Forman Luděk 7.5.1913-10.5.1995: Porovnání verzí

Z Personal
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = FORMAN Luděk | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum…“)
 
Řádka 18: Řádka 18:
 
  | alma mater =  
 
  | alma mater =  
 
  | zaměstnavatel =  
 
  | zaměstnavatel =  
  | povolání = 44-právník; 48 publicista
+
  | povolání = 44-právník<br />48 publicista
 
  | titul =  
 
  | titul =  
 
  | ocenění =  
 
  | ocenění =  
Řádka 36: Řádka 36:
 
  | web =  
 
  | web =  
 
}}
 
}}
 +
'''FORMAN, Luděk''', ''* 7. 5. 1913 Tábor, † 10. 5. 1995 Praha, právník, publicista, politolog''
 +
 +
Pocházel z rodiny vysokého státního úředníka. 1932 maturoval
 +
na Vančurově gymnáziu na pražském Smíchově, 1932–36
 +
vystudoval práva na UK v Praze. 1936–46 pracoval jako právník
 +
v České cukerní společnosti. Od počátku třicátých let byl
 +
politicky činný v Mladé generaci Československé národní demokracie,
 +
resp. Národního sjednocení, a v československém
 +
studentském hnutí. Od studentských let se zabýval problematikou
 +
teorie a dějin politiky. Za německé okupace spolupracoval
 +
s domácím odbojem. 1945–48 byl členem Československé
 +
strany lidové; 1946–48 politickým komentátorem a zástupcem
 +
šéfredaktora lidoveckého týdeníku ''Obzory'', 1947–48 komentátorem
 +
bratislavského časopisu ''Nové prúdy''. Patřil k otevřeným
 +
kritikům politického systému lidové demokracie a Národní
 +
fronty jako „nekritizovatelné vlády kolektivní nezodpovědnosti“,
 +
absence opozice, nedostatečné činnosti parlamentu a selhávající
 +
kritické role tisku. Při hodnocení hospodářské politiky
 +
vycházel z národnědemokratického liberalismu a zásadně odmítal
 +
všechny druhy socialismu a sociálních experimentů. Jako
 +
jeden z mála českých publicistů objektivně referoval o situaci
 +
na poválečném Slovensku. Po únorovém převratu 1948 odešel
 +
do ústraní; byl zaměstnán jako prokurista v lékárně své sestry
 +
v Praze na Ořechovce. Zároveň udržoval kontakty s někdejšími
 +
politickými přáteli doma i v zahraničí. V září 1954 ho zatkla
 +
Státní bezpečnost a již v listopadu byl odsouzen za údajnou
 +
velezradu a špionáž k desetiletému žaláři; 1960 propuštěn
 +
na amnestii. V následujících letech pracoval jako stavební dělník,
 +
poté jako čistič a posléze úředník podniku Úklid Praha.
 +
1969 dosáhl zrušení rozsudku z roku 1954, plné rehabilitace
 +
se však dočkal až 1992. Od počátku šedesátých let se soustavně
 +
věnoval politické teorii a nejnovějším politickým dějinám; své
 +
analýzy a závěry postupně shrnul v několika dosud nevydaných
 +
rukopisech. Zvláště se přitom zaměřoval na etické aspekty politiky,
 +
k nimž přistupoval z pozice hluboce věřícího katolíka.
 +
V šedesátých až devadesátých letech působil ve Spolku pro
 +
postavení pomníku Viktoru Dykovi, od 1991 byl místopředsedou
 +
Společnosti Viktora Dyka. Na počátku devadesátých
 +
let se nakrátko vrátil k publicistické činnosti v obnovených
 +
''Obzorech''.
 +
 +
'''L:''' M. Pehr a kol., Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám
 +
křesťanských stran v českých zemích, 2007, s. 72; M. Drápala, Na ztracené
 +
vartě Západu. Antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948,
 +
2000, s. 353–411.
 +
 +
Josef Tomeš
 +
 +
[[Kategorie:44- Právník]]
 +
[[Kategorie:48- Politický publicista]]
 +
 
[[Kategorie:1913]]
 
[[Kategorie:1913]]
 
[[Kategorie:Tábor]]
 
[[Kategorie:Tábor]]
 
[[Kategorie:1995]]
 
[[Kategorie:1995]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 12. 11. 2017, 10:27

FORMAN Luděk
Narození 7.5.1913
Místo narození Tábor
Úmrtí 10.5.1995
Místo úmrtí Praha
Povolání 44-právník
48 publicista
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137305

FORMAN, Luděk, * 7. 5. 1913 Tábor, † 10. 5. 1995 Praha, právník, publicista, politolog

Pocházel z rodiny vysokého státního úředníka. 1932 maturoval na Vančurově gymnáziu na pražském Smíchově, 1932–36 vystudoval práva na UK v Praze. 1936–46 pracoval jako právník v České cukerní společnosti. Od počátku třicátých let byl politicky činný v Mladé generaci Československé národní demokracie, resp. Národního sjednocení, a v československém studentském hnutí. Od studentských let se zabýval problematikou teorie a dějin politiky. Za německé okupace spolupracoval s domácím odbojem. 1945–48 byl členem Československé strany lidové; 1946–48 politickým komentátorem a zástupcem šéfredaktora lidoveckého týdeníku Obzory, 1947–48 komentátorem bratislavského časopisu Nové prúdy. Patřil k otevřeným kritikům politického systému lidové demokracie a Národní fronty jako „nekritizovatelné vlády kolektivní nezodpovědnosti“, absence opozice, nedostatečné činnosti parlamentu a selhávající kritické role tisku. Při hodnocení hospodářské politiky vycházel z národnědemokratického liberalismu a zásadně odmítal všechny druhy socialismu a sociálních experimentů. Jako jeden z mála českých publicistů objektivně referoval o situaci na poválečném Slovensku. Po únorovém převratu 1948 odešel do ústraní; byl zaměstnán jako prokurista v lékárně své sestry v Praze na Ořechovce. Zároveň udržoval kontakty s někdejšími politickými přáteli doma i v zahraničí. V září 1954 ho zatkla Státní bezpečnost a již v listopadu byl odsouzen za údajnou velezradu a špionáž k desetiletému žaláři; 1960 propuštěn na amnestii. V následujících letech pracoval jako stavební dělník, poté jako čistič a posléze úředník podniku Úklid Praha. 1969 dosáhl zrušení rozsudku z roku 1954, plné rehabilitace se však dočkal až 1992. Od počátku šedesátých let se soustavně věnoval politické teorii a nejnovějším politickým dějinám; své analýzy a závěry postupně shrnul v několika dosud nevydaných rukopisech. Zvláště se přitom zaměřoval na etické aspekty politiky, k nimž přistupoval z pozice hluboce věřícího katolíka. V šedesátých až devadesátých letech působil ve Spolku pro postavení pomníku Viktoru Dykovi, od 1991 byl místopředsedou Společnosti Viktora Dyka. Na počátku devadesátých let se nakrátko vrátil k publicistické činnosti v obnovených Obzorech.

L: M. Pehr a kol., Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, 2007, s. 72; M. Drápala, Na ztracené vartě Západu. Antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948, 2000, s. 353–411.

Josef Tomeš