GÖRNER Vladimír 18.9.1904-9.9.1972: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku GÖRNER Vladimír 18.9.1904-9.8.1972 na GÖRNER Vladimír 18.9.1904-9.9.1972 bez založení přesměrování)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 690-691
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 6. 12. 2019, 12:00

Vladimír GÖRNER
Narození 18.9.1904
Místo narození Praha
Úmrtí 9.9.1972
Místo úmrtí Praha
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 690-691

GÖRNER, Vladimír, * 18. 9. 1904 Praha, † 9. 9. 1972 Praha, novinář, politik

Studia práv na UK nedokončil. Od 1920 člen Československé sociálně demokratické strany dělnické, od 1922 funkcionář Sdružení sociálně demokratického studentstva a Mezinárodního výboru socialistického studentstva; ve dvacátých a třicátých letech vůdčí představitel sociálně demokratické mládeže, 1930–38 náhradník ústředního výkonného výboru strany. 1927–30 šéfredaktor časopisu Obrana (orgánu Ústředního svazu státních zaměstnanců), poté časopisu Mladý socialista; spolupracovník Práva lidu, Nové svobody a Dělnické osvěty. 1938–39 jeden z organizátorů Národní strany práce. Za druhé světové války aktivní účastník domácího odboje; 1944–45 vězněn v nacistických žalářích. 1945–48 člen ústředního výkonného výboru a představenstva Československé sociální demokracie, předseda její pražské organizace a poslanec Prozatímního a Ústavodárného národního shromáždění. Představitel protifierlingerovské opozice, vyhraněný odpůrce komunistické totalitarizace; v únorové krizi 1948 vystoupil spolu s V. Majerem a několika dalšími představiteli své strany na podporu demokratických sil. Po převzetí moci komunisty byl zbaven všech funkcí a perzekvován. Na jaře 1954 zatčen a v říjnu téhož roku odsouzen jako hlavní obžalovaný ve vykonstruovaném procesu s někdejšími sociálně demokratickými funkcionáři k doživotnímu žaláři; propuštěn byl až v prosinci 1963. Zrušení rozsudku dosáhl 1966, o tři roky později byl rehabilitován.

L: J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie, druhé vydání, 2005, s. 54; třetí vydání, 2013, s. 65–66.

Josef Tomeš