GANS David ben Šlomo 1541-22.8.1613: Porovnání verzí

Aktuální verze z 2. 1. 2022, 18:06

David ben Šlomo GANS
Narození	1541
Místo narození	Lippstadt (Vestfálsko, Německo)
Úmrtí	22.8.1613
Místo úmrtí	Praha
Povolání	49- Náboženský nebo církevní činitel 53- Historik 9- Astronom nebo astrolog 56- Filozof 63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 563-564
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46376

GANS, David ben Šlomo, * 1541 Lippstadt (Vestfálsko, Německo), † 22. 8. 1613 Praha, historik, astronom, matematik

Pocházel z obchodnické rodiny, která patřila v Německu k nejstarším židovským rodinám se stálým příjmením a kořeny měla patrně ve Frankfurtu nad Mohanem. G. otec Šlomo a bratr Jehošua (po dědovi také zv. Zeligman), kteří se věnovali především mezinárodnímu obchodu a měli stálé kontakty v německých centrech, jako byly Kolín nad Rýnem, Mohuč a Frankfurt, přišli do Lippstadtu z hanzovního města Lemgo. Jehošua s rodinou v sedmdesátých letech 16. stol. odešel do Mindenu, rovněž hanzovního města, kde kromě obchodní činnosti zastával funkce v židovské samosprávě a kde 1609 zemřel. Rodina žila v Mindenu ještě řadu generací.

G. se z Lippstadtu vydal za vzděláním. Tradiční náboženské disciplíny studoval v rabínských učilištích pod vedením učenců – v Bonnu u R. Fuldy, ve Frankfurtu nad Mohanem u E. Trevese a v Krakově u proslulého halachisty M. Isserlese. Pod jeho vlivem se G. začal hlouběji zabývat studiem filozofie, matematiky, astronomie a dějin. V Praze, kam přišel 1564, nalezl dva učitele, kteří v něm podporovali touhu po poznání světa, Sinaje ben Becalela a Jehudu Levu ben Becalela (rabiho Löwa). V dalších letech G. krátce pobýval v saském Nordheimu, kde se v domě svého tchána rabiho Mana věnoval studiu Eukleida, ale zanedlouho se vrátil a Prahu – až na krátkodobé obchodní cesty – již neopustil až do smrti. Byl pohřben na Starém židovském hřbitově.

G. rodina se v Praze usadila natrvalo, jak lze soudit z nápisů na náhrobcích židovského hřbitova, z nichž vyplývá, že její členové žili také v Byšicích (u Mělníka) a v České Lípě. Z Byšic jsou zde pohřbeni: Zeligman G. z Byšic († 1634), s největší pravděpodobností syn G., dále se zmiňují Zeligmanova žena, dcera a syn Aba Mari Ganz z Byšic († 1674) a vnukové. G. měl údajně ještě syna Jisraela, který žil a zemřel v Krakově, a dvě dcery, jejichž jména neznáme. Jedna z nich byla provdána za W. Fleklse, soudce pražské židovské obce, a v její rodině snad G. žil ke konci života.

G. v kronice uvedl několik příbuzných ze strany matky, která pocházela z polské rodiny Spirů či Šapirů. Ti, které jmenoval, byli vesměs uznávanými talmudisty: strýc Natan ben Šimšon Spira z Grodna a jeho synové učenec Šaari, Jicchak, představený Ješívy v Kovalu, a Jissachar z Pinsku, později rektor Ješívy a rabín ve Wormsu. Jiné údaje o G. rodině nejsou známé kromě jeho zmínky o blíže neurčeném pražském příbuzném, lékaři Šmuelovi Rofem, který objevil a praktikoval nový způsob léčení syfilidy. Sporné je jeho příbuzenství s Chajimem či Joachimem G. (Gaunsem), jedním z prvních židů, kteří vstoupili na půdu anglických kolonií v Severní Americe.

O G. životě v Praze nejsou známé žádné podrobnosti. Zřejmě se zabýval obchodem, neúčastnil se veřejného dění, ale věnoval se soukromému bádání v oblasti historie a přírodních věd. Dějiny studoval z klasické židovské literatury a ze spisů renesančních autorů židovských i křesťanských, jako astronom a matematik byl ve spojení s předními učenci své doby.

Z celého díla Davida G. se dochovaly pouze dva spisy: kronika Cemach David (Ratolest Davidova, 1592) a astronomicko- matematická práce Magen David (Štít Davidův), jejíž prospektus vyšel v Praze 1612, stejně jako kronika v tiskárně rodiny Gersonidů; celý text teprve v 18. století pod názvem Nechmad we-naim (Příjemný a milý, Jessnitz 1743). V předmluvách a v textu obou velkých knih autor jmenoval vedle Magen David ještě další díla, která se nedochovala: Migdal David (Věž Davidova) a Maor ha-katan (Malé světlo). Kromě toho sliboval také práci o problematice chronologie a kalendáře, kterou někteří badatelé identifikovali s Maor ha-katan. Další spis s názvem Prozdor (Předsálí) se ztratil již za G. života, ale podle některých badatelů je snad totožný s Magen David. Astronomicko-matematický spis Nechmad we-naim představoval souhrn znalostí těchto oborů v G. době. G. prostudoval díla antických a středověkých autorů židovských i nežidovských (ta z překladů do hebrejštiny, příp. němčiny), z renesančních učenců znal a oceňoval M. Koperníka, ale sám byl stoupencem učení Tychona Braha, jehož geocentrickou teorii prosazoval. S Tychonem, s jeho asistentem J. Millerem a s J. Keplerem byl také v písemném i osobním kontaktu a ve své knize se zmiňuje o rozhovorech, které s těmito představiteli renesanční vědy vedl o astronomických a matematických problémech. Podal zprávu o práci na Tychonově observatoři v Benátkách nad Jizerou, kde se sám třikrát zúčastnil pozorování, a uvedl, že pro Tychona přeložil tzv. alfonsinské tabulky z hebrejštiny do němčiny.

Od vzniku vědy o židovství (Wissenschaft des Judentums) v 19. století je G. hodnocen jako jedna z osobností, které stály u zrodu moderní židovské historiografie. V prostředí střední a východní Evropy byl prvním židovským historikem s profesionálním přístupem ke zpracovávané látce, a to jak tematicky, tak technikou svého díla. Kroniku rozdělil na dvě části: První díl věnoval dějinám židů, druhý díl tvoří světová kronika. V obou částech chronologicky zachytil stručný průběh dějin od biblického stvoření světa až do roku vydání knihy 1592. Toto tradiční schéma je v obou částech paralelní a v řadě pasáží autor použil křížové odkazy. S formou středověké kroniky však kontrastuje humanistická historická metodologie, s níž se G. seznámil studiem židovských i nežidovských autorů ze 16. století. Sebral množství židovských pramenů i křesťanských německých historiografických spisů, srovnával údaje z různých zdrojů a téměř důsledně uváděl citace a odkazy na ně včetně paginace nebo čísel kapitol. Navzdory zachování středověké analistické formy tak vytvořil první dílo tohoto typu v židovské literatuře střední Evropy, v němž má prvenství i použití spisů nežidovských autorů. Další význam G. díla tkví v tom, že svoji kroniku nepsal jen se záměrem získat židovské čtenáře pro studium historie, ale sledoval široce popularizační cíl. Jeho spis neměl pouze poučovat, ale též bavit, a proto je psán jazykem a stylem, jemuž mohli rozumět i laičtí čtenáři. O oblibě, které se kronika dočkala, svědčí i sedmnáct vydání. Části Ratolesti Davidovy byly přeloženy do latiny 1644, jidiš 1698, němčiny 1890, poslední překlad kompletního díla byl pořízen do češtiny (2016).

D: Sefer Cemach David le-rabi David Ganz (Prag 352–1592), M. Breuer (ed.), Jerušalajim 1983; Chronologia Sacra-Profana A mundi conditu ad annum M. 5352 vel Christi 1592, dicta Ṣemaḥ David Germen Davidis. Auctore R. D. G. … Ex Hebraeo in Latinum versa, et Observationibus illustrata per Guilielmum Henric. Vorstium C. F., Lugduni Batavorum (= Leiden) 1644; D. G. Chronikartige Weltgeschichte unter dem Titel Zemach David, verfasst im Jahre 1593, zum ersten Male aus dem hebr. Originaltext in’s Deutsche übertragen und mit Anmerkungen versehen von Gutmann Klemperer, 1890; Ratolest Davidova, 2016.

L: G. Alter, Two Renaissance Astronomers: D. G. – Joseph Delmedigo, in: Rozpravy ČSAV, řada matematických a přírodních věd 68, sešit 11, 1958; M. Breuer, „Modernism and Traditionalism in Sixteenth-Century Jewish Historiography: A Study of D. G.’ ‚Tzemah David‘ “, in: Jewish Thought in the Sixteenth Century, B. D. Cooperman (ed.), Cambridge (Mass.) 1983, s. 49–88; O. Muneles, Epitaphs from the Ancient Jewish Cemetery of Prague, Jerusalem 1988; N. J. Efron, „Irenism and Natural Philosophy in Rudolfine Prague: The Case of D. G.“, in: Science in Context 10, 1994, s. 627–649; A. von Gans – M. Groening, Die Familie G. 1350–1963. Ursprung und Schicksal einer wiederentdeckten Gelehrten- und Wirtschaftsdynastie, Heidelberg 2006; J. Šedinová, D. G., pražský renesanční židovský historik, 2016.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiřina Šedinová

• 

  Náhrobek Davida Ganse na Starém židovském hřbitově v Praze