politického systému lidové demokracie a Národní fronty jako „nekritizovatelné vlády kolektivní nezodpovědnosti“, absence opozice, nedostatečné činnosti parlamentu a selhávající kritické role tisku. Při hodnocení hospodářské politiky vycházel z národnědemokratického liberalismu a zásadně odmítal všechny druhy socialismu a sociálních experimentů. Jako jeden z mála českých publicistů objektivně referoval o situaci na poválečném Slovensku. Po únorovém převratu 1948 odešel do ústraní; byl zaměstnán jako prokurista v lékárně své sestry v Praze na Ořechovce. Zároveň udržoval kontakty s někdejšími politickými přáteli doma i v zahraničí. V září 1954 ho zatkla Státní bezpečnost a již v listopadu byl odsouzen za údajnou velezradu a špionáž k desetiletému žaláři; 1960 propuštěn na amnestii. V následujících letech pracoval jako stavební dělník, poté jako čistič a posléze úředník podniku Úklid Praha. 1969 dosáhl zrušení rozsudku z roku 1954, plné rehabilitace se však dočkal až 1992. Od počátku šedesátých let se soustavně věnoval politické teorii a nejnovějším politickým dějinám; své analýzy a závěry postupně shrnul v několika dosud nevydaných rukopisech. Zvláště se přitom zaměřoval na etické aspekty politiky, k nimž přistupoval z pozice hluboce věřícího katolíka. V šedesátých až devadesátých letech působil ve Spolku pro postavení pomníku Viktoru Dykovi, od 1991 byl místopředsedou Společnosti Viktora Dyka. Na počátku devadesátých let se nakrátko vrátil k publicistické činnosti v obnovených Obzorech.

L: M. Pehr a kol., Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, 2007, s. 72; M. Drápala, Na ztracené vartě Západu. Antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948, 2000, s. 353–411.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš