Biografický slovník
GAŁUSZKA Edward 1.5.1922-13.8.2005: Porovnání verzí
(GALUSZKA_Edvard_1.5.1922-2005) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = | + | | jméno = Edward GAŁUSZKA |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.5.1922 | | datum narození = 1.5.1922 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Stonava |
| − | | datum úmrtí = 2005 | + | | datum úmrtí = 13.8.2005 |
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 557 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''GAŁUSZKA, Edward,''' ''* 1. 5. 1922 Stonava, † 13. 8. 2005 ?, architekt, krajinář'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z polské rodiny z Těšínska, jeho starší bratři Robert | ||
| + | a Władysław se stali řediteli menšinových škol. G. studoval | ||
| + | nejprve gymnázium v Orlové, později se rozhodl pro odborné | ||
| + | studium a přešel na zahradnické školy – nejprve do Eberhardu | ||
| + | (dnes Malinovo) nedaleko Bratislavy, do Mělníka a nakonec | ||
| + | 1938 do Poznaně. Během druhé světové války uprchl do protektorátu | ||
| + | a pokračoval ve studiích v Chrudimi, kde se začal | ||
| + | věnovat zahradní architektuře. Po 1945 studoval ve Varšavě | ||
| + | (Szkoła Glówna Gospodarstwa Wiejskiego) a v Lodži, kde | ||
| + | 1947 získal inženýrský diplom. Pravděpodobně z rodinných | ||
| + | důvodů se vrátil do Československa a usadil se v rodišti. | ||
| + | |||
| + | Působil nejprve v plánovacím oddělení ostravského národního | ||
| + | výboru, potom ve Stavoprojektu, 1972 se stal vědeckým | ||
| + | pracovníkem ostravské pobočky České plánovací komise, byl | ||
| + | zaměstnán i ve Výzkumném ústavu pro rozvoj měst a naposledy | ||
| + | jako vedoucí ostravské a karvinské pobočky Výzkumného | ||
| + | ústavu okrasného zahradnictví. Na brněnské VŠZ získal 1953 | ||
| + | vědeckou hodnost CSc. a 1964 se habilitoval z oboru okrasného | ||
| + | zahradnictví. Spolupracoval s ČSAV a vysokými školami, | ||
| + | včetně zahraničních, jako externí přednášející i oponent diplomových | ||
| + | a habilitačních prací. Patřil k zakladatelům oboru | ||
| + | krajinářské architektury. Podílel se na projektech rekonstrukcí | ||
| + | zámeckých parků v Hradci nad Moravicí a Kravařích, arboreta | ||
| + | v Novém Dvoře (u Opavy), Bělského lesa (u Ostravy), uspořádání | ||
| + | ostravské ZOO, ale i na asanačních a rekultivačních projektech (na Karvinsku, včetně futuristických vizí, jimiž pověřil | ||
| + | spolupracovníka M. Kyselku) a tvorbě ochranné zeleně, | ||
| + | navrhl několik soukromých zahrad. Významně spolupracoval | ||
| + | s polskými národnostními sdruženími v ČSSR. Většinou marně | ||
| + | se pokoušel o záchranu památek a krajiny v oblasti staré | ||
| + | Karviné, postupně ničené poddolováním. Podařilo se mu | ||
| + | prosadit zachování karvinského kostela sv. Petra z Alcantary, | ||
| + | přezdívaného pro narušenou statiku „slezská Pisa“. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Zeleň v sídlišti a krajině, 1961; Zeleň ve výstavbě Ostravska, 1963 | ||
| + | (se Z. Křížem). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Toman D, s. 59; SČSVU 2, s. 331; Z. Bouček, Za doc. Ing. E. G., CSc., | ||
| + | in: Zahrada–park–krajina 16, 2006, příloha, č. 1, s. 1; I. Gałuszka, E. G. | ||
| + | Architekt krajobrazu, in: Zwrot 57, 2006, č. 11, s. 10–16; J. Dostalík, | ||
| + | Ekologicky šetrné tendence v československém urbanismu a územním | ||
| + | plánování v letech 1918 až 1968, 2013, zejm. s. 233–234 (s bibliografií; | ||
| + | disertační práce, FSS MU, Brno). | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:1922]] | [[Kategorie:1922]] | ||
| + | [[Kategorie:Stonava]] | ||
[[Kategorie:2005]] | [[Kategorie:2005]] | ||
Aktuální verze z 28. 11. 2019, 17:12
| Edward GAŁUSZKA | |
 | |
| Narození | 1.5.1922 |
|---|---|
| Místo narození | Stonava |
| Úmrtí | 13.8.2005 |
| Povolání | 74- Architekt |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 557 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67137 |
GAŁUSZKA, Edward, * 1. 5. 1922 Stonava, † 13. 8. 2005 ?, architekt, krajinář
Pocházel z polské rodiny z Těšínska, jeho starší bratři Robert a Władysław se stali řediteli menšinových škol. G. studoval nejprve gymnázium v Orlové, později se rozhodl pro odborné studium a přešel na zahradnické školy – nejprve do Eberhardu (dnes Malinovo) nedaleko Bratislavy, do Mělníka a nakonec 1938 do Poznaně. Během druhé světové války uprchl do protektorátu a pokračoval ve studiích v Chrudimi, kde se začal věnovat zahradní architektuře. Po 1945 studoval ve Varšavě (Szkoła Glówna Gospodarstwa Wiejskiego) a v Lodži, kde 1947 získal inženýrský diplom. Pravděpodobně z rodinných důvodů se vrátil do Československa a usadil se v rodišti.
Působil nejprve v plánovacím oddělení ostravského národního výboru, potom ve Stavoprojektu, 1972 se stal vědeckým pracovníkem ostravské pobočky České plánovací komise, byl zaměstnán i ve Výzkumném ústavu pro rozvoj měst a naposledy jako vedoucí ostravské a karvinské pobočky Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví. Na brněnské VŠZ získal 1953 vědeckou hodnost CSc. a 1964 se habilitoval z oboru okrasného zahradnictví. Spolupracoval s ČSAV a vysokými školami, včetně zahraničních, jako externí přednášející i oponent diplomových a habilitačních prací. Patřil k zakladatelům oboru krajinářské architektury. Podílel se na projektech rekonstrukcí zámeckých parků v Hradci nad Moravicí a Kravařích, arboreta v Novém Dvoře (u Opavy), Bělského lesa (u Ostravy), uspořádání ostravské ZOO, ale i na asanačních a rekultivačních projektech (na Karvinsku, včetně futuristických vizí, jimiž pověřil spolupracovníka M. Kyselku) a tvorbě ochranné zeleně, navrhl několik soukromých zahrad. Významně spolupracoval s polskými národnostními sdruženími v ČSSR. Většinou marně se pokoušel o záchranu památek a krajiny v oblasti staré Karviné, postupně ničené poddolováním. Podařilo se mu prosadit zachování karvinského kostela sv. Petra z Alcantary, přezdívaného pro narušenou statiku „slezská Pisa“.
D: Zeleň v sídlišti a krajině, 1961; Zeleň ve výstavbě Ostravska, 1963 (se Z. Křížem).
L: Toman D, s. 59; SČSVU 2, s. 331; Z. Bouček, Za doc. Ing. E. G., CSc., in: Zahrada–park–krajina 16, 2006, příloha, č. 1, s. 1; I. Gałuszka, E. G. Architekt krajobrazu, in: Zwrot 57, 2006, č. 11, s. 10–16; J. Dostalík, Ekologicky šetrné tendence v československém urbanismu a územním plánování v letech 1918 až 1968, 2013, zejm. s. 233–234 (s bibliografií; disertační práce, FSS MU, Brno).
Jiří Martínek
