GASSMANN Florian Leopold 3.5.1729-20.1.1774: Porovnání verzí
(GASSMANN_Florián_Leopold_1729-1774) |
|||
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Florian Leopold GASSMANN |
− | | obrázek = | + | | obrázek = Gassmann Florian Leopold portret.jpg |
− | | datum narození = 1729 | + | | datum narození = 3.5.1729 |
| místo narození = Most | | místo narození = Most | ||
− | | datum úmrtí = 1774 | + | | datum úmrtí = 20.1.1774 |
− | | místo úmrtí = Vídeň | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 77- Hudební skladatel | | povolání = 77- Hudební skladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 574-575 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''GASSMANN, Florian Leopold,''' ''* 3. 5. 1729 Most, † 20. 1. 1774 Vídeň (Rakousko), hudební skladatel'' | ||
+ | |||
+ | Základy hudebního vzdělání získal u regenschoriho J. Vobořila | ||
+ | v Mostě, zřejmě navštěvoval i jezuitské gymnázium v Chomutově. | ||
+ | Od dvanácti let se na přání otce měl učit řemeslu, | ||
+ | utekl však přes Karlovy Vary (kde se živil jako harfeník) a Cheb | ||
+ | do Itálie. Pobýval v Benátkách, Florencii, Římě, Neapoli a Boloni, | ||
+ | kde ho vyučoval hudební skladatel G. B. Martini, v Benátkách | ||
+ | byl hostem v domě hraběte L. Veniera. G. ovlivnila | ||
+ | benátská opera, poznal díla J. A. Hasseho, N. Jommelliho, | ||
+ | B. Galuppiho a N. Picciniho. Během karnevalu 1757 se poprvé | ||
+ | veřejně hrála jeho opera ''Merope'' v Teatro San Moisè. | ||
+ | Do 1762 následovaly ''Gli uccellatori'' (1759), ''Filosofia ed amore'' | ||
+ | (1760), ''Catone in utica'' (1761) a ''Un pazzo ne fa cento'' (1762), | ||
+ | které byly uvedeny i v dalších italských městech. Po odchodu | ||
+ | Ch. W. Glucka do penze byl G. 1763 povolán do Vídně jako | ||
+ | jeho nástupce a skladatel baletů. G. tam získal ohlas díky opeře | ||
+ | ''L’ olimpiade''. 1764 byl jmenován dvorním a komorním skladatelem; | ||
+ | třikrát týdně provozoval převážně soukromá vystoupení | ||
+ | před budoucím císařem Josefem II. Ve Vídni si vydobyl záhy | ||
+ | uznání. Po smrti císaře Františka I. Lotrinského 1765 odjel | ||
+ | do Benátek, kde měla v divadle S. Giovanni Crisostomo premiéru | ||
+ | jeho opera ''Achille in Sciro''. Tam také poznal mladého | ||
+ | A. Salieriho, kterého přivedl do Vídně jako studenta kompozice. | ||
+ | Po návratu se G. přiklonil k žánru opera buffa (např. 1766 | ||
+ | ''Il viaggiatore ridicolo'', 1767 ''L’ amore artigiano'' a při příležitosti | ||
+ | oslavy sňatku arcivévodkyně Marie Karoliny s králem Ferdinandem | ||
+ | IV. Neapolským ''Amore e Psiche''). Jako reakci na žánr | ||
+ | opera seria napsal 1769 ''L’ opera seria, commedia per musica'', | ||
+ | hudebně-dramatickou satiru a duchaplnou kritiku v té době již | ||
+ | zanikající umělecké formy. Koncem 1768 doprovázel Josefa II. | ||
+ | přes Benátky a Řím do Neapole. V Římě během karnevalu | ||
+ | 1770 premiéroval ''Ezio'', své poslední dílo žánru opera seria. | ||
+ | |||
+ | Při příležitosti schůzky Josefa II. s pruským králem Fridrichem | ||
+ | II. 1770 se v Uničově hrála jeho opera ''La Contessina'', | ||
+ | která se záhy dočkala velké obliby. 1771 G. založil ve Vídni | ||
+ | spolek pro podporu vdov a sirotků po hudebnících a současně se stal jeho viceprezidentem. 1772 uvedl oratorium | ||
+ | ''La Betulia liberata''. Po smrti G. Reuterse byl 1772 jmenován dvorním | ||
+ | kapelníkem. Ve funkci se věnoval církevní a komorní hudbě, | ||
+ | provedl personální obměnu dlouhodobě zanedbávané dvorní | ||
+ | kapely, mj. zvýšil počet jejích hudebníků na čtyřicet a uspořádal | ||
+ | dvorní hudební archiv. Komponoval také častěji církevní | ||
+ | hudbu. Jako ředitel dvorní knihovny se významně zasloužil | ||
+ | o její reorganizaci a zachování cenných fondů. Zanechal rozsáhlé | ||
+ | hudební dílo duchovní (mše, graduale, ofertoria, hymny, | ||
+ | moteta ad.) i světské (opery, árie, kantáty, instrumentální skladby, | ||
+ | vsuvky do děl B. Galuppiho, N. Piccinniho, P. Anfossiho | ||
+ | a A. Sacchiniho, orchestrální skladby – symfonie, ouvertury, | ||
+ | orchestrální menuety, baletní hudba; komorní skladby – kvintety, | ||
+ | kvartety, smyčcová tria a dueta, úpravy pro kvinteta). | ||
+ | |||
+ | Během své poslední cesty měl nehodu, při níž utrpěl vnitřní | ||
+ | zranění, kterým následně podlehl. Byl pohřben na vídeňském | ||
+ | hřbitově benediktinů z Montserratu (Schwarzspanierfriedhof). | ||
+ | Jako pěvkyně se uplatnily dcery Maria Anna (1771–1852 | ||
+ | [1858]) a Theresia (1774–1837). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' kantáty: Amore e Venere (libreto D. Volpi), 1768; L’ amor timido (libreto | ||
+ | P. Metastasio). Opery (vedle uvedených v textu): Issipile (libreto týž), | ||
+ | op. seria, 1758; L’ olimpiade (libreto týž), op. seria, 1764; Il trionfo d’amore | ||
+ | (libreto týž), azione teatrale, 1765; Amore e Psiche (libreto M. Coltellini), | ||
+ | op. seria, 1767; La notte critica (libreto C. Goldoni), op. buffa, 1768; | ||
+ | Il filosofo inamorato (libreto M. Coltellini podle C. Goldoniho), dramma | ||
+ | giocoso, 1771 (tamtéž); Le pescatrici (libreto C. Goldoni), dramma giocoso, | ||
+ | 1771; Don Quischott von Mancia (libreto G. B. Lorenzi), komedie, 1771; | ||
+ | I rovinati (libreto G. C. Boccherini), komedie, 1772; La casa di campagna | ||
+ | (libreto týž), dramma giocoso, 1773. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' výběr: G. Donath, F. L. G. als Opernkomponist, in: Studien zur | ||
+ | Musikwissenschaft 2, 1914, s. 34–211; E. Leuchter, Die Kammermusik-Werke von F. L. G., 1926 (Diss., Wien); F. Kosch, F. L. G. als Kirchenkomponist, | ||
+ | in: Studien zur Musikwissenschaft 14, 1927, s. 213–240; | ||
+ | E. R. Meyer, The Oboe Quartets of F. L. G., in: Music Review 34, 1973, | ||
+ | s. 179–189; S. V. Sanders, The Vesperae a due chori di F. L. G., 1974 | ||
+ | (Diss., Stanford Univ.); G. R. Hill, The Concert Symphonies of F. L. G. | ||
+ | 1975 (Diss., New York Univ.); týž, A Thematic Catalog of the Instrumental | ||
+ | Music of F. L. G. (Music Indexes and Bibliographies No. 12), New Jersey | ||
+ | 1976; R. Strohm, G.: La contessina, in: Die italienische Oper im 18. Jh., | ||
+ | Wilhelmshaven 1979, s. 278–290; S. D. Craig, F. L. G. and his quartets | ||
+ | for oboe and strings, 1984 (Ohio State Univ.); S. Leopold, Le Pescatrici – | ||
+ | Goldoni, Haydn, G., in: Joseph Haydn. Bericht über den Internationalen | ||
+ | Joseph Haydn Kongress in Wien…, 5. – 12. 9. 1982, E. Badura-Skoda | ||
+ | (ed.), Wien 1987, s. 341–352; Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters 2, | ||
+ | München–Zürich 1987, s. 334–337; M. J. Suderman, F. L. G., Requiem: | ||
+ | a Critical Edition and Conductor’s Analysis, 1990 (Diss., Univ. of Iowa); | ||
+ | K. Dichtl, F. L. Gaßmann und seine Zeit – Neue Forschungsergebnisse, in: | ||
+ | Die Oper in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien. Musiksymposion, | ||
+ | Regensburg 1996. Bericht (Veröffentlichungen des sudetendeutschen | ||
+ | Musikinstituts 4), T. Fuchs (ed.), Regensburg 1996, s. 36–39; LDM 1, | ||
+ | s. 403–406 (se soupisem díla a literatury); MGG, Personenteil 7, 2002, | ||
+ | sl. 588–592; Jakubcová, s. 188–191; Österreichisches Musiklexikon | ||
+ | (http://www.musiklexikon.ac.at/); https://cs.wikipedia.org (stav k 29. 12. | ||
+ | 2014). | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/dd5eef74-8f1a-443b-a6e1-f9b50711b628 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Andrea Harrandt | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] |
Aktuální verze z 3. 1. 2022, 02:02
Florian Leopold GASSMANN | |
Narození | 3.5.1729 |
---|---|
Místo narození | Most |
Úmrtí | 20.1.1774 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání | 77- Hudební skladatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 574-575 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46384 |
GASSMANN, Florian Leopold, * 3. 5. 1729 Most, † 20. 1. 1774 Vídeň (Rakousko), hudební skladatel
Základy hudebního vzdělání získal u regenschoriho J. Vobořila v Mostě, zřejmě navštěvoval i jezuitské gymnázium v Chomutově. Od dvanácti let se na přání otce měl učit řemeslu, utekl však přes Karlovy Vary (kde se živil jako harfeník) a Cheb do Itálie. Pobýval v Benátkách, Florencii, Římě, Neapoli a Boloni, kde ho vyučoval hudební skladatel G. B. Martini, v Benátkách byl hostem v domě hraběte L. Veniera. G. ovlivnila benátská opera, poznal díla J. A. Hasseho, N. Jommelliho, B. Galuppiho a N. Picciniho. Během karnevalu 1757 se poprvé veřejně hrála jeho opera Merope v Teatro San Moisè. Do 1762 následovaly Gli uccellatori (1759), Filosofia ed amore (1760), Catone in utica (1761) a Un pazzo ne fa cento (1762), které byly uvedeny i v dalších italských městech. Po odchodu Ch. W. Glucka do penze byl G. 1763 povolán do Vídně jako jeho nástupce a skladatel baletů. G. tam získal ohlas díky opeře L’ olimpiade. 1764 byl jmenován dvorním a komorním skladatelem; třikrát týdně provozoval převážně soukromá vystoupení před budoucím císařem Josefem II. Ve Vídni si vydobyl záhy uznání. Po smrti císaře Františka I. Lotrinského 1765 odjel do Benátek, kde měla v divadle S. Giovanni Crisostomo premiéru jeho opera Achille in Sciro. Tam také poznal mladého A. Salieriho, kterého přivedl do Vídně jako studenta kompozice. Po návratu se G. přiklonil k žánru opera buffa (např. 1766 Il viaggiatore ridicolo, 1767 L’ amore artigiano a při příležitosti oslavy sňatku arcivévodkyně Marie Karoliny s králem Ferdinandem IV. Neapolským Amore e Psiche). Jako reakci na žánr opera seria napsal 1769 L’ opera seria, commedia per musica, hudebně-dramatickou satiru a duchaplnou kritiku v té době již zanikající umělecké formy. Koncem 1768 doprovázel Josefa II. přes Benátky a Řím do Neapole. V Římě během karnevalu 1770 premiéroval Ezio, své poslední dílo žánru opera seria.
Při příležitosti schůzky Josefa II. s pruským králem Fridrichem II. 1770 se v Uničově hrála jeho opera La Contessina, která se záhy dočkala velké obliby. 1771 G. založil ve Vídni spolek pro podporu vdov a sirotků po hudebnících a současně se stal jeho viceprezidentem. 1772 uvedl oratorium La Betulia liberata. Po smrti G. Reuterse byl 1772 jmenován dvorním kapelníkem. Ve funkci se věnoval církevní a komorní hudbě, provedl personální obměnu dlouhodobě zanedbávané dvorní kapely, mj. zvýšil počet jejích hudebníků na čtyřicet a uspořádal dvorní hudební archiv. Komponoval také častěji církevní hudbu. Jako ředitel dvorní knihovny se významně zasloužil o její reorganizaci a zachování cenných fondů. Zanechal rozsáhlé hudební dílo duchovní (mše, graduale, ofertoria, hymny, moteta ad.) i světské (opery, árie, kantáty, instrumentální skladby, vsuvky do děl B. Galuppiho, N. Piccinniho, P. Anfossiho a A. Sacchiniho, orchestrální skladby – symfonie, ouvertury, orchestrální menuety, baletní hudba; komorní skladby – kvintety, kvartety, smyčcová tria a dueta, úpravy pro kvinteta).
Během své poslední cesty měl nehodu, při níž utrpěl vnitřní zranění, kterým následně podlehl. Byl pohřben na vídeňském hřbitově benediktinů z Montserratu (Schwarzspanierfriedhof). Jako pěvkyně se uplatnily dcery Maria Anna (1771–1852 [1858]) a Theresia (1774–1837).
D: kantáty: Amore e Venere (libreto D. Volpi), 1768; L’ amor timido (libreto P. Metastasio). Opery (vedle uvedených v textu): Issipile (libreto týž), op. seria, 1758; L’ olimpiade (libreto týž), op. seria, 1764; Il trionfo d’amore (libreto týž), azione teatrale, 1765; Amore e Psiche (libreto M. Coltellini), op. seria, 1767; La notte critica (libreto C. Goldoni), op. buffa, 1768; Il filosofo inamorato (libreto M. Coltellini podle C. Goldoniho), dramma giocoso, 1771 (tamtéž); Le pescatrici (libreto C. Goldoni), dramma giocoso, 1771; Don Quischott von Mancia (libreto G. B. Lorenzi), komedie, 1771; I rovinati (libreto G. C. Boccherini), komedie, 1772; La casa di campagna (libreto týž), dramma giocoso, 1773.
L: výběr: G. Donath, F. L. G. als Opernkomponist, in: Studien zur Musikwissenschaft 2, 1914, s. 34–211; E. Leuchter, Die Kammermusik-Werke von F. L. G., 1926 (Diss., Wien); F. Kosch, F. L. G. als Kirchenkomponist, in: Studien zur Musikwissenschaft 14, 1927, s. 213–240; E. R. Meyer, The Oboe Quartets of F. L. G., in: Music Review 34, 1973, s. 179–189; S. V. Sanders, The Vesperae a due chori di F. L. G., 1974 (Diss., Stanford Univ.); G. R. Hill, The Concert Symphonies of F. L. G. 1975 (Diss., New York Univ.); týž, A Thematic Catalog of the Instrumental Music of F. L. G. (Music Indexes and Bibliographies No. 12), New Jersey 1976; R. Strohm, G.: La contessina, in: Die italienische Oper im 18. Jh., Wilhelmshaven 1979, s. 278–290; S. D. Craig, F. L. G. and his quartets for oboe and strings, 1984 (Ohio State Univ.); S. Leopold, Le Pescatrici – Goldoni, Haydn, G., in: Joseph Haydn. Bericht über den Internationalen Joseph Haydn Kongress in Wien…, 5. – 12. 9. 1982, E. Badura-Skoda (ed.), Wien 1987, s. 341–352; Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters 2, München–Zürich 1987, s. 334–337; M. J. Suderman, F. L. G., Requiem: a Critical Edition and Conductor’s Analysis, 1990 (Diss., Univ. of Iowa); K. Dichtl, F. L. Gaßmann und seine Zeit – Neue Forschungsergebnisse, in: Die Oper in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien. Musiksymposion, Regensburg 1996. Bericht (Veröffentlichungen des sudetendeutschen Musikinstituts 4), T. Fuchs (ed.), Regensburg 1996, s. 36–39; LDM 1, s. 403–406 (se soupisem díla a literatury); MGG, Personenteil 7, 2002, sl. 588–592; Jakubcová, s. 188–191; Österreichisches Musiklexikon (http://www.musiklexikon.ac.at/); https://cs.wikipedia.org (stav k 29. 12. 2014).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Andrea Harrandt