GABRIEL Josef Ambrož 5.12.1820-8.7.1880: Porovnání verzí

Z Personal
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Josef Ambrož GABRIEL
 
| jméno = Josef Ambrož GABRIEL
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
−
| datum narození = 5.12.1820
+
| velikost obrázku =
−
| místo narození = Loučová /Hartmanice (u Sušice)
+
| popisek obrázku =
−
| datum úmrtí = 8.7.1880
+
| rodné jméno =
 +
| datum narození = 5.12.1820  
 +
| místo narození = Loučová (u Sušice)
 +
| datum úmrtí = 8.7.1880  
 
| místo úmrtí = Bechyně
 
| místo úmrtí = Bechyně
−
 
+
| příčina úmrtí =
 +
| místo odpočinku =
 +
| bydliště =
 +
| národnost =
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
== Literatura ==
+
| viz =  
−
E. Šormová, Česká činohra, s. 210-212;
+
| znám jako =  
 +
| vzdělání =  
 +
| alma mater =  
 +
| zaměstnavatel =
 +
| povolání = 63- Spisovatel<br />67- Nakladatel nebo vydavatel<br />44- Právník<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />
 +
| titul =
 +
| ocenění =
 +
| výška =
 +
| váha =
 +
| období =
 +
| předchůdce =
 +
| následovník =
 +
| politická strana =
 +
| vyznání =
 +
| manžel =
 +
| partner =
 +
| děti =
 +
| rodiče =
 +
| příbuzní =
 +
| poznámky =
 +
| web =
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 529-530
 
}}
 
}}
−
[[Kategorie:D]]
 
−
[[Kategorie:63- Spisovatel]]<br />[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]]<br />[[Kategorie:44- Právník]]<br />[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]<br />[[Kategorie:46- Představitel povstání do r. 1848]]
 
  
 +
'''GABRIEL, Josef Ambrož,''' ''* 5. 12. 1820 Loučová (u Sušice), † 8. 7. 1880 Bechyně, politik, spisovatel, notář''
  
 +
G. rodiče byli poměrně zámožní. Otec Joseph vlastnil statek
 +
v G. rodišti, který vykoupil od sourozenců; matka Anna Marie
 +
pocházela ze sklářského rodu. G. studoval na gymnáziu
 +
v Klatovech a od 1837 pokračoval na pražské univerzitě, kde
 +
získal filozofické a právnické vzdělání (JUDr. 1847). Už před
 +
dokončením studia se podílel na českém národním hnutí
 +
a stal se vydavatelem mladých autorů, zejména V. K. Klicpery.
 +
V průběhu revoluce 1848 se účastnil národně emancipačních
 +
akcí české politické reprezentace a byl členem významných
 +
organizací. Jako představitel Svatováclavského výboru
 +
odjel 31. března spolu s dalšími do Vídně, kde se podílel
 +
na předání tzv. Druhé pražské petice císaři, zformulované
 +
F. A. Braunerem. Po návratu se nadále zapojil do revolučního
 +
dění, působil v Národním výboru a po vzniku českého spolku
 +
Lípa slovanská (30. dubna) byl zvolen jeho tajemníkem.
 +
Po vyhlášení stavu obležení v Praze 18. června se G. jako nebezpečný
 +
buřič dostal do vězení. Na rozdíl od mnoha dalších
 +
spolubojovníků byl poměrně brzy propuštěn, dlouhodobě
 +
však nesměl vykonávat právnické povolání. Vzhledem k perzekuci
 +
českých vlastenců opustil po 1850 Prahu a přesídlil
 +
do Sušice. 22. října se oženil s Marií, sestrou svého přítele,
 +
lékaře J. Podlipského. (Jeho nevěsta měla velmi blízký vztah
 +
k J. V. Fričovi, ten se však rozhodl pro A. Ullmannovou.)
 +
G. svatby v Nových Dvorech (u Kutné Hory) se zúčastnil
 +
jako svědek nevěsty K. Havlíček Borovský. Manželům G. se
 +
narodilo šest dětí, dva synové a čtyři dcery. Dospělosti se však
 +
dožily jen tři dcery, které se neprovdaly. V rodině se velmi
 +
dbalo na jejich vzdělání a samostatnost. Věnovaly se zejména
 +
pedagogické práci.
  
 +
Vzhledem k tomu, že úřady G. dlouho bránily uplatnit právnické
 +
vzdělání, nezískal místo sušického notáře a věnoval se
 +
komunální politice a publikoval. 1855 se stal čestným občanem
 +
Sušice. 1856 se po otcově smrti přestěhoval do nedaleké
 +
Loučové, kde se ujal správy rodného zámečku a polností
 +
s hospodářským zázemím. G. sídlo navštěvovali přátelé z doby
 +
jeho pražského pobytu i další národovci. K hostům patřili
 +
např. J. V. Frič, V. a F. Náprstkové, baron K. Villani. G. nadále
 +
působil také v samosprávě, 1861–67 byl sušickým starostou.
 +
Osobně se podílel na vyhledání jednoho ze základních kamenů
 +
Národního divadla z nedalekého vrchu Svatobor. Po obnovení
 +
ústavnosti byl G. 1861 zvolen za sušický a kašperský okres zemským
 +
poslancem, volební úspěch čtyřikrát zopakoval. Zatímco
 +
se jeho veřejná činnost v šedesátých letech poměrně příznivě
 +
rozvíjela, jeho statek neprosperoval a 1870 musel Loučovou
 +
prodat. Posledních pět let strávil i s rodinou v Bechyni, kde
 +
se konečně uplatnil jako notář. Ze života odešel dobrovolně, oběsil se. Pohřben byl v Bechyni na hřbitově u kostela sv. Michala.
  
 +
G. nebyl jen vydavatelem, ale také autorem vlastivědně historických
 +
publikací a článků, nevyhýbal se ani krásné literatuře
 +
a dramatické tvorbě, která ovšem většinou nepřekračovala
 +
úroveň příležitostných textů. Velkou pozornost věnoval Sušici
 +
(''Královské město Sušice a jeho okolí'', 1868) a spolkům, na jejichž
 +
činnosti se podílel (''Počátek a postup Spolku lidumilného,''
 +
''roku 1814 v královském městě Sušice založeného'', 1861). Přispíval
 +
do regionálního i celostátního tisku. K nejvýznamnějším
 +
periodikům, v nichž publikoval, patřil ''Lumír'' (současně tak
 +
manifestoval své umělecké a politické přesvědčení). Používal
 +
řadu šifer a pseudonymů: J. A. G., Josef Loučanský, Ambrož
 +
Sušický, Jaroslav Sušický ad. V Sušici mu byla na domě, ve kterém
 +
žil, koncem 19. století odhalena pamětní deska, později
 +
přemístěná do Šumavského muzea. K jejímu znovuodhalení
 +
došlo v květnu 2000. G. jméno nese ulice v Bechyni.
 +
 +
'''L:''' LČL, 1, s. 782–783; K. Turek, Dr. J. A. G. – životopisný nástin, 1921;
 +
L. Fialová, Příspěvek k dějinám Sušicka v druhé polovině 19. století, 1994,
 +
(se soupisem díla a literatury); V. Chovít, Kroniky a kronikáři města Sušice
 +
1850–1995, 1995, passim; P. Šťastná, J. A. G., starosta města Sušice, 2002;
 +
J. Matyášová, J. A. G. (Zakladatel české regionální historiografie na Sušicku),
 +
2006 (diplomová práce, PedF UK, Praha); N. Nová, Příběh tří neprovdaných
 +
žen v čase tří režimů (Příspěvek k dějinám každodennosti let 1850–1950),
 +
2007, zejm. s. 32–46 (diplomová práce, FF Jihočeské univerzity, České
 +
Budějovice); E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1,
 +
2015, s. 210–212 (se soupisem pramenů a literatury).
 +
 +
'''P:''' SOA, Plzeň, matrika narozených řkt. f. ú. Petrovice, sign. 23, pag. 23;
 +
SOkA, Klatovy, osobní fond.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/77650 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 +
Pavla Vošahlíková
 +
 +
[[Kategorie:D]]
 +
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 +
[[Kategorie:44- Právník]]
 +
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 +
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]]
 
[[Kategorie:1820]]
 
[[Kategorie:1820]]
 
[[Kategorie:Loučová]]
 
[[Kategorie:Loučová]]
 
[[Kategorie:1880]]
 
[[Kategorie:1880]]
 
[[Kategorie:Bechyně]]
 
[[Kategorie:Bechyně]]

Verze z 27. 11. 2019, 18:56

Josef Ambrož GABRIEL
Narození 5.12.1820
Místo narození Loučová (u Sušice)
Úmrtí 8.7.1880
Místo úmrtí Bechyně
Povolání 63- Spisovatel
67- Nakladatel nebo vydavatel
44- Právník
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 529-530
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46346

GABRIEL, Josef Ambrož, * 5. 12. 1820 Loučová (u Sušice), † 8. 7. 1880 Bechyně, politik, spisovatel, notář

G. rodiče byli poměrně zámožní. Otec Joseph vlastnil statek v G. rodišti, který vykoupil od sourozenců; matka Anna Marie pocházela ze sklářského rodu. G. studoval na gymnáziu v Klatovech a od 1837 pokračoval na pražské univerzitě, kde získal filozofické a právnické vzdělání (JUDr. 1847). Už před dokončením studia se podílel na českém národním hnutí a stal se vydavatelem mladých autorů, zejména V. K. Klicpery. V průběhu revoluce 1848 se účastnil národně emancipačních akcí české politické reprezentace a byl členem významných organizací. Jako představitel Svatováclavského výboru odjel 31. března spolu s dalšími do Vídně, kde se podílel na předání tzv. Druhé pražské petice císaři, zformulované F. A. Braunerem. Po návratu se nadále zapojil do revolučního dění, působil v Národním výboru a po vzniku českého spolku Lípa slovanská (30. dubna) byl zvolen jeho tajemníkem. Po vyhlášení stavu obležení v Praze 18. června se G. jako nebezpečný buřič dostal do vězení. Na rozdíl od mnoha dalších spolubojovníků byl poměrně brzy propuštěn, dlouhodobě však nesměl vykonávat právnické povolání. Vzhledem k perzekuci českých vlastenců opustil po 1850 Prahu a přesídlil do Sušice. 22. října se oženil s Marií, sestrou svého přítele, lékaře J. Podlipského. (Jeho nevěsta měla velmi blízký vztah k J. V. Fričovi, ten se však rozhodl pro A. Ullmannovou.) G. svatby v Nových Dvorech (u Kutné Hory) se zúčastnil jako svědek nevěsty K. Havlíček Borovský. Manželům G. se narodilo šest dětí, dva synové a čtyři dcery. Dospělosti se však dožily jen tři dcery, které se neprovdaly. V rodině se velmi dbalo na jejich vzdělání a samostatnost. Věnovaly se zejména pedagogické práci.

Vzhledem k tomu, že úřady G. dlouho bránily uplatnit právnické vzdělání, nezískal místo sušického notáře a věnoval se komunální politice a publikoval. 1855 se stal čestným občanem Sušice. 1856 se po otcově smrti přestěhoval do nedaleké Loučové, kde se ujal správy rodného zámečku a polností s hospodářským zázemím. G. sídlo navštěvovali přátelé z doby jeho pražského pobytu i další národovci. K hostům patřili např. J. V. Frič, V. a F. Náprstkové, baron K. Villani. G. nadále působil také v samosprávě, 1861–67 byl sušickým starostou. Osobně se podílel na vyhledání jednoho ze základních kamenů Národního divadla z nedalekého vrchu Svatobor. Po obnovení ústavnosti byl G. 1861 zvolen za sušický a kašperský okres zemským poslancem, volební úspěch čtyřikrát zopakoval. Zatímco se jeho veřejná činnost v šedesátých letech poměrně příznivě rozvíjela, jeho statek neprosperoval a 1870 musel Loučovou prodat. Posledních pět let strávil i s rodinou v Bechyni, kde se konečně uplatnil jako notář. Ze života odešel dobrovolně, oběsil se. Pohřben byl v Bechyni na hřbitově u kostela sv. Michala.

G. nebyl jen vydavatelem, ale také autorem vlastivědně historických publikací a článků, nevyhýbal se ani krásné literatuře a dramatické tvorbě, která ovšem většinou nepřekračovala úroveň příležitostných textů. Velkou pozornost věnoval Sušici (Královské město Sušice a jeho okolí, 1868) a spolkům, na jejichž činnosti se podílel (Počátek a postup Spolku lidumilného, roku 1814 v královském městě Sušice založeného, 1861). Přispíval do regionálního i celostátního tisku. K nejvýznamnějším periodikům, v nichž publikoval, patřil Lumír (současně tak manifestoval své umělecké a politické přesvědčení). Používal řadu šifer a pseudonymů: J. A. G., Josef Loučanský, Ambrož Sušický, Jaroslav Sušický ad. V Sušici mu byla na domě, ve kterém žil, koncem 19. století odhalena pamětní deska, později přemístěná do Šumavského muzea. K jejímu znovuodhalení došlo v květnu 2000. G. jméno nese ulice v Bechyni.

L: LČL, 1, s. 782–783; K. Turek, Dr. J. A. G. – životopisný nástin, 1921; L. Fialová, Příspěvek k dějinám Sušicka v druhé polovině 19. století, 1994, (se soupisem díla a literatury); V. Chovít, Kroniky a kronikáři města Sušice 1850–1995, 1995, passim; P. Šťastná, J. A. G., starosta města Sušice, 2002; J. Matyášová, J. A. G. (Zakladatel české regionální historiografie na Sušicku), 2006 (diplomová práce, PedF UK, Praha); N. Nová, Příběh tří neprovdaných žen v čase tří režimů (Příspěvek k dějinám každodennosti let 1850–1950), 2007, zejm. s. 32–46 (diplomová práce, FF Jihočeské univerzity, České Budějovice); E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 210–212 (se soupisem pramenů a literatury).

P: SOA, Plzeň, matrika narozených řkt. f. ú. Petrovice, sign. 23, pag. 23; SOkA, Klatovy, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=GABRIEL_Josef_Ambrož_5.12.1820-8.7.1880&oldid=114940“