GAD Johannes Wilhelm 30.6.1842-1.2.1926: Porovnání verzí

Verze z 29. 3. 2018, 20:26

Johannes Wilhelm GAD
Narození	30.6.1842
Místo narození	Poznaň (Polsko)
Úmrtí	1.2.1926
Místo úmrtí	Praha
Povolání	15- Lékaři 61- Pedagog
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46353

GAD, Johannes Wilhelm, * 30. 6. 1842 Poznaň (Polsko), † 1. 2. 1926 Praha, lékař fyziolog

Syn Wilhelma G. a Louisy, roz. Koppyové, původem z tehdy pruské Poznaně. Po maturitě na berlínském gymnáziu Friedricha Wilhelma (1860) vstoupil do pruské armády, 1866 se účastnil tažení do Čech a dosáhl hodnosti nadporučíka dělostřelectva.

Armádu opustil, vystudoval lékařství v Berlíně (MUDr. 1873) a Würzburgu. Jako asistent berlínského zakladatele experimentální elektrofyziologie E. du Bois-Reymonda vynikl objevem spontánní emulgace (1878) i studiemi pohybových reakcí rostlin na podráždění (1879). Jako asistent objevitele zákonů difuze A. E. Ficka ve Würzburgu byl za práci o řízení normálního dýchání habilitován pro fyziologii (1880). Od 1884 G. vedl experimentální oddělení Fyziologického ústavu v Berlíně, tři roky nato byl jmenován mimořádným profesorem a přednostou ústavu a zvolen členem Leopoldovy akademie. Se S. Exnerem založil (1887) a redigoval (1887–95) Centralblatt für Physiologie, s J. F. Heymansem sepsal učebnici Kurzes Lehrbuch der Physiologie des Menschen (1892) a s četnými spolupracovníky lékařské repetitorium Real-Lexikon der medicinischen Propädeutik (1893–99). S neurologem E. Flatauem konal v Berlíně pokusy na psech (1893). Jako hostující profesor zaváděl 1893/94 na Western Reserve University v Clevelandu (Ohio, USA) německý model výuky experimentální fyziologie.

Po odchodu E. Heringa z Prahy do Lipska byl povolán jako řádný profesor fyziologie (s účinností od 1895) na pražskou německou lékařskou fakultu, kde působil až do penzionování 1911 (1902/03 děkan). Byl řádným členem Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách a funkcionářem pražské Německé tělocvičné jednoty; až do vysokého věku plaval a vesloval. Patřil k průkopníkům vědeckého přístupu k tělocviku a sportu.

Oženil se s Clarou, roz. Boltzovou (* 6. 12. 1853 Berlín, Německo); dcera Eva (* 1874 Berlín, Německo, † 1963 Los Angeles, USA) se provdala za G. žáka, neurologa a psychiatra O. F. Kohnstamma (1871–1917). V jeho rodinném sanatoriu v hesenském Königsteinu, který zvěčnil Th. Mann v románu Kouzelný vrch, 1911–15 G. žil, 1915 se vrátil do Prahy; byl pochován na Německém evangelickém hřbitově ve Strašnicích. Syn Johannes G. ml. (* 5. 6. 1888 Berlín, Německo) navštěvoval v Praze německou školu při sirotčinci u sv. Jana Křtitele (1895–98) a nižší gymnázium ve Štěpánské ulici (1898–1903), poté v Kadani zemědělskou školu (1903–08). Zemědělství studoval i na univerzitách v Lipsku (1908–11) a Jeně (1911–14). Podnikl 1912–13 studijní cestu do Afriky, z níž vytěžil disertaci o farmách na území Hererů v nynější Namibii (1915). Za pobytu v Kohnstammově sanatoriu se stal Mannovi předobrazem hlavní románové postavy – Hanse Castorpa. Pobyt u švagra odhlásil v květnu 1914 před zamýšlenou cestou do Číny. Po vypuknutí první světové války byl G. povolán do armády a 1916 v bitvě na řece Soči padl. Pohřben je v Königsteinu vedle Kohnstamma a jeho syna Rudiho, který padl u Verdunu.

D: výběr: Studien über Beziehungen des Blutstroms in der Pfortader zum Blutstrom in der Leberarterie, Berlin 1873; Zur Lehre von der Fettresorption, in: Archiv für Anatomie, Physiologie und Wissenschaftliche Medicin 1878, s. 181–205; Die Regulierung der normalen Athmung, in: tamtéž (Physiologische Abteilung) 1880, s. 1–32; Ueber Apnoë und ueber die in der Lehre von der Regulierung der Athemthaetigkeit angewandte Terminologie, Würzburg 1880; Ueber einige Beziehungen zwischen Nerv, Muskel und Centrum, Leipzig 1882; Der erste internationale Physiologencongress in Basel, 10. bis 12. September 1889. Ein kurzer Abriss seiner Verhandlungen, in: Centralblatt für Physiologie 3 (14), 1889, s. 305–324; Kurzes Lehrbuch der Physiologie des Menschen, Berlin 1892 (s J.-F. Heymansem); Ueber die Summation von Hautreizen, in: Zeitschrift für Klinische Medizin 20, 1892, s. 339–373 (s A. Goldscheiderem); Einige Grundgesetze des Energie-Umsatzes im thätigen Muskel, Berlin 1893; Traité de physiologie humaine, Louvain 1895 (s J.-F. Heymansem); Real-Lexikon der medizinischen Propädeutik 1–3, Wien 1893–1899 (ed.); Der Mensch an den Grenzen seiner Lebensbedingungen, 1897.

L: OSN 9, s. 814; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, Berlin–Wien 1901, s. 573–575 (foto); J. G. [mladší], Lebenslauf, in: Die Betriebsverhältnisse der Farmen des mittleren Hererolandes (Deutsch-Südwestafrika), Hamburg 1915; Prof. G. gestorben, in: Prager Tagblatt 2. 2. 1926, s. 4; E. Tschermak-Seysenegg, Nachruf auf J. G., in: Lotos 74, 1926, s. 177–179 (foto); Würdigung der in den Studienjahren 1920/21 bis 1926/27 verstorbenen Professoren der deutschen Universität Prag, 1929, s. 72–75 (foto); OSND 2/1, s. 777; Koerting, s. 119; H. Lommatzsch, Die Personalbibliographien der Professoren und Dozenten der Anatomie, Histologie und Pathologie, Pharmakologie und Physiologie an der Medizinischen Fakultät der deutschen Karl-Ferdinands-Universität in Prag: im ungefähren Zeitraum von 1880–1900, s. 123–128; BL 1, s. 410; DUK 3, s. 323–324, 345, 373 (foto); BLDMF, s. 73–74; E. Groth-Pfeifer, Eine Kindheit im Sanatorium des Romans ‚Der Zauberberg‘ von Thomas Mann, in: Königsteiner Woche 15. 5. 2008, 5. 6. 2008.

P: Archiv UK, Praha, Německá lékařská fakulta, osobní spis; Německá univerzita, spisy rektorátu, karton 2; NA, Praha, Prezidium českého místodržitelství 1891–1900, karton 2233; tamtéž, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 136, obr. 289; Masarykův ústav – Archiv AV ČR, Německá akademie, osobní spis; Allgemeines Verwaltungsarchiv Wien, Unterricht, Algemeine Reihe, Faszikel 1126, Signatur 5.

Pavel Čech