StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie GAHURA František Lydie 10.10.1891-15.9.1958

František Lydie GAHURA
Narození	10.10.1891
Místo narození	Zlín-Kudlov
Úmrtí	15.9.1958
Místo úmrtí	Brno
Povolání	74- Architekt 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48103

GAHURA, František Lydie, * 10. 10. 1891 Zlín-Kudlov, † 15. 9. 1958 Brno, architekt, sochař, pedagog

Byl synem cihláře Františka G. a Apolonie, roz. Křupalové. 1905–09 se vyučil u sochaře a štukatéra A. Amorta v Uherském Hradišti, rok se soukromě vzdělával v kreslení, modelování i v hudbě a připravoval se ke zkouškám na pražskou UMPRUM, 1910–13 na ní studoval všeobecnou školu pro modelování u J. Drahoňovského, 1913/14 speciální školu pro dekorativní modelování u C. Kloučka a 1914–17 školu pro dekorativní architekturu u J. Plečnika. 1919–23 navštěvoval školu architektury na pražské AVU u J. Kotěry. Po sňatku se spolužačkou Lydií Rousovou (1894–1964) přijal 1916 její křestní jméno a ona jeho. Spolu vychovávali dceru Kazi (1919–1934) a syny Františka (1929–1934) a Jana (* 27. 8. 1938 Zlín), který byl technikem a autorem vzpomínek na otce.

Už 1917–19 G. působil jako projektant ve Zlíně, kde pracoval na samostatných zakázkách i na úkolech pro firmu Baťa, která ho externě zaměstnávala i během studií na AVU. Po absolutoriu se do rodiště vrátil. 1924–33 vedl stavební kancelář firmy Baťa a souběžně pracoval jako samostatný projektant, 1933–45 byl hlavním městským architektem, čili vedoucím stavebního úřadu města Zlína a členem stavebního odboru. Spoluzaložil Školu umění ve Zlíně, kde učil estetiku a stavbu měst. Zároveň 1938–45 vyučoval na tamní Vyšší odborné škole průmyslové (stavební) a mistrovské. Po druhé světové válce byl jako jeden z nejbližších spolupracovníků Baťovy rodiny nucen opustit Zlín. Odešel do Brna a 1946–56 byl zaměstnán jako plánovač Zemského národního výboru pro okresy Uherské Hradiště a Uherský Brod, 1956–58 působil ve Výzkumném ústavu architektury a územního plánování v Brně, kde dožil.

Patřil k představitelům zlínského funkcionalismu a tvůrcům baťovského Zlína, byl autorem urbanistické koncepce průmyslového města v zeleni, kterou firma Baťa později uskutečnila na několika místech v zahraničí. Vyprojektoval typické čtvrti dělnických rodinných domků a velké veřejné budovy zlínského městského centra. Zavedl zlínský monolitický železobetonový skelet 6,15 x 6,15 metrů se sloupy kruhového průřezu a vyplněný režnými cihlami, jež se stal typizovanou konstrukční formou staveb ve městě. G. sochařskou tvorbu charakterizovalo lyrické pojetí, zejména u ženských a dívčích figur. Byl členem Sdružení stavební tvorby, Sdružení architektů, Asociace akademických architektů, Federace architektů, Spolku Koliba, SVU Mánes i Aleš, Bloku výtvarných umělců moravsko-slezských, Syndikátu výtvarných umělců a Svazu architektů ČSR. Spolu s rodinou byl pohřben na zlínském Lesním hřbitově.

D: architektura a urbanismus: Zlín: spolupráce na doplněném regulačním plánu pro stavbu dělnické kolonie firmy Baťa (projekt J. Kotěry z 1915), 1918; návrh na sokolovnu, 1920; regulační plán města, 1920–1921; radnice, 1920–1924; obytná kolonie Domov, Tyršovo nábřeží, ul. Ve Stráních (dokončení projektu J. Kotěry), 1923; návrh na společenský dům pro zaměstnance firmy Baťa, návrh na obecné školy, obojí 1924; vila D. Čipery, typizované rodinné domy firmy Baťa, obojí 1925; návrh na biograf Baťa, 1926; domy lékařů v areálu Baťovy nemocnice, vila ředitele nemocnice, obojí 1926–1927; typizované rodinné domky ve čtvrtích Letná a Zálešná; Baťova nemocnice, 1926–1936; regulační a situační plány čtvrtí Letná, Nad Ovčírnou, Podvesná, Padělky, Kúty, Lešetín, Díly, Zadní Díly, 1926–1938; regulační plán Zlína, 1927; Masarykovy pokusné školy, nám. Práce; obchodní dům, 1930–1931; návrh na Společenský dům, 1931; návrh na kino a divadlo Baťa, nám. Práce; zastavovací studie Lesního hřbitova, 1932; návrh na kapli na Lesním hřbitově, 1932–1935; regulační plány integrovaných obcí Malenovice, Prštné, Mladcová, 1932–1940; ideový plán na Velké kino, nám. Práce, 1933; Památník T. Bati; soutěžní návrh na Společenský dům, Otrokovice, 1934; regulační plán Zlína a Velkého Zlína, 1934 a 1946; návrh na řešení nám. Práce, 1935; návrh na obřadní síň na Lesním hřbitově; regulační návrh a studie dostavby nám. Práce, 1936, 1939, 1941; návrh na Společenský dům, divadlo, kino a Dům služeb, nám. Práce, 1936–1937; návrh na řkt. kapli a vstupní bránu na Lesním hřbitově, 1938; návrh na divadlo, kino, nám. Práce, 1939; rekonstrukce Velkého kina na divadelní sál; soutěžní návrh na řkt. kostel a památník T. Bati, Otrokovice, 1940; návrh na kino a Divadlo pracujících; návrhy na obytné domy lékařů a personálu, svobodáren pro ošetřovatelky a ošetřovatele v areálu Baťovy nemocnice, 1944; návrh na kolumbárium na Lesním hřbitově, 1945; další návrhy a realizace: penzion, Sliač (Slovensko); prodejna Baťa, Český Těšín; obchodní dům Baťa, Brandýs nad Labem, 1926–1928; soutěžní návrh na obchodní dům firmy Baťa, Brno, Kobližná ul., 1927–1928; Pavilon Okres a město Zlín na Výstavě soudobé kultury v Československu, Výstaviště, Brno-Pisárky, 1928; obchodní dům Baťa, Praha, Václavské nám. (s L. Kyselou a J. Gočárem), 1928–1929; projekt sokolovny, Fryšták, 1930; regulační plány závodů a sídlišť firmy Baťa. V zahraničí: Ottmuth (Německo; dnes č. o. Krapkowice, Polsko), Chelmek (Polsko), Vukovar-Borovo (Chorvatsko), Batizovce (dnes Svit, Slovensko), Batanagar (Indie), 1931–1932. Sochařské studie, návrhy a realizace: busta A. Bati, 1909; busta A. Bati, návrh na kašnu a sochu před vilou T. Bati, Zlín, vše 1916; návrh figurálních plastik Těžký sen a Kain, 1917; kříž u kaple, Zlín-Kudlov, 1927; busta T. Bati, 1930–1933; kříž ve vstupní aleji, náhrobky rodiny Baťovy a pilota Broučka, Zlín, Lesní hřbitov, 1932; návrh na pomník T. G. Masaryka, Baťov-Otrokovice, 1938; busta J. A. Bati, 1938–1939; návrh na pomník Rudé armády, Krumvíř, 1954. Knižní publikace: Estetika architektury, 1945.

L: Toman 1, s. 249; NEČVU 1, s. 197; V. Šlapeta, Baťa – architektura a urbanismus 1910–1950, 1991, s. 14n. (katalog výstavy); V. Karfík, Architekt si spomína, Bratislava 1993, passim; P. Novák, Zlínská architektura 1900–1950, 1993, passim, zvl. s. 284; L. Horňáková, F. L. G. – zlínský architekt, urbanista a sochař, 1998 (katalog výstavy); Historický atlas měst České republiky 28. Zlín, 2015; www://encyklopedie.brna.cz/ (stav k 20. 1. 2016).

P: Muzeum města Brna, osobní fond.

Lenka Kudělková