Biografický slovník
GANGL Josef 25.8.1868-6.9.1916: Porovnání verzí
(GANGL_Josef_25.8.1868-6.10.1916) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.8.1868 | | datum narození = 25.8.1868 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Benešov nad Černou |
| − | | datum úmrtí = 6. | + | | datum úmrtí = 6.9.1916 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''GANGL, Josef,''' ''* 25. 8. 1868 Benešov nad Černou, † 6. 9. 1916 Vídeň (Rakousko), herec, spisovatel'' | ||
| + | |||
| + | Dnes téměř zapomenutý pošumavský spisovatel pocházel | ||
| + | z početné rodiny rolníka a hostinského, která žila v hmotném | ||
| + | nedostatku. Nadaný syn sice odešel na středoškolská studia | ||
| + | do Českých Budějovic, ale již po roce se musel vrátit domů | ||
| + | a převzít živnost za nemocného otce, po jehož smrti se rodina | ||
| + | postupně propadala do stále větší bídy. G. se 1899 oženil, | ||
| + | manželství se však záhy rozpadlo; nešťastný svazek zanechal | ||
| + | stopy v G. literární tvorbě. 1903 s matkou opustil rodný dům | ||
| + | a odešel do Vídně, kde se chtěl věnovat divadlu a psát. Ani | ||
| + | tam se však nevymanil z chudoby. Získal angažmá v Raimund | ||
| + | Theater (jako herec používal jméno Götz-Gangl), byl však obsazován | ||
| + | jen do epizodních rolí, 1908 se vzdal i divadla a rozhodl | ||
| + | se živit jen literaturou. | ||
| + | |||
| + | Od 1904 začal uveřejňovat básně i rozsáhlejší prózy v pražském | ||
| + | měsíčníku ''Deutsche Arbeit'', který redigoval jeho příznivec, | ||
| + | germanista A. Sauer. Dosud málo známý autor vstoupil | ||
| + | do povědomí širší veřejnosti lidovými povídkami, novelami | ||
| + | a romány z prostředí rodného Novohradska, v nichž se odrážely | ||
| + | nejen stesk po domově, ale i hluboké sociální cítění | ||
| + | a náboženské sklony. Začaly vycházet i samostatně péčí českobudějovického německého spolku Deutscher Böhmerwaldbund | ||
| + | a nakladatelství J. Habbela v Řezně. Díla byla obrazem | ||
| + | G. rozpolcené osobnosti, kterou osudově poznamenal | ||
| + | vlastní hořký životní úděl. Vrcholem literární tvorby se stal | ||
| + | autobiografický román ''Der letzte Baum'' (vycházel zprvu časopisecky, | ||
| + | 1908 vydán knižně), v němž autor zachytil úpadek vlastního | ||
| + | rodu. G. patřil sice (zvláště ve třicátých letech 20. století) | ||
| + | vedle A. Stiftera ke známým německým šumavským spisovatelům, | ||
| + | ale po smrti postupně upadl v zapomnění. Ve Vídni | ||
| + | nese jeho jméno ulice ve 13. okrese a na domě, kde bydlel, ho | ||
| + | připomíná pamětní deska. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Geschichten aus dem Böhmerwald, 1894; Die ihn liebten, Berlin | ||
| + | 1907; Am Ende der Welt und andere Geschichten aus dem Böhmerwalde, | ||
| + | Berlin 1907; Die deutsche Himmelsmutter, Regensburg 1909; Die Wunderflur | ||
| + | und andere Geschichten, tamtéž 1911; Mein Berg, tamtéž 1912; | ||
| + | Mein Amsellied und andere Erzählungen, Leipzig 1913; Markus der Tor, | ||
| + | Regensburg 1913; Mutters Bett, Saarlouis 1916; Das Schwabenhaus im | ||
| + | Buchenland, Saarlouis 1916; Das Glück im Bettelsack, Trier 1940; Der | ||
| + | zertrümmerte Pflug, Freiburg 1942. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Sudetendeutsche Lebensbilder 2, E. Gierach (ed.), 1930, s. 125–130; | ||
| + | B. Lahm, Der Böhmerwalddichter J. G., 1937 (Diss., Wien, se soupisem | ||
| + | díla a literatury); A. Großschopf, J. G., ein Lebensbild und das bäuerliche | ||
| + | Volkstum in seinen Werken, 1941 (disertační práce, FF Německé Univerzity, | ||
| + | Praha); ÖBL 1, s. 400; Czeike 2, s. 459; BL 1, s. 415; J. Záloha, Der | ||
| + | vergessene Schriftsteller J. G., in: Znovuobjevená Šumava, V. Maidl (ed.), | ||
| + | 1996, rejstřík; http://www.kohoutikriz.org/data/w_wilbe.php (stav k 23. 2. | ||
| + | 2016); http://www.kohoutikriz.org/data/w_gangl.php (stav k 20. 1. 2016). | ||
| + | |||
| + | Marie Makariusová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1868]] | [[Kategorie:1868]] | ||
| + | [[Kategorie:Benešov nad Černou]] | ||
[[Kategorie:1916]] | [[Kategorie:1916]] | ||
| + | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
Verze z 15. 4. 2018, 19:11
| Josef GANGL | |
 | |
| Narození | 25.8.1868 |
|---|---|
| Místo narození | Benešov nad Černou |
| Úmrtí | 6.9.1916 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=59931 |
GANGL, Josef, * 25. 8. 1868 Benešov nad Černou, † 6. 9. 1916 Vídeň (Rakousko), herec, spisovatel
Dnes téměř zapomenutý pošumavský spisovatel pocházel z početné rodiny rolníka a hostinského, která žila v hmotném nedostatku. Nadaný syn sice odešel na středoškolská studia do Českých Budějovic, ale již po roce se musel vrátit domů a převzít živnost za nemocného otce, po jehož smrti se rodina postupně propadala do stále větší bídy. G. se 1899 oženil, manželství se však záhy rozpadlo; nešťastný svazek zanechal stopy v G. literární tvorbě. 1903 s matkou opustil rodný dům a odešel do Vídně, kde se chtěl věnovat divadlu a psát. Ani tam se však nevymanil z chudoby. Získal angažmá v Raimund Theater (jako herec používal jméno Götz-Gangl), byl však obsazován jen do epizodních rolí, 1908 se vzdal i divadla a rozhodl se živit jen literaturou.
Od 1904 začal uveřejňovat básně i rozsáhlejší prózy v pražském měsíčníku Deutsche Arbeit, který redigoval jeho příznivec, germanista A. Sauer. Dosud málo známý autor vstoupil do povědomí širší veřejnosti lidovými povídkami, novelami a romány z prostředí rodného Novohradska, v nichž se odrážely nejen stesk po domově, ale i hluboké sociální cítění a náboženské sklony. Začaly vycházet i samostatně péčí českobudějovického německého spolku Deutscher Böhmerwaldbund a nakladatelství J. Habbela v Řezně. Díla byla obrazem G. rozpolcené osobnosti, kterou osudově poznamenal vlastní hořký životní úděl. Vrcholem literární tvorby se stal autobiografický román Der letzte Baum (vycházel zprvu časopisecky, 1908 vydán knižně), v němž autor zachytil úpadek vlastního rodu. G. patřil sice (zvláště ve třicátých letech 20. století) vedle A. Stiftera ke známým německým šumavským spisovatelům, ale po smrti postupně upadl v zapomnění. Ve Vídni nese jeho jméno ulice ve 13. okrese a na domě, kde bydlel, ho připomíná pamětní deska.
D: výběr: Geschichten aus dem Böhmerwald, 1894; Die ihn liebten, Berlin 1907; Am Ende der Welt und andere Geschichten aus dem Böhmerwalde, Berlin 1907; Die deutsche Himmelsmutter, Regensburg 1909; Die Wunderflur und andere Geschichten, tamtéž 1911; Mein Berg, tamtéž 1912; Mein Amsellied und andere Erzählungen, Leipzig 1913; Markus der Tor, Regensburg 1913; Mutters Bett, Saarlouis 1916; Das Schwabenhaus im Buchenland, Saarlouis 1916; Das Glück im Bettelsack, Trier 1940; Der zertrümmerte Pflug, Freiburg 1942.
L: Sudetendeutsche Lebensbilder 2, E. Gierach (ed.), 1930, s. 125–130; B. Lahm, Der Böhmerwalddichter J. G., 1937 (Diss., Wien, se soupisem díla a literatury); A. Großschopf, J. G., ein Lebensbild und das bäuerliche Volkstum in seinen Werken, 1941 (disertační práce, FF Německé Univerzity, Praha); ÖBL 1, s. 400; Czeike 2, s. 459; BL 1, s. 415; J. Záloha, Der vergessene Schriftsteller J. G., in: Znovuobjevená Šumava, V. Maidl (ed.), 1996, rejstřík; http://www.kohoutikriz.org/data/w_wilbe.php (stav k 23. 2. 2016); http://www.kohoutikriz.org/data/w_gangl.php (stav k 20. 1. 2016).
Marie Makariusová
