Biografický slovník
GALLWITZ Hans 24.11.1896-9.10.1958: Porovnání verzí
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Hans | + | | jméno = Hans GALLWITZ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| velikost obrázku = | | velikost obrázku = | ||
| popisek obrázku = | | popisek obrázku = | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| − | | datum narození = 24. 11. 1896 | + | | datum narození = 24.11.1896 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Sigmaringen (Německo) |
| − | | datum úmrtí = 9. 10. 1958 | + | | datum úmrtí = 9.10.1958 |
| místo úmrtí = Lipsko (Německo) | | místo úmrtí = Lipsko (Německo) | ||
| − | | příčina úmrtí = | + | | příčina úmrtí = |
| místo odpočinku = | | místo odpočinku = | ||
| bydliště = | | bydliště = | ||
| Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 556 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''GALLWITZ, Hans''' ''(též Friedrich Erich Walter), * 24. 11. 1896 Sigmaringen (Německo), † 9. 10. 1958 Lipsko (Německo), geolog, paleontolog'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z evangelické rodiny Hanse G. a Elisy, roz. Försterové. | ||
| + | Děd z matčiny strany (a zároveň švagr F. Nietzscheho) Th. Förster | ||
| + | (1839–1898) byl profesorem církevních dějin v Halle. | ||
| + | |||
| + | Po maturitě na gymnáziu v Halberstadtu G. bojoval 1914–18 | ||
| + | v první světové válce. Studoval na univerzitě v Tübingenu teologii, | ||
| + | přešel na geologii do Göttingenu (1926 Dr.). Krátce | ||
| + | pracoval ve Španělsku, 1926 získal místo asistenta Mineralogicko- | ||
| + | geologického institutu techniky v Drážďanech, kde se | ||
| + | 1929 habilitoval prací o Ještědském hřbetu v severních Čechách, | ||
| + | 1935 byl jmenován mimořádným profesorem. Zabýval | ||
| + | se předkřídovou jednotkou v jižním okolí Pirny a severními | ||
| + | Čechami. Prováděl geologické mapování a výzkum stratigrafie, | ||
| + | paleontologie, petrografie, tektoniky a geomorfologie. | ||
| + | Navazoval na práce R. Kettnera, O. Kodyma a dalších českých | ||
| + | geologů, jako prvý nalezl fosilie ve vápencových lomech | ||
| + | poblíž Vysoké u Jítravy a v okolí Křižan a Malého Vápenného. | ||
| + | Spolu s J. Kolihou v této jednotce prokázali svrchní devon | ||
| + | v porýnském vývoji. Publikoval její stratigrafické členění | ||
| + | (1930), rozlišil souvrství algonkia (proterozoika) až spodního | ||
| + | karbonu. O Ještědském hřbetu uveřejnil osm prací. | ||
| + | |||
| + | Po připojení Rakouska k Německu byl 1939 jmenován profesorem | ||
| + | techniky ve Vídni, poté byl mobilizován a sloužil jako | ||
| + | vojenský geolog. Po válce zůstal v sovětské okupační zóně. | ||
| + | Od 1946 byl profesorem geologie a paleontologie na přírodovědeckých | ||
| + | fakultách univerzit v Halle a Wittenbergu, zároveň | ||
| + | řídil univerzitní Geiseltalmuseum. Zaměřil se na výzkum | ||
| + | v oblasti Harzu a regionu Geiseltal poblíž Halle. Se souhlasem | ||
| + | sovětských orgánů zastával 1946 funkci děkana přírodovědecké | ||
| + | fakulty v Halle. 1950 zvolen členem nejstarší německé | ||
| + | vědecké společnosti zv. Leopoldiny (Deutsche Akademie der | ||
| + | Naturforscher) v Halle. Syn Klaus G. (* 14. 9. 1930, Pillnitz | ||
| + | /u Drážďan/, Německo) je historikem umění. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Eine geologische Streife im Jeschken, in: Firgenwald 2, 1929, č. 1, s. 3–10; | ||
| + | Stratigraphie und Tektonik im Jeschkengebirge, in: Sitzungsberichte und | ||
| + | Abhandlungen der Naturwissenschaftlichen Gesellschaft „Isis“ 22, 1929, | ||
| + | s. 16–17; Der Quarzit der Weesensteiner Grauwacke im Elbtalschiefergebirge südlich Pirna, in: tamtéž, s. 52–59; Geologie des Jeschkengebirges in | ||
| + | Nordböhmen, Leipzig 1930; Die nachtektonischen Eruptivgesteine im | ||
| + | Jeschken, in: Firgenwald 4, 1931, s. 131–148 (s E. Trögerem); Zur Geologie | ||
| + | des Jeschken in Nordböhmen, in: Zentralblatt für Mineralogie, Geologie und | ||
| + | Paläontologie (Stuttgart), Abteilung B, 1932, s. 161–166; Die Altersfolge | ||
| + | der Intrusionen in der Elbtalzone, in: Berichte über die Verhandlungen der | ||
| + | Sächsischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche | ||
| + | Klasse 86, 1934, s. 351–384. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' M. Dietrich – O. Kühn, H. G. Nachruf, in: Mitteilungen der Geologischen | ||
| + | Gesellschaft (Wien) 51, 1958, s. 365–371 (s bibliografií); R. Hohl, H. G. | ||
| + | zum Gedächtnis, in: Geologie (Berlin) 8, 1959, s. 100–102; L. Kopecký | ||
| + | a kol., Vysvětlivky k Přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000 M-33-IX, | ||
| + | Děčín, 1963, passim; W. E. H. Carle, Werner Beyrich von Koenen Stille, ein | ||
| + | geistiger Stammbaum wegweisender Geologen, in: Geologisches Jahrbuch | ||
| + | (Hannover), Reihe A, Bd. 108, 1988, passim; H. Prescher – Ch. Hebig, | ||
| + | Lexikon der Geowissenschaftler, in: Schriften des Staatlichen Museums für | ||
| + | Mineralogie und Geologie zu Dresden 8, 1998, s. 23. | ||
| + | |||
| + | Pavel Vlašímský | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:11- Geolog]] | [[Kategorie:11- Geolog]] | ||
Verze z 28. 11. 2019, 17:09
| Hans GALLWITZ | |
 | |
| Narození | 24.11.1896 |
|---|---|
| Místo narození | Sigmaringen (Německo) |
| Úmrtí | 9.10.1958 |
| Místo úmrtí | Lipsko (Německo) |
| Povolání | 11-Geolog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 556 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137456 |
GALLWITZ, Hans (též Friedrich Erich Walter), * 24. 11. 1896 Sigmaringen (Německo), † 9. 10. 1958 Lipsko (Německo), geolog, paleontolog
Pocházel z evangelické rodiny Hanse G. a Elisy, roz. Försterové. Děd z matčiny strany (a zároveň švagr F. Nietzscheho) Th. Förster (1839–1898) byl profesorem církevních dějin v Halle.
Po maturitě na gymnáziu v Halberstadtu G. bojoval 1914–18 v první světové válce. Studoval na univerzitě v Tübingenu teologii, přešel na geologii do Göttingenu (1926 Dr.). Krátce pracoval ve Španělsku, 1926 získal místo asistenta Mineralogicko- geologického institutu techniky v Drážďanech, kde se 1929 habilitoval prací o Ještědském hřbetu v severních Čechách, 1935 byl jmenován mimořádným profesorem. Zabýval se předkřídovou jednotkou v jižním okolí Pirny a severními Čechami. Prováděl geologické mapování a výzkum stratigrafie, paleontologie, petrografie, tektoniky a geomorfologie. Navazoval na práce R. Kettnera, O. Kodyma a dalších českých geologů, jako prvý nalezl fosilie ve vápencových lomech poblíž Vysoké u Jítravy a v okolí Křižan a Malého Vápenného. Spolu s J. Kolihou v této jednotce prokázali svrchní devon v porýnském vývoji. Publikoval její stratigrafické členění (1930), rozlišil souvrství algonkia (proterozoika) až spodního karbonu. O Ještědském hřbetu uveřejnil osm prací.
Po připojení Rakouska k Německu byl 1939 jmenován profesorem techniky ve Vídni, poté byl mobilizován a sloužil jako vojenský geolog. Po válce zůstal v sovětské okupační zóně. Od 1946 byl profesorem geologie a paleontologie na přírodovědeckých fakultách univerzit v Halle a Wittenbergu, zároveň řídil univerzitní Geiseltalmuseum. Zaměřil se na výzkum v oblasti Harzu a regionu Geiseltal poblíž Halle. Se souhlasem sovětských orgánů zastával 1946 funkci děkana přírodovědecké fakulty v Halle. 1950 zvolen členem nejstarší německé vědecké společnosti zv. Leopoldiny (Deutsche Akademie der Naturforscher) v Halle. Syn Klaus G. (* 14. 9. 1930, Pillnitz /u Drážďan/, Německo) je historikem umění.
D: Eine geologische Streife im Jeschken, in: Firgenwald 2, 1929, č. 1, s. 3–10; Stratigraphie und Tektonik im Jeschkengebirge, in: Sitzungsberichte und Abhandlungen der Naturwissenschaftlichen Gesellschaft „Isis“ 22, 1929, s. 16–17; Der Quarzit der Weesensteiner Grauwacke im Elbtalschiefergebirge südlich Pirna, in: tamtéž, s. 52–59; Geologie des Jeschkengebirges in Nordböhmen, Leipzig 1930; Die nachtektonischen Eruptivgesteine im Jeschken, in: Firgenwald 4, 1931, s. 131–148 (s E. Trögerem); Zur Geologie des Jeschken in Nordböhmen, in: Zentralblatt für Mineralogie, Geologie und Paläontologie (Stuttgart), Abteilung B, 1932, s. 161–166; Die Altersfolge der Intrusionen in der Elbtalzone, in: Berichte über die Verhandlungen der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche Klasse 86, 1934, s. 351–384.
L: M. Dietrich – O. Kühn, H. G. Nachruf, in: Mitteilungen der Geologischen Gesellschaft (Wien) 51, 1958, s. 365–371 (s bibliografií); R. Hohl, H. G. zum Gedächtnis, in: Geologie (Berlin) 8, 1959, s. 100–102; L. Kopecký a kol., Vysvětlivky k Přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000 M-33-IX, Děčín, 1963, passim; W. E. H. Carle, Werner Beyrich von Koenen Stille, ein geistiger Stammbaum wegweisender Geologen, in: Geologisches Jahrbuch (Hannover), Reihe A, Bd. 108, 1988, passim; H. Prescher – Ch. Hebig, Lexikon der Geowissenschaftler, in: Schriften des Staatlichen Museums für Mineralogie und Geologie zu Dresden 8, 1998, s. 23.
Pavel Vlašímský
