Forman Luděk 7.5.1913-10.5.1995: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = FORMAN Luděk | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum…“) |
|||
Řádka 18: | Řádka 18: | ||
| alma mater = | | alma mater = | ||
| zaměstnavatel = | | zaměstnavatel = | ||
− | | povolání = 44-právník | + | | povolání = 44-právník<br />48 publicista |
| titul = | | titul = | ||
| ocenění = | | ocenění = | ||
Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| web = | | web = | ||
}} | }} | ||
+ | '''FORMAN, Luděk''', ''* 7. 5. 1913 Tábor, † 10. 5. 1995 Praha, právník, publicista, politolog'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny vysokého státního úředníka. 1932 maturoval | ||
+ | na Vančurově gymnáziu na pražském Smíchově, 1932–36 | ||
+ | vystudoval práva na UK v Praze. 1936–46 pracoval jako právník | ||
+ | v České cukerní společnosti. Od počátku třicátých let byl | ||
+ | politicky činný v Mladé generaci Československé národní demokracie, | ||
+ | resp. Národního sjednocení, a v československém | ||
+ | studentském hnutí. Od studentských let se zabýval problematikou | ||
+ | teorie a dějin politiky. Za německé okupace spolupracoval | ||
+ | s domácím odbojem. 1945–48 byl členem Československé | ||
+ | strany lidové; 1946–48 politickým komentátorem a zástupcem | ||
+ | šéfredaktora lidoveckého týdeníku ''Obzory'', 1947–48 komentátorem | ||
+ | bratislavského časopisu ''Nové prúdy''. Patřil k otevřeným | ||
+ | kritikům politického systému lidové demokracie a Národní | ||
+ | fronty jako „nekritizovatelné vlády kolektivní nezodpovědnosti“, | ||
+ | absence opozice, nedostatečné činnosti parlamentu a selhávající | ||
+ | kritické role tisku. Při hodnocení hospodářské politiky | ||
+ | vycházel z národnědemokratického liberalismu a zásadně odmítal | ||
+ | všechny druhy socialismu a sociálních experimentů. Jako | ||
+ | jeden z mála českých publicistů objektivně referoval o situaci | ||
+ | na poválečném Slovensku. Po únorovém převratu 1948 odešel | ||
+ | do ústraní; byl zaměstnán jako prokurista v lékárně své sestry | ||
+ | v Praze na Ořechovce. Zároveň udržoval kontakty s někdejšími | ||
+ | politickými přáteli doma i v zahraničí. V září 1954 ho zatkla | ||
+ | Státní bezpečnost a již v listopadu byl odsouzen za údajnou | ||
+ | velezradu a špionáž k desetiletému žaláři; 1960 propuštěn | ||
+ | na amnestii. V následujících letech pracoval jako stavební dělník, | ||
+ | poté jako čistič a posléze úředník podniku Úklid Praha. | ||
+ | 1969 dosáhl zrušení rozsudku z roku 1954, plné rehabilitace | ||
+ | se však dočkal až 1992. Od počátku šedesátých let se soustavně | ||
+ | věnoval politické teorii a nejnovějším politickým dějinám; své | ||
+ | analýzy a závěry postupně shrnul v několika dosud nevydaných | ||
+ | rukopisech. Zvláště se přitom zaměřoval na etické aspekty politiky, | ||
+ | k nimž přistupoval z pozice hluboce věřícího katolíka. | ||
+ | V šedesátých až devadesátých letech působil ve Spolku pro | ||
+ | postavení pomníku Viktoru Dykovi, od 1991 byl místopředsedou | ||
+ | Společnosti Viktora Dyka. Na počátku devadesátých | ||
+ | let se nakrátko vrátil k publicistické činnosti v obnovených | ||
+ | ''Obzorech''. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' M. Pehr a kol., Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám | ||
+ | křesťanských stran v českých zemích, 2007, s. 72; M. Drápala, Na ztracené | ||
+ | vartě Západu. Antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948, | ||
+ | 2000, s. 353–411. | ||
+ | |||
+ | Josef Tomeš | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
+ | [[Kategorie:48- Politický publicista]] | ||
+ | |||
[[Kategorie:1913]] | [[Kategorie:1913]] | ||
[[Kategorie:Tábor]] | [[Kategorie:Tábor]] | ||
[[Kategorie:1995]] | [[Kategorie:1995]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 12. 11. 2017, 10:27
FORMAN Luděk | |
Narození | 7.5.1913 |
---|---|
Místo narození | Tábor |
Úmrtí | 10.5.1995 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
44-právník 48 publicista |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137305 |
FORMAN, Luděk, * 7. 5. 1913 Tábor, † 10. 5. 1995 Praha, právník, publicista, politolog
Pocházel z rodiny vysokého státního úředníka. 1932 maturoval na Vančurově gymnáziu na pražském Smíchově, 1932–36 vystudoval práva na UK v Praze. 1936–46 pracoval jako právník v České cukerní společnosti. Od počátku třicátých let byl politicky činný v Mladé generaci Československé národní demokracie, resp. Národního sjednocení, a v československém studentském hnutí. Od studentských let se zabýval problematikou teorie a dějin politiky. Za německé okupace spolupracoval s domácím odbojem. 1945–48 byl členem Československé strany lidové; 1946–48 politickým komentátorem a zástupcem šéfredaktora lidoveckého týdeníku Obzory, 1947–48 komentátorem bratislavského časopisu Nové prúdy. Patřil k otevřeným kritikům politického systému lidové demokracie a Národní fronty jako „nekritizovatelné vlády kolektivní nezodpovědnosti“, absence opozice, nedostatečné činnosti parlamentu a selhávající kritické role tisku. Při hodnocení hospodářské politiky vycházel z národnědemokratického liberalismu a zásadně odmítal všechny druhy socialismu a sociálních experimentů. Jako jeden z mála českých publicistů objektivně referoval o situaci na poválečném Slovensku. Po únorovém převratu 1948 odešel do ústraní; byl zaměstnán jako prokurista v lékárně své sestry v Praze na Ořechovce. Zároveň udržoval kontakty s někdejšími politickými přáteli doma i v zahraničí. V září 1954 ho zatkla Státní bezpečnost a již v listopadu byl odsouzen za údajnou velezradu a špionáž k desetiletému žaláři; 1960 propuštěn na amnestii. V následujících letech pracoval jako stavební dělník, poté jako čistič a posléze úředník podniku Úklid Praha. 1969 dosáhl zrušení rozsudku z roku 1954, plné rehabilitace se však dočkal až 1992. Od počátku šedesátých let se soustavně věnoval politické teorii a nejnovějším politickým dějinám; své analýzy a závěry postupně shrnul v několika dosud nevydaných rukopisech. Zvláště se přitom zaměřoval na etické aspekty politiky, k nimž přistupoval z pozice hluboce věřícího katolíka. V šedesátých až devadesátých letech působil ve Spolku pro postavení pomníku Viktoru Dykovi, od 1991 byl místopředsedou Společnosti Viktora Dyka. Na počátku devadesátých let se nakrátko vrátil k publicistické činnosti v obnovených Obzorech.
L: M. Pehr a kol., Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, 2007, s. 72; M. Drápala, Na ztracené vartě Západu. Antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948, 2000, s. 353–411.
Josef Tomeš