GAŁUSZKA Edward 1.5.1922-13.8.2005: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku GALUSZKA Edvard 1.5.1922-2005 na GAŁUSZKA Edward 1.5.1922-13.8.2005 bez založení přesměrování)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 557
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 28. 11. 2019, 17:12

Edward GAŁUSZKA
Narození 1.5.1922
Místo narození Stonava
Úmrtí 13.8.2005
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 557
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67137

GAŁUSZKA, Edward, * 1. 5. 1922 Stonava, † 13. 8. 2005 ?, architekt, krajinář

Pocházel z polské rodiny z Těšínska, jeho starší bratři Robert a Władysław se stali řediteli menšinových škol. G. studoval nejprve gymnázium v Orlové, později se rozhodl pro odborné studium a přešel na zahradnické školy – nejprve do Eberhardu (dnes Malinovo) nedaleko Bratislavy, do Mělníka a nakonec 1938 do Poznaně. Během druhé světové války uprchl do protektorátu a pokračoval ve studiích v Chrudimi, kde se začal věnovat zahradní architektuře. Po 1945 studoval ve Varšavě (Szkoła Glówna Gospodarstwa Wiejskiego) a v Lodži, kde 1947 získal inženýrský diplom. Pravděpodobně z rodinných důvodů se vrátil do Československa a usadil se v rodišti.

Působil nejprve v plánovacím oddělení ostravského národního výboru, potom ve Stavoprojektu, 1972 se stal vědeckým pracovníkem ostravské pobočky České plánovací komise, byl zaměstnán i ve Výzkumném ústavu pro rozvoj měst a naposledy jako vedoucí ostravské a karvinské pobočky Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví. Na brněnské VŠZ získal 1953 vědeckou hodnost CSc. a 1964 se habilitoval z oboru okrasného zahradnictví. Spolupracoval s ČSAV a vysokými školami, včetně zahraničních, jako externí přednášející i oponent diplomových a habilitačních prací. Patřil k zakladatelům oboru krajinářské architektury. Podílel se na projektech rekonstrukcí zámeckých parků v Hradci nad Moravicí a Kravařích, arboreta v Novém Dvoře (u Opavy), Bělského lesa (u Ostravy), uspořádání ostravské ZOO, ale i na asanačních a rekultivačních projektech (na Karvinsku, včetně futuristických vizí, jimiž pověřil spolupracovníka M. Kyselku) a tvorbě ochranné zeleně, navrhl několik soukromých zahrad. Významně spolupracoval s polskými národnostními sdruženími v ČSSR. Většinou marně se pokoušel o záchranu památek a krajiny v oblasti staré Karviné, postupně ničené poddolováním. Podařilo se mu prosadit zachování karvinského kostela sv. Petra z Alcantary, přezdívaného pro narušenou statiku „slezská Pisa“.

D: Zeleň v sídlišti a krajině, 1961; Zeleň ve výstavbě Ostravska, 1963 (se Z. Křížem).

L: Toman D, s. 59; SČSVU 2, s. 331; Z. Bouček, Za doc. Ing. E. G., CSc., in: Zahrada–park–krajina 16, 2006, příloha, č. 1, s. 1; I. Gałuszka, E. G. Architekt krajobrazu, in: Zwrot 57, 2006, č. 11, s. 10–16; J. Dostalík, Ekologicky šetrné tendence v československém urbanismu a územním plánování v letech 1918 až 1968, 2013, zejm. s. 233–234 (s bibliografií; disertační práce, FSS MU, Brno).

Jiří Martínek