GAREIS Antonín 20.11.1837-13.8.1922: Porovnání verzí

Verze z 28. 11. 2019, 17:30

Antonín GAREIS
Narození	20.11.1837
Místo narození	Praha
Úmrtí	13.8.1922
Místo úmrtí	Praha
Povolání	76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace	Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 568
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46379

GAREIS, Antonín, * 20. 11. 1837 Praha, † 13. 8. 1922 Praha, malíř

Syn malíře a litografa Antona G. st. (1793–1863), synovec malíře Franze G. (1775–1803), bratr xylografa Josefa G. (1839 až 1884) a švagr malíře hradů V. Strömingera. Od patnácti let G. kreslil a maloval v realistickém stylu podle předlohy; zprvu ho učil otec, který ho vedl k humoristické a satirické žánrové miniatuře i časopisecké ilustraci. 1854–65 studoval malbu na pražské AVU u E. Engertha. 1857 vystavoval první olejomalby s městskou tematikou. Za studií se živil kopiemi, jejichž výnos mu umožnil doplňující studium ve Vídni (1857), Uhrách (asi 1863) a Drážďanech (1870). Po návratu rozšířil svůj námětový rejstřík o venkovský žánr (dokumentoval lidové zvyky) a o žánrový portrét včetně portrétu rodinného. Holandskou malbou 17. století, s níž se seznámil hlavně v Drážďanech, byly ovlivněny jeho pozoruhodné národopisné a krojové studie. Pod vlivem holandských a vlámských mistrů i vídeňského F. G. Waldmüllera dospěl k vrcholným výsledkům v lidovém malířském žánru a zařadil se spolu s Q. Mánesem a A. Dvořákem k jeho českým průkopníkům. Ilustracemi přispíval do časopisů Květy, Světozor, Česká včela, Zlatá Praha, Český svět, Ilustrovaný svět, Welt, Über Land und Meer. Významná byla i jeho spolupráce s divadlem. Podílel se na návrzích kostýmů pro shakespearovské slavnosti konané 1864 v pražském Novoměstském divadle, spolupracoval i na jevištních dekoracích pro Prozatímní divadlo a v kresbách zachytil scény z inscenací (např. B. Smetana: Tajemství).

Jeho manželkou byla od 1866 Terezie, roz. Jíšová (1841–1895). Po její smrti se 1896 podruhé oženil s Annou, roz. Dudovou († 1904). Asimiloval se v českém prostředí, od 1863 byl členem Umělecké besedy. Oslepl a dožil v Praze na Vinohradech. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách NG a v Galerii hl. města Prahy.

L: OSN 9, s. 919; Toman 1, s. 252–253; DČVU 3/1 a 3/2, rejstřík; NEČVU 1, s. 206; ÖBL 1, s. 403; Thieme-Becker 13, s. 190; Š. Rambousková, A. G. ml. a počátky českého žánru, 1984 (diplomová práce, FF UK, Praha); J. Kotalík, William Shakespeare v českém novodobém umění, in: Divadlo v české kultuře 19. století, 1985, s. 119, obr. 23; N. Blažíčková-Horová, České malířství 19. století, 1998, passim; J. Ludvová a kol., Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, rejstřík; E. Šormová, Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 215.

P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 137, obr. 513; Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, karton 69, poř. č. 284.

Martin Kučera, Marie Makariusová