GALLAS Jan Václav 23.5.1669-25.7.1719: Porovnání verzí

Z Personal
(GALLASU_z_Jan_Václav_23.5.1669-25.7.1719)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
−
| jméno = Jan Václav GALLASU z
+
| jméno = Jan Václav GALLAS
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 23.5.1669
 
| datum narození = 23.5.1669
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Hořiněves (u Hradce Králové)
 
| datum úmrtí = 25.7.1719
 
| datum úmrtí = 25.7.1719
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Neapol (Itálie)
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Jan Václav GALLASU z
+
}}
 +
 
 +
'''GALLAS, Jan Václav,''' ''* 23. 5. 1669 Hořiněves (u Hradce Králové), † 25. 7. 1719 Neapol (Itálie), diplomat''
 +
 
 +
Byl synem hraběte Františka Ferdinanda G. a vnukem císařského
 +
generála Matyáše G. Získal vzdělání u jezuitů, záhy vstoupil
 +
do císařské správy a byl jmenován císařským komorníkem.
 +
1697 po otci převzal frýdlantské panství. 1700 se ve vídeňském
 +
Hofburgu oženil s Annou Marií z Dietrichštejna, dcerou
 +
dvořana Filipa Zikmunda z Dietrichštejna a Marie Alžběty,
 +
roz. Hoffmannové, z Grünpüchelu. V manželství se narodila
 +
dcera Terezie Josefa, která záhy zemřela, a syn Filip Josef
 +
(* 24. 8. 1703), poslední mužský člen rodu. Po manželčině
 +
smrti (1704) zůstal G. dlouho vdovcem, snad i kvůli svým častým diplomatickým posláním a zahraničním cestám. Znovu
 +
se oženil, a to opět v Hofburgu, až 1716 se švagrovou Marií
 +
Arnoštinou z Dietrichštejna, která mu porodila syna Františka Karla (zemřel jako dvouleté dítě) a dceru Marii Alžbětu, provdanou
 +
za Ferdinanda Bonaventuru Harracha.
 +
 
 +
G. byl 1703 jmenován říšským dvorním radou a posléze se stal
 +
císařským vyslancem na anglickém dvoře. Prakticky všechna
 +
písemná jednání vídeňského kabinetu s ostrovní velmocí v letech
 +
1704–07 prošla jeho rukama. Pozoruhodná diplomatická
 +
korespondence hraběte zahrnuje především listy zasílané císařským
 +
ministrům, dvorskému kancléři Josefa I. knížeti Salmovi
 +
a hraběti Vratislavovi z Mitrovic, G. předchůdci na anglickém
 +
dvoře. 1707 G. Anglii opustil a hned v lednu dalšího roku přijal
 +
úřad rakouského vyslance v Nizozemsku se sídlem v Haagu.
 +
V červenci 1707 získal funkci nejvyššího zemského maršálka
 +
Českého království, 1708 mu byl propůjčen titul tajného rady,
 +
1712 skutečného tajného rady, udělen Řád Zlatého rouna, získal
 +
hodnost španělského granda a vévodské léno v Neapolsku.
 +
Po smrti císaře Josefa I. (1711), v době tajných mírových
 +
jednání mezi Anglií a Francií, pobýval G. pravděpodobně
 +
na britských ostrovech. 1713 po uzavření utrechtského míru
 +
byl jmenován císařským vyslancem u papežského dvora, kam
 +
nastoupil v lednu 1714. Císař Karel VI. ho 1719 vyznamenal
 +
hodností vicekrále a generálního kapitána neapolského království.
 +
G. přijel 4. července do svého budoucího rezidenčního
 +
města, po několika dnech však onemocněl a zemřel. Byl pohřben
 +
v karmelitánském kostele v Neapoli, srdce bylo uloženo
 +
v rodinné hrobce v Hejnicích.
 +
 
 +
Přestože neměl kvůli častým diplomatickým posláním dost
 +
času na správu panství, využil každou možnost, aby je rozmnožil.
 +
1704 koupil panství Grabštejn a drobná zboží na Frýdlantsku,
 +
do pronájmu získal i komorní panství Poděbrady a Kolín.
 +
Výraznější úpravy na svých zámcích neprováděl, soustředil se
 +
na rezidenční palác Cesarini v Římě, a zejména na Clam-Gallasův
 +
palác na Starém Městě pražském. Po smrti otce plánoval
 +
rozšířit budovu o postranní křídlo, v listopadu 1698 uzavřel
 +
smlouvu se stavitelem M. A. Canevallem; kamenických prací
 +
se ujal J. Peter de la Torre. Stavba byla dokončena 1700 a palác
 +
se stal hlavním sídlem G. matky a syna. Brzy se ukázalo, že palác
 +
bude zapotřebí přebudovat znovu: Jako stavitele si G. zvolil J. B. Fischera z Erlachu. Na podzim 1716 byla hrubá stavba
 +
hotova a přikročilo se k výzdobě interiérů. M. B. Braun
 +
vytvořil Tritona pro kašnu umístěnou ve dvoře a dva atlanty
 +
v palácovém portálu. Do paláce zadavatel umístil své cenné
 +
sbírky, jeho dokončení se však už nedočkal.
 +
 
 +
'''L:''' RSN 3, s. 300; OSN 9, s. 856; MSN 2, s. 925; MČE 2, s. 559; BL 1,
 +
s. 412; A. Sedláček, Diplomatická činnost J. V. G. v Anglii v letech
 +
1704–1711, in: Seminární práce Pedagogického institutu v Liberci, 1988;
 +
ADB 8, s. 319–320; NDB 6, s. 45–46; M. Krummholz, Obrazová sbírka
 +
J. V. G., in: Umění 53, 2005, s. 273–285; týž, Stavební historie a osudy Clam-Gallasova paláce, in: Pražský sborník historický 35, 2007, s. 155 až
 +
223; Clam-Gallasův palác – Johann Bernhard Fischer von Erlach, katalog
 +
výstavy Archivu hl. m. Prahy v listopadu 2007, M. Krummholz (ed.), 2007,
 +
passim; J. Kilián, Konec Gallasů v Čechách, in: R. Rebitsch, Matyáš Gallas
 +
(1588–1647). Císařský generál a Valdštejnův „dědic“, 2013, s. 231–243.
 +
 
 +
Jan Kilián
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
  
 
[[Kategorie:1669]]
 
[[Kategorie:1669]]
 +
[[Kategorie:Hořiněves]]
 
[[Kategorie:1719]]
 
[[Kategorie:1719]]
 +
[[Kategorie:Neapol]]

Verze z 1. 4. 2018, 19:30

Jan Václav GALLAS
Narození 23.5.1669
Místo narození Hořiněves (u Hradce Králové)
Úmrtí 25.7.1719
Místo úmrtí Neapol (Itálie)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46362

GALLAS, Jan Václav, * 23. 5. 1669 Hořiněves (u Hradce Králové), † 25. 7. 1719 Neapol (Itálie), diplomat

Byl synem hraběte Františka Ferdinanda G. a vnukem císařského generála Matyáše G. Získal vzdělání u jezuitů, záhy vstoupil do císařské správy a byl jmenován císařským komorníkem. 1697 po otci převzal frýdlantské panství. 1700 se ve vídeňském Hofburgu oženil s Annou Marií z Dietrichštejna, dcerou dvořana Filipa Zikmunda z Dietrichštejna a Marie Alžběty, roz. Hoffmannové, z Grünpüchelu. V manželství se narodila dcera Terezie Josefa, která záhy zemřela, a syn Filip Josef (* 24. 8. 1703), poslední mužský člen rodu. Po manželčině smrti (1704) zůstal G. dlouho vdovcem, snad i kvůli svým častým diplomatickým posláním a zahraničním cestám. Znovu se oženil, a to opět v Hofburgu, až 1716 se švagrovou Marií Arnoštinou z Dietrichštejna, která mu porodila syna Františka Karla (zemřel jako dvouleté dítě) a dceru Marii Alžbětu, provdanou za Ferdinanda Bonaventuru Harracha.

G. byl 1703 jmenován říšským dvorním radou a posléze se stal císařským vyslancem na anglickém dvoře. Prakticky všechna písemná jednání vídeňského kabinetu s ostrovní velmocí v letech 1704–07 prošla jeho rukama. Pozoruhodná diplomatická korespondence hraběte zahrnuje především listy zasílané císařským ministrům, dvorskému kancléři Josefa I. knížeti Salmovi a hraběti Vratislavovi z Mitrovic, G. předchůdci na anglickém dvoře. 1707 G. Anglii opustil a hned v lednu dalšího roku přijal úřad rakouského vyslance v Nizozemsku se sídlem v Haagu. V červenci 1707 získal funkci nejvyššího zemského maršálka Českého království, 1708 mu byl propůjčen titul tajného rady, 1712 skutečného tajného rady, udělen Řád Zlatého rouna, získal hodnost španělského granda a vévodské léno v Neapolsku. Po smrti císaře Josefa I. (1711), v době tajných mírových jednání mezi Anglií a Francií, pobýval G. pravděpodobně na britských ostrovech. 1713 po uzavření utrechtského míru byl jmenován císařským vyslancem u papežského dvora, kam nastoupil v lednu 1714. Císař Karel VI. ho 1719 vyznamenal hodností vicekrále a generálního kapitána neapolského království. G. přijel 4. července do svého budoucího rezidenčního města, po několika dnech však onemocněl a zemřel. Byl pohřben v karmelitánském kostele v Neapoli, srdce bylo uloženo v rodinné hrobce v Hejnicích.

Přestože neměl kvůli častým diplomatickým posláním dost času na správu panství, využil každou možnost, aby je rozmnožil. 1704 koupil panství Grabštejn a drobná zboží na Frýdlantsku, do pronájmu získal i komorní panství Poděbrady a Kolín. Výraznější úpravy na svých zámcích neprováděl, soustředil se na rezidenční palác Cesarini v Římě, a zejména na Clam-Gallasův palác na Starém Městě pražském. Po smrti otce plánoval rozšířit budovu o postranní křídlo, v listopadu 1698 uzavřel smlouvu se stavitelem M. A. Canevallem; kamenických prací se ujal J. Peter de la Torre. Stavba byla dokončena 1700 a palác se stal hlavním sídlem G. matky a syna. Brzy se ukázalo, že palác bude zapotřebí přebudovat znovu: Jako stavitele si G. zvolil J. B. Fischera z Erlachu. Na podzim 1716 byla hrubá stavba hotova a přikročilo se k výzdobě interiérů. M. B. Braun vytvořil Tritona pro kašnu umístěnou ve dvoře a dva atlanty v palácovém portálu. Do paláce zadavatel umístil své cenné sbírky, jeho dokončení se však už nedočkal.

L: RSN 3, s. 300; OSN 9, s. 856; MSN 2, s. 925; MČE 2, s. 559; BL 1, s. 412; A. Sedláček, Diplomatická činnost J. V. G. v Anglii v letech 1704–1711, in: Seminární práce Pedagogického institutu v Liberci, 1988; ADB 8, s. 319–320; NDB 6, s. 45–46; M. Krummholz, Obrazová sbírka J. V. G., in: Umění 53, 2005, s. 273–285; týž, Stavební historie a osudy Clam-Gallasova paláce, in: Pražský sborník historický 35, 2007, s. 155 až 223; Clam-Gallasův palác – Johann Bernhard Fischer von Erlach, katalog výstavy Archivu hl. m. Prahy v listopadu 2007, M. Krummholz (ed.), 2007, passim; J. Kilián, Konec Gallasů v Čechách, in: R. Rebitsch, Matyáš Gallas (1588–1647). Císařský generál a Valdštejnův „dědic“, 2013, s. 231–243.

Jan Kilián

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=GALLAS_Jan_Václav_23.5.1669-25.7.1719&oldid=102434“