Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky GALLAS Jan Václav 23.5.1669-25.7.1719

{{Infobox - osoba
| jméno = Jan Václav GALLAS
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 23.5.1669
| místo narození = Hořiněves (u Hradce Králové)
| datum úmrtí = 25.7.1719
| místo úmrtí = Neapol (Itálie)
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

| jiná jména = 
}}

'''GALLAS, Jan Václav,''' ''* 23. 5. 1669 Hořiněves (u Hradce Králové), † 25. 7. 1719 Neapol (Itálie), diplomat''

Byl synem hraběte Františka Ferdinanda G. a vnukem císařského
generála Matyáše G. Získal vzdělání u jezuitů, záhy vstoupil
do císařské správy a byl jmenován císařským komorníkem.
1697 po otci převzal frýdlantské panství. 1700 se ve vídeňském
Hofburgu oženil s Annou Marií z Dietrichštejna, dcerou
dvořana Filipa Zikmunda z Dietrichštejna a Marie Alžběty,
roz. Hoffmannové, z Grünpüchelu. V manželství se narodila
dcera Terezie Josefa, která záhy zemřela, a syn Filip Josef
(* 24. 8. 1703), poslední mužský člen rodu. Po manželčině
smrti (1704) zůstal G. dlouho vdovcem, snad i kvůli svým častým diplomatickým posláním a zahraničním cestám. Znovu
se oženil, a to opět v Hofburgu, až 1716 se švagrovou Marií
Arnoštinou z Dietrichštejna, která mu porodila syna Františka Karla (zemřel jako dvouleté dítě) a dceru Marii Alžbětu, provdanou
za Ferdinanda Bonaventuru Harracha.

G. byl 1703 jmenován říšským dvorním radou a posléze se stal
císařským vyslancem na anglickém dvoře. Prakticky všechna
písemná jednání vídeňského kabinetu s ostrovní velmocí v letech
1704–07 prošla jeho rukama. Pozoruhodná diplomatická
korespondence hraběte zahrnuje především listy zasílané císařským
ministrům, dvorskému kancléři Josefa I. knížeti Salmovi
a hraběti Vratislavovi z Mitrovic, G. předchůdci na anglickém
dvoře. 1707 G. Anglii opustil a hned v lednu dalšího roku přijal
úřad rakouského vyslance v Nizozemsku se sídlem v Haagu.
V červenci 1707 získal funkci nejvyššího zemského maršálka
Českého království, 1708 mu byl propůjčen titul tajného rady,
1712 skutečného tajného rady, udělen Řád Zlatého rouna, získal
hodnost španělského granda a vévodské léno v Neapolsku.
Po smrti císaře Josefa I. (1711), v době tajných mírových
jednání mezi Anglií a Francií, pobýval G. pravděpodobně
na britských ostrovech. 1713 po uzavření utrechtského míru
byl jmenován císařským vyslancem u papežského dvora, kam
nastoupil v lednu 1714. Císař Karel VI. ho 1719 vyznamenal
hodností vicekrále a generálního kapitána neapolského království.
G. přijel 4. července do svého budoucího rezidenčního
města, po několika dnech však onemocněl a zemřel. Byl pohřben
v karmelitánském kostele v Neapoli, srdce bylo uloženo
v rodinné hrobce v Hejnicích.

Přestože neměl kvůli častým diplomatickým posláním dost
času na správu panství, využil každou možnost, aby je rozmnožil.
1704 koupil panství Grabštejn a drobná zboží na Frýdlantsku,
do pronájmu získal i komorní panství Poděbrady a Kolín.
Výraznější úpravy na svých zámcích neprováděl, soustředil se
na rezidenční palác Cesarini v Římě, a zejména na Clam-Gallasův
palác na Starém Městě pražském. Po smrti otce plánoval
rozšířit budovu o postranní křídlo, v listopadu 1698 uzavřel
smlouvu se stavitelem M. A. Canevallem; kamenických prací
se ujal J. Peter de la Torre. Stavba byla dokončena 1700 a palác
se stal hlavním sídlem G. matky a syna. Brzy se ukázalo, že palác
bude zapotřebí přebudovat znovu: Jako stavitele si G. zvolil J. B. Fischera z Erlachu. Na podzim 1716 byla hrubá stavba
hotova a přikročilo se k výzdobě interiérů. M. B. Braun
vytvořil Tritona pro kašnu umístěnou ve dvoře a dva atlanty
v palácovém portálu. Do paláce zadavatel umístil své cenné
sbírky, jeho dokončení se však už nedočkal.

'''L:''' RSN 3, s. 300; OSN 9, s. 856; MSN 2, s. 925; MČE 2, s. 559; BL 1,
s. 412; A. Sedláček, Diplomatická činnost J. V. G. v Anglii v letech
1704–1711, in: Seminární práce Pedagogického institutu v Liberci, 1988;
ADB 8, s. 319–320; NDB 6, s. 45–46; M. Krummholz, Obrazová sbírka
J. V. G., in: Umění 53, 2005, s. 273–285; týž, Stavební historie a osudy Clam-Gallasova paláce, in: Pražský sborník historický 35, 2007, s. 155 až
223; Clam-Gallasův palác – Johann Bernhard Fischer von Erlach, katalog
výstavy Archivu hl. m. Prahy v listopadu 2007, M. Krummholz (ed.), 2007,
passim; J. Kilián, Konec Gallasů v Čechách, in: R. Rebitsch, Matyáš Gallas
(1588–1647). Císařský generál a Valdštejnův „dědic“, 2013, s. 231–243.

Jan Kilián

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]

[[Kategorie:1669]]
[[Kategorie:Hořiněves]]
[[Kategorie:1719]]
[[Kategorie:Neapol]]