GŘEGORČÍK Jiří 20.2.1923-25.5.2002: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 802-803
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 15. 12. 2019, 12:47

Jiří GŘEGORČÍK
Narození 20.2.1923
Místo narození Bohumín
Úmrtí 25.5.2002
Místo úmrtí Brno
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 802-803
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85535

GŘEGORČÍK, Jiří, * 20. 2. 1923 Bohumín, † 25. 5. 2002 Brno, architekt, urbanista

Vystudoval Fakultu architektury VUT v Brně (Ing. 1957) a do 1965 pracoval jako projektant v urbanistickém ateliéru Krajského projektového ústavu v Gottwaldově (dnes Zlín). Od 1965 vedl pět let projektový ateliér na Útvaru hlavního architekta města Brna, který však musel z politických důvodů opustit. 1970–89 působil ve funkci vedoucího pracoviště ve Výzkumném ústavu vývoje architektury (VÚVA) v Brně. Po 1989 byl politicky rehabilitován, získal profesuru na Fakultě architektury VUT a 1990–91 pracoval ve funkci hlavního architekta města Brna. V poslední dekádě života se vrátil na fakultu, kde vedl Ústav urbanistické tvorby.

Věnoval se především řešení urbanistických problémů měst a větších krajinných celků. Vytvořil několik směrných územních plánů měst a obcí, projektů a realizací, z nichž k nejvýznamnějším a dodnes ceněným patřila 1965 skupina výškových administrativních budov v Šumavské ulici (dříve náměstí manželů Curieových) v Brně anebo 1968 sídliště Jižní svahy ve Zlíně. Zabýval se i teorií urbanismu, tvorbou životního prostředí či koncepcí a zásadami rozvoje regionálních měst.

Oženil se 1956 v Brně se středoškolskou profesorkou Jiřinou, roz. Obdržálkovou, a spolu vychovali dcery Katuši (* 1959) a Zuzanu (* 1961), která se věnuje rovněž architektuře.

D: soutěžní návrhy (výběr): regionální centrum Banská Bystrica – Zvolen, Slovensko, 1981 (1. cena, s kol.); řešení nábřeží, Praha-Bubny, 1986 (2. /nejvyšší/ cena, s kol.); centrum města Ústí nad Labem, 1986 (2. cena, s kol.); vládní čtvrť, Sankt Pölten, Rakousko, 1989 (s kol.); soutěž International City Design, Milwaukee, USA, 1989 (s kol.); centrum města, Ostrava – Karolina, Černá louka, 1991 (2. cena, s kol.). Směrné územní plány (výběr 1957–87): Valašské Meziříčí, Holešov, Luhačovice, Veselí na Moravě a tamní sídliště Hutník, Hulín, Kroměříž, rekreační oblast Luhačovické přehrady, Luhačovice a tamní lázeňské centrum, Jiráskova (dnes Masarykova) čtvrť, Brno, sídliště Komín, Brno, sídliště Líšeň, Brno, sídliště Jižní svahy, Gottwaldov (Zlín), urbanistická studie centra města Blanska, krajinný celek a rekreační obce, Liptovská Mara, Slovensko, centrum městské části Praha-Holešovice. Teoretické dílo: Tvorba životního prostředí města Brna, 1966 (se Z. Chlupem a kol.); Koncepce tvorby životního prostředí českých měst, 1967 (s M. Hudcem a F. Hanykem); Brněnský městský region, 1970 (s kol.); Regionální vztahy a vymezení regionu, 1971 (s kol.); Koncepce rozvoje regionálních měst a jejich regionů, 1973 (se Z. Přikrylem a kol.); Ostravská aglomerace, 1974 (s kol.); Územní podmínky a možnosti přestavby měst, 1979; Návrh vzorových, územně technických podkladů pro vybranou část sídelní regionální aglomerace Olomouc, 1984 (s kol.); Racionalizace využití základního území obytných souborů, 1988 (s kol.); Zásady tvorby urbanistické koncepce rozvoje města, 1989 (s kol.); Pardubice, urbanistická koncepce rozvoje města, 1989 (se Z. Pechem a kol.).

L: I. Crhonek, Profily brněnských architektů 2, 1967, nestr. (katalog výstavy); J. G., urbanista * 1932, Z. Pech – J. Janíková (eds.), 1992, nestr. (sborník k výstavě); Kdo je kdo. Architektura, M. Třeštík (ed.), 2000, s. 68–69.

Lenka Kudělková