GAJANOVÁ Alena 21.1.1922-30.10.1994: Porovnání verzí

Aktuální verze z 2. 1. 2022, 16:46

Alena GAJANOVÁ
Narození	21.1.1922
Místo narození	Kácov
Úmrtí	30.10.1994
Místo úmrtí	Praha
Povolání	53- Historik
Citace	Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 537
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=72899

GAJANOVÁ, Alena (roz. Nejepínská), * 21. 1. 1922 Kácov, † 30. 10. 1994 Praha, historička

Pocházela z učitelské rodiny. Otec Karel Nejepínský byl ředitelem školy v Kácově a 1929–35 starostou města; matka Marie, roz. Kmochová, původně též učitelka, byla dlouholetou sekretářkou F. X. Šaldy. G. měla dva sourozence, mladší bratr Karel Nejepínský (1924–2000), absolvent Vysoké školy politické a sociální, působil řadu let jako vedoucí pracovník ministerstva zahraničního obchodu a 1956–58 byl československým generálním konzulem na Novém Zélandu. G. maturovala na gymnáziu v Kutné Hoře, 1941 byla totálně nasazena. 1945–49 studovala historii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze, současně 1945–53 pracovala v Bezpečnostním archivu ministerstva vnitra. 1950 se provdala za spolužáka Kolomana Gajana (pův. jm. Edelmanna, * 7. 11. 1918 Hamborek, dnes Brezovička (u Sabinova), Slovensko, † 26. 12. 2011 Praha), pocházejícího z východoslovenské židovské rodiny, 1949–61 odborného asistenta, 1961–66 docenta a od 1966 profesora na katedře obecných dějin pražské filozofické fakulty, zabývajícího se novodobými středoevropskými a francouzskými politickými dějinami a česko-německými vztahy. Spolu s ním a částí své generace prošla složitým ideovým a politickým vývojem od dogmatického komunismu k demokratickému socialismu. 1953–70 působila jako vědecká pracovnice v Historickém ústavu ČSAV v Praze. Zaměřila se na dějiny meziválečného Československa, zejména na zahraniční politiku a proměnu jeho mezinárodního postavení, na vnitropolitický vývoj a na působení českého nacionalismu a fašismu v tomto období. Schematické přístupy raných prací postupně překonávala během šedesátých let. Pozornost vědecké veřejnosti vzbudily zejména její monografie ČSR a středoevropská politika velmocí 1918–1938 (1960), Dvojí tvář. Z historie předmnichovského fašismu (1962) a syntetická práce Po stopě dějin. Češi a Slováci v letech 1848–1938 (1969), kterou napsala společně se Z. Šollem; autorsky se podílela na kolektivních syntézách ABC světových dějin (1967) a Československá vlastivěda II/2 (1969). Aktivně se účastnila demokratizačního procesu 1968–69 a participovala na vydání publikace Sedm pražských dnů, 21. – 27. 8. 1968 (1968). V důsledku toho byla 1970 vyloučena z KSČ a propuštěna z Historického ústavu (stejně jako manžel z fakulty) a dvě desetiletí nemohla vědecky publikovat. 1990 se dočkala rehabilitace, ale zdravotní stav jí nedovolil vrátit se k vědecké práci. Pohřbena byla na pražském Novém židovském hřbitově na Olšanech.

L: Tomeš 1, s. 357; F. Procházka, Významné ženy, které svůj původ nebo narození spojily s Kácovem, in: http://www.kacovskybeh.cz (stav k 23. 2. 2016).

P: NA, Praha, součást osobního fondu Kolomana Gajana.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí (Alena Gajanová)

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí (Koloman Gajan)

Pavla Vošahlíková