GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ Marie 13.2.1880-4.8.1951: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Marie GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ
 
| jméno = Marie GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Galimberti-Provazkova Marie portret.jpg
 
| datum narození = 13.2.1880
 
| datum narození = 13.2.1880
 
| místo narození = Jindřichův Hradec
 
| místo narození = Jindřichův Hradec
Řádka 88: Řádka 88:
 
[[Kategorie:1951]]
 
[[Kategorie:1951]]
 
[[Kategorie:Litoměřice]]
 
[[Kategorie:Litoměřice]]
 +
 +
<gallery>
 +
Galimberti-Provazkova Marie Krumlov.JPG|Český Krumlov, kolem 1923 (Muzeum Jindřichohradecka)
 +
Galimberti-Provazkova Marie autoportret.JPG|Autoportrét, kolem 1940 (Galerie hl. m. Prahy)
 +
</gallery>

Verze z 16. 1. 2021, 15:12

Marie GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ
Narození 13.2.1880
Místo narození Jindřichův Hradec
Úmrtí 4.8.1951
Místo úmrtí Litoměřice
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 547
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55153

GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ, Marie, * 13. 2. 1880 Jindřichův Hradec, † 4. 8. 1951 Litoměřice, malířka

Dcera česky smýšlejícího rakouského plukovníka Josefa Prowazka z Lanova (1842–1922) a Marie, roz. Koppové (1851–1930), sestra bakteriologa Stanislava Prowazka (1875–1915). Dětství prožívala v místech otcových posádek v Komárně, Šumperku a Plzni. Po pravděpodobných gymnazijních studiích se 1899–1901 výtvarně vzdělávala v soukromé malířské škole H. Strehblowa ve Vídni. 1901 přešla do soukromé malířské školy maďarského malíře S. Hollósyho v Mnichově. Díky učiteli pronikla do maďarské modernistické malířské kolonie Nagybánya (dnes Baia Mare v Rumunsku), kde poznala významného fauvistického malíře dalmatinského původu Sándora Galimbertiho (* 31. 5. 1883 Kaposvár, Maďarsko, † 20. 7. 1915 Budapešť, Maďarsko), za kterého se 1906 provdala. 1907 s ním odjela do Paříže. Do 1911 studovala na Académie de la Grande Chaumière, Academie Russe a Académie de la Palette u F. Légera, jenž ji významně ovlivnil. Od 1911 pravidelně vystavovala na pařížských Salon d’automne a Salon des indépendants. Téhož roku se s manželem rozvedla. Zprvu se pohybovala v okruhu avantgardy kolem Café du Dôme (uzavřela tu přátelství s ruskými futuristkami M. Vasiljevovou a A. Povorinovou), dočasně žila v kolonii Nagybánya, podnikla studijní cesty po Itálii a Španělsku. 1917 se vrátila do Čech, usadila se v Pravíkově (č. o. Kamenice nad Lipou). Poprvé vystavovala 1919 v Rubešově galerii v pražském Platýzu, dva roky byla členkou Volného sdružení neodvislých výtvarníků J. Váchala, 1921 s ním založila umělecké sdružení Tvorba. 1925 vystavovala jako host SVU Mánes. Hluboký vztah k německé malířce E. Weisové ji přivedl do umělecké kolonie Neue Welt ve Würzburgu. 1931 vystavovala se skupinou ruských malířů v emigraci Skify, 1931–35 studovala v Ukrajinském studiu výtvarného umění u profesora S. Maka. 1935–49 byla G.-P. členkou Sdružení výtvarníků v čele s B. S. Urbanem, s nímž se spřátelila. Poslední roky života prožila v hmotné nouzi a nemocná. Pohřbena byla v rodinné hrobce v Kamenici nad Lipou.

Z malířského díla G.-P. se zachovalo jen torzo, autorka postupně upadala do zapomenutí. Byla velmi sebekritická, proto řadu svých obrazů zničila, část přemalovala, mnoho pláten zůstalo v zahraničí. Po impresivních začátcích v Mnichově objevila svět francouzského moderního malířství. V Uhrách získala větší sebejistotu a osvojila si expresionistický malířský rukopis. Zaměřovala se na krajinu, zátiší, figurální motivy, portrét i autoportrét. Pařížský pobyt u ní rezonoval ohlasem díla P. Cézanna, fauvismu, a především kubismu. Kubistické ozvuky jsou silné i v mistrovských kresbách a příležitostné grafice. Dočasné přátelství s J. Váchalem a intimní vztah k jeho družce A. Mackové ji vedly ke zvýraznění expresionistického výrazu a ke spolupráci s výtvarníky Váchalova okruhu, jako byli např. J. Hodek či L. Sutnar. Její malby začaly být kritikou (Š. Jež, F. Kobliha, E. Edgar, J. R. Marek) odmítány. Ve třicátých letech G.-P. dospěla k originálnímu magickému realismu, a to jak v četných obrazech kytic, tak v zátiších. Mladší kritici (O. Mrkvička, A. Birnbaumová, A. Masaryková) její produkci hájili a prosazovali. Novoklasická a fauvizující tendence jejích krajin a symbolických pohledů na Prahu z let protektorátu navzdory osobitosti byla více poplatná francouzským vlivům. V oblasti portrétu došla ovlivněna A. Modiglianim k pozoruhodné kubizující expresi.

L: Toman 1, s. 250; SČSVU 2, s. 328; A. Birnbaumová, M. G. in: Umění dneška 3, 1945–46, s. 20–21; J. Weissová, M. G.-P. v kontextu českého výtvarného umění počátku 20. století, 2006 (diplomová práce, FF UK, Praha); M. Pachmanová a kol., Madame Gali. Expresionistické dílo M. G.-P., 2011; www.zenyvumeni.cz (stav k 2. 3. 2016).

Martin Kučera