Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky GASSMANN Florian Leopold 3.5.1729-20.1.1774

{{Infobox - osoba
| jméno = Florian Leopold GASSMANN
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 3.5.1729
| místo narození = Most
| datum úmrtí = 20.1.1774
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 77- Hudební skladatel

| jiná jména = 
}}

'''GASSMANN, Florian Leopold,''' ''* 3. 5. 1729 Most, † 20. 1. 1774 Vídeň (Rakousko), hudební skladatel''

Základy hudebního vzdělání získal u regenschoriho J. Vobořila
v Mostě, zřejmě navštěvoval i jezuitské gymnázium v Chomutově.
Od dvanácti let se na přání otce měl učit řemeslu,
utekl však přes Karlovy Vary (kde se živil jako harfeník) a Cheb
do Itálie. Pobýval v Benátkách, Florencii, Římě, Neapoli a Boloni,
kde ho vyučoval hudební skladatel G. B. Martini, v Benátkách
byl hostem v domě hraběte L. Veniera. G. ovlivnila
benátská opera, poznal díla J. A. Hasseho, N. Jommelliho,
B. Galuppiho a N. Picciniho. Během karnevalu 1757 se poprvé
veřejně hrála jeho opera ''Merope'' v Teatro San Moisè.
Do 1762 následovaly ''Gli uccellatori'' (1759), ''Filosofia ed amore''
(1760), ''Catone in utica'' (1761) a ''Un pazzo ne fa cento'' (1762),
které byly uvedeny i v dalších italských městech. Po odchodu
Ch. W. Glucka do penze byl G. 1763 povolán do Vídně jako
jeho nástupce a skladatel baletů. G. tam získal ohlas díky opeře
''L’ olimpiade''. 1764 byl jmenován dvorním a komorním skladatelem;
třikrát týdně provozoval převážně soukromá vystoupení
před budoucím císařem Josefem II. Ve Vídni si vydobyl záhy
uznání. Po smrti císaře Františka I. Lotrinského 1765 odjel
do Benátek, kde měla v divadle S. Giovanni Crisostomo premiéru
jeho opera ''Achille in Sciro''. Tam také poznal mladého
A. Salieriho, kterého přivedl do Vídně jako studenta kompozice.
Po návratu se G. přiklonil k žánru opera buffa (např. 1766
''Il viaggiatore ridicolo'', 1767 ''L’ amore artigiano'' a při příležitosti
oslavy sňatku arcivévodkyně Marie Karoliny s králem Ferdinandem
IV. Neapolským ''Amore e Psiche''). Jako reakci na žánr
opera seria napsal 1769 ''L’ opera seria, commedia per musica'',
hudebně-dramatickou satiru a duchaplnou kritiku v té době již
zanikající umělecké formy. Koncem 1768 doprovázel Josefa II.
přes Benátky a Řím do Neapole. V Římě během karnevalu
1770 premiéroval ''Ezio'', své poslední dílo žánru opera seria.

Při příležitosti schůzky Josefa II. s pruským králem Fridrichem
II. 1770 se v Uničově hrála jeho opera ''La Contessina'',
která se záhy dočkala velké obliby. 1771 G. založil ve Vídni
spolek pro podporu vdov a sirotků po hudebnících a současně se stal jeho viceprezidentem. 1772 uvedl oratorium 
''La Betulia liberata''. Po smrti G. Reuterse byl 1772 jmenován dvorním
kapelníkem. Ve funkci se věnoval církevní a komorní hudbě,
provedl personální obměnu dlouhodobě zanedbávané dvorní
kapely, mj. zvýšil počet jejích hudebníků na čtyřicet a uspořádal
dvorní hudební archiv. Komponoval také častěji církevní
hudbu. Jako ředitel dvorní knihovny se významně zasloužil
o její reorganizaci a zachování cenných fondů. Zanechal rozsáhlé
hudební dílo duchovní (mše, graduale, ofertoria, hymny,
moteta ad.) i světské (opery, árie, kantáty, instrumentální skladby,
vsuvky do děl B. Galuppiho, N. Piccinniho, P. Anfossiho
a A. Sacchiniho, orchestrální skladby – symfonie, ouvertury,
orchestrální menuety, baletní hudba; komorní skladby – kvintety,
kvartety, smyčcová tria a dueta, úpravy pro kvinteta).

Během své poslední cesty měl nehodu, při níž utrpěl vnitřní
zranění, kterým následně podlehl. Byl pohřben na vídeňském
hřbitově benediktinů z Montserratu (Schwarzspanierfriedhof).
Jako pěvkyně se uplatnily dcery Maria Anna (1771–1852
[1858]) a Theresia (1774–1837).

'''D:''' kantáty: Amore e Venere (libreto D. Volpi), 1768; L’ amor timido (libreto
P. Metastasio). Opery (vedle uvedených v textu): Issipile (libreto týž),
op. seria, 1758; L’ olimpiade (libreto týž), op. seria, 1764; Il trionfo d’amore
(libreto týž), azione teatrale, 1765; Amore e Psiche (libreto M. Coltellini),
op. seria, 1767; La notte critica (libreto C. Goldoni), op. buffa, 1768;
Il filosofo inamorato (libreto M. Coltellini podle C. Goldoniho), dramma
giocoso, 1771 (tamtéž); Le pescatrici (libreto C. Goldoni), dramma giocoso,
1771; Don Quischott von Mancia (libreto G. B. Lorenzi), komedie, 1771;
I rovinati (libreto G. C. Boccherini), komedie, 1772; La casa di campagna
(libreto týž), dramma giocoso, 1773.

'''L:''' výběr: G. Donath, F. L. G. als Opernkomponist, in: Studien zur
Musikwissenschaft 2, 1914, s. 34–211; E. Leuchter, Die Kammermusik-Werke von F. L. G., 1926 (Diss., Wien); F. Kosch, F. L. G. als Kirchenkomponist,
in: Studien zur Musikwissenschaft 14, 1927, s. 213–240;
E. R. Meyer, The Oboe Quartets of F. L. G., in: Music Review 34, 1973,
s. 179–189; S. V. Sanders, The Vesperae a due chori di F. L. G., 1974
(Diss., Stanford Univ.); G. R. Hill, The Concert Symphonies of F. L. G.
1975 (Diss., New York Univ.); týž, A Thematic Catalog of the Instrumental
Music of F. L. G. (Music Indexes and Bibliographies No. 12), New Jersey
1976; R. Strohm, G.: La contessina, in: Die italienische Oper im 18. Jh.,
Wilhelmshaven 1979, s. 278–290; S. D. Craig, F. L. G. and his quartets
for oboe and strings, 1984 (Ohio State Univ.); S. Leopold, Le Pescatrici –
Goldoni, Haydn, G., in: Joseph Haydn. Bericht über den Internationalen
Joseph Haydn Kongress in Wien…, 5. – 12. 9. 1982, E. Badura-Skoda
(ed.), Wien 1987, s. 341–352; Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters 2,
München–Zürich 1987, s. 334–337; M. J. Suderman, F. L. G., Requiem:
a Critical Edition and Conductor’s Analysis, 1990 (Diss., Univ. of Iowa);
K. Dichtl, F. L. Gaßmann und seine Zeit – Neue Forschungsergebnisse, in:
Die Oper in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien. Musiksymposion,
Regensburg 1996. Bericht (Veröffentlichungen des sudetendeutschen
Musikinstituts 4), T. Fuchs (ed.), Regensburg 1996, s. 36–39; LDM 1,
s. 403–406 (se soupisem díla a literatury); MGG, Personenteil 7, 2002,
sl. 588–592; Jakubcová, s. 188–191; Österreichisches Musiklexikon
(http://www.musiklexikon.ac.at/); https://cs.wikipedia.org (stav k 29. 12.
2014).

Andrea Harrandt

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]

[[Kategorie:1729]]
[[Kategorie:Most]]
[[Kategorie:1774]]
[[Kategorie:Vídeň]]