GAJANOVÁ Alena 21.1.1922-30.10.1994: Porovnání verzí
(GAJANOVÁ_Alena_21.1.1922-30.10.1994) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.1.1922 | | datum narození = 21.1.1922 | ||
− | | místo narození = Kácov | + | | místo narození = Kácov |
| datum úmrtí = 30.10.1994 | | datum úmrtí = 30.10.1994 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 537 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''GAJANOVÁ, Alena''' ''(roz. Nejepínská), * 21. 1. 1922 Kácov, † 30. 10. 1994 Praha, historička'' | ||
+ | |||
+ | Pocházela z učitelské rodiny. Otec Karel Nejepínský byl ředitelem | ||
+ | školy v Kácově a 1929–35 starostou města; matka Marie, | ||
+ | roz. Kmochová, původně též učitelka, byla dlouholetou sekretářkou | ||
+ | F. X. Šaldy. G. měla dva sourozence, mladší bratr Karel | ||
+ | Nejepínský (1924–2000), absolvent Vysoké školy politické | ||
+ | a sociální, působil řadu let jako vedoucí pracovník ministerstva | ||
+ | zahraničního obchodu a 1956–58 byl československým generálním | ||
+ | konzulem na Novém Zélandu. G. maturovala na gymnáziu | ||
+ | v Kutné Hoře, 1941 byla totálně nasazena. 1945–49 studovala | ||
+ | historii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze, současně | ||
+ | 1945–53 pracovala v Bezpečnostním archivu ministerstva | ||
+ | vnitra. 1950 se provdala za spolužáka '''Kolomana Gajana''' | ||
+ | (pův. jm. Edelmanna, * 7. 11. 1918 Hamborek, dnes Brezovička | ||
+ | (u Sabinova), Slovensko, † 26. 12. 2011 Praha), pocházejícího | ||
+ | z východoslovenské židovské rodiny, 1949–61 odborného asistenta, | ||
+ | 1961–66 docenta a od 1966 profesora na katedře obecných | ||
+ | dějin pražské filozofické fakulty, zabývajícího se novodobými | ||
+ | středoevropskými a francouzskými politickými dějinami | ||
+ | a česko-německými vztahy. Spolu s ním a částí své generace prošla | ||
+ | složitým ideovým a politickým vývojem od dogmatického | ||
+ | komunismu k demokratickému socialismu. 1953–70 působila | ||
+ | jako vědecká pracovnice v Historickém ústavu ČSAV v Praze. | ||
+ | Zaměřila se na dějiny meziválečného Československa, zejména | ||
+ | na zahraniční politiku a proměnu jeho mezinárodního postavení, | ||
+ | na vnitropolitický vývoj a na působení českého nacionalismu | ||
+ | a fašismu v tomto období. Schematické přístupy raných | ||
+ | prací postupně překonávala během šedesátých let. Pozornost | ||
+ | vědecké veřejnosti vzbudily zejména její monografie ''ČSR a středoevropská politika velmocí 1918–1938'' (1960), | ||
+ | ''Dvojí tvář. Z historie předmnichovského fašismu'' (1962) a syntetická práce | ||
+ | ''Po stopě dějin. Češi a Slováci v letech 1848–1938'' (1969), kterou | ||
+ | napsala společně se Z. Šollem; autorsky se podílela na kolektivních | ||
+ | syntézách ''ABC světových dějin'' (1967) a ''Československá vlastivěda II/2'' (1969). Aktivně se účastnila demokratizačního | ||
+ | procesu 1968–69 a participovala na vydání publikace ''Sedm pražských dnů, 21. – 27. 8. 1968'' (1968). V důsledku toho byla | ||
+ | 1970 vyloučena z KSČ a propuštěna z Historického ústavu | ||
+ | (stejně jako manžel z fakulty) a dvě desetiletí nemohla vědecky | ||
+ | publikovat. 1990 se dočkala rehabilitace, ale zdravotní stav jí | ||
+ | nedovolil vrátit se k vědecké práci. Pohřbena byla na pražském | ||
+ | Novém židovském hřbitově na Olšanech. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Tomeš 1, s. 357; F. Procházka, Významné ženy, které svůj původ nebo | ||
+ | narození spojily s Kácovem, in: http://www.kacovskybeh.cz (stav k 23. 2. | ||
+ | 2016). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NA, Praha, součást osobního fondu Kolomana Gajana. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/197805 Bibliografie dějin Českých zemí] (Alena Gajanová) | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/31b1cea4-cff7-4850-a174-7ced148e98b2 Bibliografie dějin Českých zemí] (Koloman Gajan) | ||
+ | |||
+ | Pavla Vošahlíková | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] |
Aktuální verze z 2. 1. 2022, 16:46
Alena GAJANOVÁ | |
Narození | 21.1.1922 |
---|---|
Místo narození | Kácov |
Úmrtí | 30.10.1994 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 53- Historik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 537 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=72899 |
GAJANOVÁ, Alena (roz. Nejepínská), * 21. 1. 1922 Kácov, † 30. 10. 1994 Praha, historička
Pocházela z učitelské rodiny. Otec Karel Nejepínský byl ředitelem školy v Kácově a 1929–35 starostou města; matka Marie, roz. Kmochová, původně též učitelka, byla dlouholetou sekretářkou F. X. Šaldy. G. měla dva sourozence, mladší bratr Karel Nejepínský (1924–2000), absolvent Vysoké školy politické a sociální, působil řadu let jako vedoucí pracovník ministerstva zahraničního obchodu a 1956–58 byl československým generálním konzulem na Novém Zélandu. G. maturovala na gymnáziu v Kutné Hoře, 1941 byla totálně nasazena. 1945–49 studovala historii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze, současně 1945–53 pracovala v Bezpečnostním archivu ministerstva vnitra. 1950 se provdala za spolužáka Kolomana Gajana (pův. jm. Edelmanna, * 7. 11. 1918 Hamborek, dnes Brezovička (u Sabinova), Slovensko, † 26. 12. 2011 Praha), pocházejícího z východoslovenské židovské rodiny, 1949–61 odborného asistenta, 1961–66 docenta a od 1966 profesora na katedře obecných dějin pražské filozofické fakulty, zabývajícího se novodobými středoevropskými a francouzskými politickými dějinami a česko-německými vztahy. Spolu s ním a částí své generace prošla složitým ideovým a politickým vývojem od dogmatického komunismu k demokratickému socialismu. 1953–70 působila jako vědecká pracovnice v Historickém ústavu ČSAV v Praze. Zaměřila se na dějiny meziválečného Československa, zejména na zahraniční politiku a proměnu jeho mezinárodního postavení, na vnitropolitický vývoj a na působení českého nacionalismu a fašismu v tomto období. Schematické přístupy raných prací postupně překonávala během šedesátých let. Pozornost vědecké veřejnosti vzbudily zejména její monografie ČSR a středoevropská politika velmocí 1918–1938 (1960), Dvojí tvář. Z historie předmnichovského fašismu (1962) a syntetická práce Po stopě dějin. Češi a Slováci v letech 1848–1938 (1969), kterou napsala společně se Z. Šollem; autorsky se podílela na kolektivních syntézách ABC světových dějin (1967) a Československá vlastivěda II/2 (1969). Aktivně se účastnila demokratizačního procesu 1968–69 a participovala na vydání publikace Sedm pražských dnů, 21. – 27. 8. 1968 (1968). V důsledku toho byla 1970 vyloučena z KSČ a propuštěna z Historického ústavu (stejně jako manžel z fakulty) a dvě desetiletí nemohla vědecky publikovat. 1990 se dočkala rehabilitace, ale zdravotní stav jí nedovolil vrátit se k vědecké práci. Pohřbena byla na pražském Novém židovském hřbitově na Olšanech.
L: Tomeš 1, s. 357; F. Procházka, Významné ženy, které svůj původ nebo narození spojily s Kácovem, in: http://www.kacovskybeh.cz (stav k 23. 2. 2016).
P: NA, Praha, součást osobního fondu Kolomana Gajana.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí (Alena Gajanová)
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí (Koloman Gajan)
Pavla Vošahlíková