GÖRNER Josef 13.3.1913-27.11.1988: Porovnání verzí
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 13.3.1913 | | datum narození = 13.3.1913 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 27.11.1988 | | datum úmrtí = 27.11.1988 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 20: | Řádka 20: | ||
| zaměstnavatel = | | zaměstnavatel = | ||
| povolání = 53- Historik<br />44- Právník | | povolání = 53- Historik<br />44- Právník | ||
− | |||
− | |||
| titul = | | titul = | ||
| ocenění = | | ocenění = | ||
Řádka 39: | Řádka 37: | ||
| web = | | web = | ||
}} | }} | ||
− | + | ||
− | J. | + | '''GÖRNER, Josef,''' ''* 13. 3. 1913 Břevnov (Praha), † 27. 11. 1988 Praha, kriminalista, archivář'' |
+ | |||
+ | Narodil se v rodině policejního komisaře. 1932 maturoval na reálném gymnáziu v Dejvicích. Na studium si vydělával výpomocí v advokátní kanceláři, po promoci na Právnické fakultě UK nastoupil 1937 ke kriminální službě, 1937–38 byl elévem Kriminální ústředny. 1938–39 absolvoval vojenskou službu, po návratu v březnu 1939 byl služebně přidělen jako praktikant policejnímu komisařství Praha V – Josefov. Za protektorátu vyřešil své první kriminální případy, dosáhl hodnosti vrchního policejního komisaře a aktivně spolupracoval s domácím odbojem (Obrana národa, od podzimu 1944 s ilegální strukturou KSČ). Za květnového povstání konal se Z. Borkovcem revoluční službu na pražském policejním ředitelství, brzy nato vstoupil do komunistické strany a jako kriminální rada nastoupil do Zemské kriminální úřadovny pro Čechy. Na podzim 1947 byl přeřazen do Kriminální ústředny, od února 1948 ji vedl. Od mládí jevil zájem o kriminalistickou teorii, jako delegát se účastnil poválečných mezinárodních kriminalistických kongresů, 1946 na bruselské konferenci, kde byla obnovena činnost Interpolu, se s kladným ohlasem setkal jeho referát ''Všeobecný nástin kriminality v Československu v době poválečné se zřetelem k'' ''zločinnosti mezinárodní''. Zaštítil Borkovcovo vyšetřování smrti ministra zahraničí J. Masaryka a osobně se jej zúčastnil. V důsledku vzniku krajského zřízení a stranicko-politické centralizace národní bezpečnosti připravil a provedl (v prosinci 1948) reorganizaci kriminální služby v republice ve čtvrtý sektor velitelství Sboru národní bezpečnosti. V hodnosti podplukovníka se stal jeho náčelníkem. V srpnu 1951 byl z funkce odvolán, 1951–53 vedl civilní legislativu ministerstva národní bezpečnosti, 1953–55 katedru práva na Ústřední škole ministerstva vnitra. Po nástupu ministra R. Baráka, který nařídil, že všichni, kdo sloužili u předválečné policie, musejí z resortu vnitra odejít, byl převelen do zálohy. Nastoupil ve Státním ústředním archivu na Hradčanech s úkolem zmapovat prvorepublikové fondy. Po nedlouhém zácviku vypracoval přehledné tabulky státní správy. Od 1956 převzal oddělení zemských archivů v Praze na Těšnově. 1967–73 vedl v Archivní správě tzv. vnitřní oddělení a podílel se na přípravě nového archivního zákona i přesto, že ho 1970 pro nesouhlas se srpnovou okupací vyloučili z KSČ, degradovali na vojína a odňali mu vysoké vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti. 1974 odešel do penze. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 193 (s bibliografií); M. Kučera, Pražský Maigret. Osobní zápas legendárního kriminalisty, 2009, s. 88–92. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv bezpečnostních složek, Praha, osobní spis. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] |
Verze z 25. 3. 2019, 20:52
Josef GÖRNER | |
Narození | 13.3.1913 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 27.11.1988 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
53- Historik 44- Právník |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137524 |
GÖRNER, Josef, * 13. 3. 1913 Břevnov (Praha), † 27. 11. 1988 Praha, kriminalista, archivář
Narodil se v rodině policejního komisaře. 1932 maturoval na reálném gymnáziu v Dejvicích. Na studium si vydělával výpomocí v advokátní kanceláři, po promoci na Právnické fakultě UK nastoupil 1937 ke kriminální službě, 1937–38 byl elévem Kriminální ústředny. 1938–39 absolvoval vojenskou službu, po návratu v březnu 1939 byl služebně přidělen jako praktikant policejnímu komisařství Praha V – Josefov. Za protektorátu vyřešil své první kriminální případy, dosáhl hodnosti vrchního policejního komisaře a aktivně spolupracoval s domácím odbojem (Obrana národa, od podzimu 1944 s ilegální strukturou KSČ). Za květnového povstání konal se Z. Borkovcem revoluční službu na pražském policejním ředitelství, brzy nato vstoupil do komunistické strany a jako kriminální rada nastoupil do Zemské kriminální úřadovny pro Čechy. Na podzim 1947 byl přeřazen do Kriminální ústředny, od února 1948 ji vedl. Od mládí jevil zájem o kriminalistickou teorii, jako delegát se účastnil poválečných mezinárodních kriminalistických kongresů, 1946 na bruselské konferenci, kde byla obnovena činnost Interpolu, se s kladným ohlasem setkal jeho referát Všeobecný nástin kriminality v Československu v době poválečné se zřetelem k zločinnosti mezinárodní. Zaštítil Borkovcovo vyšetřování smrti ministra zahraničí J. Masaryka a osobně se jej zúčastnil. V důsledku vzniku krajského zřízení a stranicko-politické centralizace národní bezpečnosti připravil a provedl (v prosinci 1948) reorganizaci kriminální služby v republice ve čtvrtý sektor velitelství Sboru národní bezpečnosti. V hodnosti podplukovníka se stal jeho náčelníkem. V srpnu 1951 byl z funkce odvolán, 1951–53 vedl civilní legislativu ministerstva národní bezpečnosti, 1953–55 katedru práva na Ústřední škole ministerstva vnitra. Po nástupu ministra R. Baráka, který nařídil, že všichni, kdo sloužili u předválečné policie, musejí z resortu vnitra odejít, byl převelen do zálohy. Nastoupil ve Státním ústředním archivu na Hradčanech s úkolem zmapovat prvorepublikové fondy. Po nedlouhém zácviku vypracoval přehledné tabulky státní správy. Od 1956 převzal oddělení zemských archivů v Praze na Těšnově. 1967–73 vedl v Archivní správě tzv. vnitřní oddělení a podílel se na přípravě nového archivního zákona i přesto, že ho 1970 pro nesouhlas se srpnovou okupací vyloučili z KSČ, degradovali na vojína a odňali mu vysoké vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti. 1974 odešel do penze.
L: J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 193 (s bibliografií); M. Kučera, Pražský Maigret. Osobní zápas legendárního kriminalisty, 2009, s. 88–92.
P: Archiv bezpečnostních složek, Praha, osobní spis.
Martin Kučera