Biografický slovník
GALLAT Alois 8.6.1827-7.9.1901: Porovnání verzí
(GALLAT_Alois_8.6.1827-7.9.1901) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.6.1827 | | datum narození = 8.6.1827 | ||
| − | | místo narození = Nový Bydžov | + | | místo narození = Nový Bydžov |
| datum úmrtí = 7.9.1901 | | datum úmrtí = 7.9.1901 | ||
| místo úmrtí = Chrudim | | místo úmrtí = Chrudim | ||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''GALLAT, Alois,''' ''* 8. 6. 1827 Nový Bydžov, † 7. 9. 1901 Chrudim, úředník, spisovatel, humorista, sokolský pracovník'' | ||
| + | |||
| + | Otec Jakub pracoval v době G. narození jako sládek. O tři | ||
| + | roky později se s rodinou přestěhoval do Chrudimi, kde si | ||
| + | najal hostinec. Z G. sourozenců se proslavili bratr František | ||
| + | (1818–1893), jeden z prvních profesionálních fotografů, | ||
| + | a nevlastní bratr z druhého otcova manželství Jaroslav | ||
| + | (1855–1932), spisovatel a dramatik. G. 1840–43 navštěvoval | ||
| + | gymnázium v Hradci Králové, připravoval se na úřednickou | ||
| + | kariéru. Po studiích nastoupil ke krajskému soudu v Chrudimi | ||
| + | a státnímu zastupitelstvu ve Vysokém Mýtě. Trvalé postavení | ||
| + | u chrudimského krajského soudu získal 1856. Dalším krokem | ||
| + | v jeho kariéře se 1864 stalo místo tajemníka a posléze ředitele | ||
| + | městského úřadu v Chrudimi. Zatěžkávací období pro město | ||
| + | představovala zejména pruská-rakouská válka 1866, kdy se | ||
| + | do města přestěhovaly úřady z Hradce Králové a bylo nutné je | ||
| + | zabezpečit materiálně a podpořit také personálně. Válka proto | ||
| + | urychlila G. kariérní růst. | ||
| + | |||
| + | G. projevoval podobně jako otec zájem o veřejné záležitosti | ||
| + | a české kulturní dění. Podporoval sokolské hnutí, spoluzakládal | ||
| + | chrudimskou jednotu a od 1867 byl jejím starostou. | ||
| + | Aktivně se podílel na vystoupeních hudebního a pěveckého | ||
| + | spolku Slavoj a patřil k organizátorům stolní společnosti Kosí hnízdo, zaměřené na pěstování humoru a společenské zábavy. | ||
| + | Od 1846 publikoval humoristické povídky a črty v časopisech, | ||
| + | mj. v ''Květech'', ''Rachejtli'', ''Palečku'', ''Humoristických listech'', | ||
| + | ''Besedníku'', ''Novém deklamátoru'', ''Poslu z východních Čech''. 1854 | ||
| + | uveřejnila Rachejtle jeho často reprízovanou komedii ''Rytíř Šnofonius a Princezna Mordulína'' | ||
| + | ''aneb Kam vede tvrdošíjnost lstivého fraucimoru''. G. patřil k nadšeným místním ochotníkům. | ||
| + | V šedesátých a sedmdesátých letech hrál, režíroval, psal | ||
| + | divadelní kusy. Jeho předlohy se uváděly při vlasteneckých akademiích, | ||
| + | besídkách a výletech. Nejoblíbenější se staly jeho parodie, | ||
| + | které uspěly nejen na scéně, ale vycházely tiskem a hrály | ||
| + | je i loutkové soubory. | ||
| + | |||
| + | G. se věnoval i dalším tématům, 1893 vydal životopis chrudimského | ||
| + | rodáka J. Ressla, v němž zdůraznil především jeho | ||
| + | český původ. Chrudim byla hlavním tématem celé G. tvorby. | ||
| + | Psal také pod pseudonymy, např. L. Šmodrcha. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Rodina Morousů aneb Loupežníci v českých lesích, 1864; Uforin | ||
| + | a Dišperanda čili Shylock, ten druhý, 1869; Komedie, 1875; Proklatec v lese | ||
| + | tmavém aneb Tak to je, když člověk bez rozvahy chytrý kousek hloupě | ||
| + | vyvede, 1878. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' LČL, 1, s. 786 (s chybným dnem úmrtí); P. Kobetič, Osobnosti | ||
| + | Chrudimska 2002, s. 55; Spisovatel A. G. zemřel, in: Národní listy 41, 1901, | ||
| + | č. 248, s. 3; I. Herrmann, Paběrky, vzpomínky ze života, in: tamtéž 54, | ||
| + | 1914, č. 251, s. 10; J. Petrtýl, A. G., patriarcha humoru, 1941; M. Bastl, | ||
| + | A. G. patriarcha chrudimského humoru, in: Chrudimské vlastivědné listy 2, | ||
| + | 1993, č. 2, s. 9–10; A. Dubská, Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 133 až | ||
| + | 135; E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, | ||
| + | s. 212–213 (se soupisem pramenů a literatury). | ||
| + | |||
| + | Pavla Vošahlíková | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Verze z 1. 4. 2018, 19:55
| Alois GALLAT | |
 | |
| Narození | 8.6.1827 |
|---|---|
| Místo narození | Nový Bydžov |
| Úmrtí | 7.9.1901 |
| Místo úmrtí | Chrudim |
| Povolání |
63- Spisovatel 67- Nakladatel nebo vydavatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53646 |
GALLAT, Alois, * 8. 6. 1827 Nový Bydžov, † 7. 9. 1901 Chrudim, úředník, spisovatel, humorista, sokolský pracovník
Otec Jakub pracoval v době G. narození jako sládek. O tři roky později se s rodinou přestěhoval do Chrudimi, kde si najal hostinec. Z G. sourozenců se proslavili bratr František (1818–1893), jeden z prvních profesionálních fotografů, a nevlastní bratr z druhého otcova manželství Jaroslav (1855–1932), spisovatel a dramatik. G. 1840–43 navštěvoval gymnázium v Hradci Králové, připravoval se na úřednickou kariéru. Po studiích nastoupil ke krajskému soudu v Chrudimi a státnímu zastupitelstvu ve Vysokém Mýtě. Trvalé postavení u chrudimského krajského soudu získal 1856. Dalším krokem v jeho kariéře se 1864 stalo místo tajemníka a posléze ředitele městského úřadu v Chrudimi. Zatěžkávací období pro město představovala zejména pruská-rakouská válka 1866, kdy se do města přestěhovaly úřady z Hradce Králové a bylo nutné je zabezpečit materiálně a podpořit také personálně. Válka proto urychlila G. kariérní růst.
G. projevoval podobně jako otec zájem o veřejné záležitosti a české kulturní dění. Podporoval sokolské hnutí, spoluzakládal chrudimskou jednotu a od 1867 byl jejím starostou. Aktivně se podílel na vystoupeních hudebního a pěveckého spolku Slavoj a patřil k organizátorům stolní společnosti Kosí hnízdo, zaměřené na pěstování humoru a společenské zábavy. Od 1846 publikoval humoristické povídky a črty v časopisech, mj. v Květech, Rachejtli, Palečku, Humoristických listech, Besedníku, Novém deklamátoru, Poslu z východních Čech. 1854 uveřejnila Rachejtle jeho často reprízovanou komedii Rytíř Šnofonius a Princezna Mordulína aneb Kam vede tvrdošíjnost lstivého fraucimoru. G. patřil k nadšeným místním ochotníkům. V šedesátých a sedmdesátých letech hrál, režíroval, psal divadelní kusy. Jeho předlohy se uváděly při vlasteneckých akademiích, besídkách a výletech. Nejoblíbenější se staly jeho parodie, které uspěly nejen na scéně, ale vycházely tiskem a hrály je i loutkové soubory.
G. se věnoval i dalším tématům, 1893 vydal životopis chrudimského rodáka J. Ressla, v němž zdůraznil především jeho český původ. Chrudim byla hlavním tématem celé G. tvorby. Psal také pod pseudonymy, např. L. Šmodrcha.
D: výběr: Rodina Morousů aneb Loupežníci v českých lesích, 1864; Uforin a Dišperanda čili Shylock, ten druhý, 1869; Komedie, 1875; Proklatec v lese tmavém aneb Tak to je, když člověk bez rozvahy chytrý kousek hloupě vyvede, 1878.
L: LČL, 1, s. 786 (s chybným dnem úmrtí); P. Kobetič, Osobnosti Chrudimska 2002, s. 55; Spisovatel A. G. zemřel, in: Národní listy 41, 1901, č. 248, s. 3; I. Herrmann, Paběrky, vzpomínky ze života, in: tamtéž 54, 1914, č. 251, s. 10; J. Petrtýl, A. G., patriarcha humoru, 1941; M. Bastl, A. G. patriarcha chrudimského humoru, in: Chrudimské vlastivědné listy 2, 1993, č. 2, s. 9–10; A. Dubská, Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 133 až 135; E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 212–213 (se soupisem pramenů a literatury).
Pavla Vošahlíková
