Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky GALLAŠ Josef Heřman Agapit 4.4.1756-15.2.1840

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef Heřman Agapit GALLAŠ
| obrázek = Gallas Josef Herman Agapit portret.jpg
| datum narození = 4.4.1756
| místo narození = Hranice
| datum úmrtí = 15.2.1840
| místo úmrtí = Hranice
| povolání = 63- Spisovatel<br />62- Osvětový nebo veřejný činitel<br />53- Historik<br />15- Lékaři<br />
| jiná jména = vl. jm. Josef Jiří Antonín
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 550-551
}}

'''GALLAŠ, Josef Heřman Agapit''' ''(též GALAŠ, GALLASCH, Josef Georg Anton), * 4. 4. 1756 Hranice, † 15. 2. 1840 Hranice, spisovatel, překladatel, lékař''

Pocházel z početné moravské rodiny sochaře a kreslíře Františka
G. (* 12. 11. 1723, † 23. 8. 1795) a Magdalény, roz. Vojtkové (1725–1807); byl pokřtěn jako Josef Jiří Antonín. Původně
se rodina psala Gallas. Jeho děd Vavřinec G. byl lékařem
a amatérským barokním malířem, strýc Josef G. uznávaným
sochařem. 1758–61 rodina žila v Blansku, poté znovu v Hranicích.
G. se chtěl věnovat výtvarnému umění, v dětství však
utrpěl těžký úraz a matka ho určila k duchovní dráze. 1768–74
studoval na piaristickém gymnáziu v Lipníku nad Bečvou,
1774–78 v Olomouci filozofii a dva ročníky bohosloví, odešel
do Vídně, kde se 1778–83 živil jako preceptor a malíř
pokojů. Díky vojenskému lékaři J. A. Schmidtovi a plukovnímu
chirurgovi V. Göpfertovi se začal zajímat o medicínu
a pracoval jako vojenský lékařský praktikant. 1783–84 působil
jako chirurgický praktikant u pluku Karla Toskánského v Korneuburgu,
1784–86 ranhojič u pluku J. J. Khevenhüllera
v Uničově, 1786–88 u pluku E. L. Wolfenbüttela ve Vídni.
Na Göpfertovo doporučení byl 1788–89 v nové válce s Turky
vrchním ranhojičem generálního štábu. Císař Josef II. ho
pověřil tajnou inspekcí armádních nemocnic. 1789 postoupil
na místo vrchního lékaře v haličské Jarosławi, ale v lednu 1791
onemocněl a dočasně oslepl. Na vlastní žádost byl přeložen
do výslužby a vrátil se natrvalo do rodiště. 1794 se oženil
s Annou, roz. Anderlovou (1764–1836). Provozoval lékařskou
praxi, 1805 a 1815 organizoval obranu města před epidemiemi,
přivydělával si i jako malíř pokojů, věnoval se literatuře a okrajově malbě. 1802 ohluchl, 1812 se vážně zranil. 1811
založil veřejnou kostelní knihovnu, ve svém domě zřídil první
místní špitál, mládež vyučoval základům výtvarného umění,
inicioval založení nadace pro chudé děti a vzorné učitele.

Soustavně psát začal až kolem čtyřicítky. Spisovnou češtinu si
v důsledku německé výchovy nikdy neosvojil, přesto si vedle
němčiny a latiny zvolil češtinu jako hlavní jazyk poezie. Podněty
přijímal od obrozeneckých přátel, zejména od spolužáka
z bohosloví T. Fryčaje, později od hranického kaplana J. Fialy
(správce své literární pozůstalosti). Za G. života zůstala většina
děl v rukopise, nemnoho bylo publikováno v dobovém
tisku. Již kolem 1776 se G. pokoušel veršovat v „jazyku moravském“.
Jeho básnická a prozaická produkce nepřekonala vzory
z mládí, charakterizoval ji idylismus, náboženský moralismus
a klasicismus s osvícenskými prvky. V jeho duchovní, náboženské,
reflexivní, didaktické a příležitostné poezii převažovala
theokritovsko-gessnerovská bukolická móda. Tvoří ji zejména
několik svazků nepublikovaných idyl, někdy i ohlasů a překladů
(H. Kleist, K. Gessner, J. G. Herder aj.), dále ''Paramythie z Herdera a některých jiných básníkův přeložené'' (1812),
''Osudné povolání básníka k bukolickému pění'' (1803), ''Pastevky nebo Idyle'' (1803), 
''Bukolické fantazie, pastevky a malby'' (1825).
Jeho vrcholným dílem je trojsvazkový soubor ''Múza moravská''.
První svazek vydal Fryčaj 1813. Druhý vyšel 1825, třetí již
nebyl publikován. Poslední G. básnickou sbírkou se stal cyklus
''Zpěv bohů arkadských'' (1826). G. zanechal rozsáhlé prozaické
dílo, v rukopisných souborech adaptoval německé vzory či
místní pověsti, např. prozaickou idylu na počest arcivévody
Karla ''Tajemný dub'' (1803), dále ''Bílá paní'' (1797), ''Quodlibet moravicum'', ''Moravské romantické povídky'', 
''Sbírka romantických povídek a příběhů''. Náležely sem však i zábavné povídky ''Malý románek bez R.'', 
''Ema z Bohuslavic'' a ''Vilím z Milánova''.

Náboženské a etické problematice se věnoval už v osvícensko-katolické rozpravě ''Abhandlung von der Freiheit'' (1782), dále
překládal a adaptoval cizí spisy, psal kázání, apologie a modlitby
(''Zrcadlo zlaté pro matky, kteréž také za dar nevěstám sloužiti může'', 1814; ''Svatá křížová cesta'', 1828; 
''Týhoden svatý, to jest Katolicko-křesťanská pobožnost na každý den týhodní''; ''Zrcadlo zlaté pro služebné děvečky''; 
''Můj labutí zpěv a rozjímání nad hrobem''). V historicko-vlastivědných svazcích G. kombinoval
výpisy z literatury, dobové zprávy a kronikářské zápisy i lidová
vyprávění s vlastními zážitky (čtyřdílné ''Památky města Hranic'',
1808–11; biografické slovníky ''Sbor učenosti moravské'', 1825;
''Sbor umělosti moravské'', 1818).

G. zaznamenal také lidové písně (''Písně národní dialektu prostomoravského'';
''Múza betlémská''…), svědectví o náboženských
rituálech (''Mythické povídky o bohoch a bohyňách moravských Slovanů'', 1820), stravovací zvyklosti 
(''Bromatologia Moravorustica'') a napsal monografii ''Valaši v kraji Přerovském''. První
nástin G. životopisu publikoval Fryčaj v prvním svazku ''Múzy moravské'', G. se k němu vyjádřil v publikaci 
''Opravení a doplnění''
(1834). Rukopis nazvaný ''Má vlastní biografie'' dovedl do 1800, na něj navazovaly rukopisy ''Mé žádosti a mé bolesti'',
''Upamatování na moje krevní a jiné přátele, na moje dobrodince a jiné známé'' a ''Moji pamětohodnější snové''. Zatím bez zájmu
historiků zůstala jeho německy psaná produkce. Významným
doplňkem G. životopisu se stala jeho bohatá korespondence
s českými vlastenci. G. patřil k předním reprezentantům první
buditelské generace na Moravě.

'''D:''' výbory: G. mytické povídky o bozích a bohyních moravských Slovanů,
J. Skutil (ed.), 1940; Romantické povídky, B. Slavík (ed.), 1941; Múza
moravská, J. Skalička (ed.), 2000; Kusy rozpadlých cihel se změnily v knihy.
Sny z let 1763–1834. Moji pamětohodnější snové, J. J. K. Nebeský (ed.),
2002; Valaši v kraji Přerovském, praví Arkádové moravští, jejich posvátné
hory, obyčejové a národní písně, I. Imrýšek (ed.), 2005; Mé žalosti a mé
bolesti, J. J. K. Nebeský (ed.), 2006.

'''L:''' J. K. Rippar, Der mährische Dichter G., 1841; K. Šmídek, J. H. G. a pozůstalé
rukopisy jeho, in: ČMM 9, 1877, s. 105–135; J. Herben, Život
a působení J. H. Galaše, 1885; S. Souček, Z G. literární pozůstalosti, in:
ČMZM 7, 1907, s. 177–219; 8, 1908, s. 19–80, 180–203; 9, 1909, s. 49–68,
268–287; 10, 1910, s. 75–98; Wurzbach 5, s. 60; 14, s. 456; RSN 3, s. 289;
OSN 9, s. 834; Národní album, s. 229; AČL, s. 71; Ficek 3, s. 27–28; HS 1,
s. 359; LČL 1, s. 784–786 (s bibliografií a další literaturou); J. Hanzalová,
Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České
republice, 1997, s. 147–148; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie
Čech, Moravy a Slezska 1, S. Brouček – R. Jeřábek (eds.), 2007, s. 57–58
(s další literaturou); https://cs.wikipedia.org/ (stav k 16. 1. 2016).

'''P:''' ZA Opava (pobočka Olomouc), matrika nar. řkt. f. ú., inv. č. 6790,
sig. L VI 2, 1755–1785, Hranice…, obr. 16; matrika zemř. inv. č. 6808, sig. L
VI 20, 1833–1866, Hranice – předměstí, Hranice – město a předměstí,
obr. 17; osobní fond (7 kartonů, inventář); MZA, Brno (4 kartony); SOkA,
Přerov (2 kartony).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/bd8d7e77-be9a-45d2-b4d4-a368900c4e71 Bibliografie dějin Českých zemí]

Martin Kučera
  
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:62- Osvětový nebo veřejný činitel]]
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]
[[Kategorie:1756]]
[[Kategorie:Hranice]]
[[Kategorie:1840]]
[[Kategorie:Hranice]]