Verze z 1. 4. 2018, 19:17, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku GALLI Domenico 1630-12.3.1675 na GALLI Domenico ?1600-12.3.1675 bez založení přesměrování)

GALLI Domenico ?1600-12.3.1675

Z Personal
Domenico GALLI
Narození po 1600
Místo narození ? Rovio (Švýcarsko)
Úmrtí 12.3.1675 (datum pohřbu)
Místo úmrtí Praha
Povolání 88- Umělecký řemeslník

GALLI, Domenico (též Gallus), * po 1600 Rovio ? (Švýcarsko), † 12. 3. 1675 (pohřeb) Praha, štukatér

Pocházel z italofonního kantonu Ticino, kde se patrně narodil u Lugana jako syn štukatéra Santina G. První zmínka o něm v Praze pochází z 1644; žil na Starém Městě pražském, kde 1652 získal měšťanství a 1672 koupil dům Na Můstku U Dvou bílých holubic (čp. 381/I), v němž bydlel až do konce života. Byl doložen 1673 na křtinách u štukatéra Giovanniho Maderny na Malé Straně.

G. v rané tvorbě (před 1644 dekorace zahradní fasády Michnovského paláce na Malé Straně v Praze; dochována pohledávka 3383 zlatých vůči stavebníkovi) vycházel ze stylu podobného výzdobě Valdštejnského paláce. Jeho štuky v interiéru i exteriéru měly ještě pozdně renesanční či manýristický ráz, právě tak jako antikizující busty na zahradním rizalitu paláce. Později se částečně přizpůsobil novým trendům, vytvářel štukové rámce z antikizujících perlovců, vejcovců a listovců, v jeho repertoáru nechyběl ani zavíjený a boltcový ornament, objevovaly se i figurální motivy. Štuky z roku 1653 na štítu kostela sv. Salvátora v Klementinu na Starém Městě pražském (G. připsal O. J. Blažíček) jsou však patrně prací G. B. Cometty. G. snad byl autorem většiny dekorace v bývalé kanonii augustiniánů kanovníků na Karlově na Novém Městě pražském (kolem 1654) a v bočních lodích kostela P. Marie pod řetězem na Malé Straně v Praze. Podílel se i na bohatých štukaturách Lobkovického paláce na Pražském hradě (1656–66), tam pracoval i G. B. Galli, snad příbuzný. Byl povolán také k výzdobě zámecké kaple loveckého zámku v Moritzburgu u Drážďan (1661–72), kde spolupracoval s A. Travellim a G. Madernou. Nelze vyloučit ani jeho účast na výzdobě zámeckého kostela Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří (1665–70), jak by mohly napovídat zachované iniciály DG a AT (Antonio Travelli?). Je možné, že se podílel i na štukatuře kaplí na Svaté Hoře u Příbrami (1668–71). Bylo prokázáno, že 1673 navštívil s architektem F. Carattim hraběte Černína v Kosmonosech, což by mohlo svědčit o jeho účasti na výzdobě tamního kostela.

L: Dlabač 1, s. 442–443 (jako Gallus); A. Podlaha, Materiálie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, in: PA 30, 1918, s. 139; 34, 1925, s. 528; L. Brentani, Antichi maestri d’arte e di scuola delle terre ticinesi II, Como 1938, s. 190; A. Birnbaumová, Tyršův dům v Praze, 1938, s. 35; O. J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách, 1958, s. 68, 79; týž, Dílo komských štukatérů 18. stol. u nás, in: Umění 10, 1962, s. 354; A. Lewiová, Doklady ke stavbě Lobkovického paláce na hradě pražském, in: PA 35, 1927, s. 258–259; F. X. Holas, Dějiny poutního místa mariánského Svaté Hory u Příbrami, 1929, s. 214–215 a 233; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986, s. 173, 255–256; DČVU 2/1, 1989, s. 255, 298; NEČVU, s. 233–234; Saur 48, 2006, s. 69–70.

Pavel Vlček