GAWRECKI Drahoslav 15.6.1919-19.10.1988: Porovnání verzí
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 19.10.1988 | | datum úmrtí = 19.10.1988 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel |
− | 64- Překladatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 580-581 | ||
}} | }} | ||
Verze z 29. 11. 2019, 18:24
Drahoslav GAWRECKI | |
Narození | 15.6.1919 |
---|---|
Místo narození | Prostějov |
Úmrtí | 19.10.1988 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 580-581 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69338 |
GAWRECKI, Drahoslav, * 15. 6. 1919 Prostějov, † 19. 10. 1988 Praha, knihovník, bibliograf, básník
Pocházel z rodiny stavebního dělníka a švadleny. 1937 maturoval na reálce v Prostějově; 1938 absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze a nastoupil na Přírodovědeckou fakultu UK. Po uzavření vysokých škol 1939 musel studia přerušit. Za války byl knihovníkem Městské knihovny ve Frýdku-Místku, 1946–48 zastával funkci zemského knihovnického inspektora při ministerstvu informací, 1948–49 působil jako zástupce ředitele, 1954–55 jako ředitel Univerzitní knihovny v Olomouci, 1949–50 byl ředitelem Bezručovy městské knihovny v Opavě a 1951–54 a 1955–59 Státní vědecké knihovny v Ostravě. 1959–61 pracoval v Matici slovenské v Martině a ve Slovenské pedagogické knihovně v Bratislavě. Od 1962 byl zaměstnán ve Státní knihovně v Praze, kde vedl technický odbor a připravoval stavbu její nové budovy, která však nebyla realizována. 1968–70 přednášel na katedře knihovnictví a vědeckých informací Fakulty sociálních věd a publicistiky UK v Praze, kde 1971 obhájil disertaci Organizační a metodické pokyny výstavby knihoven (PhDr.). 1971–72 řídil Státní technickou knihovnu a 1972–73 Státní pedagogickou knihovnu. Od 1974 zastával funkci náměstka ředitele a vedoucího sektoru technického a investičního Státní knihovny. 1970–75 stál v čele Ústřední knihovnické rady. 1979 odešel do penze.
V oboru knihovnictví publikoval několik bibliografií a množství metodických prací zaměřených na otázky poslání, organizace, výstavby a vnitřního zařízení knihoven, na něž se stal expertem uznávaným doma i v zahraničí. Rovněž působil jako básník a překladatel. Jeho raná básnická tvorba byla sociálně orientovaná, inspirovaná poetikou J. Wolkra a P. Bezruče, ovlivněná situací na Beskydsku a patrnými autobiografickými rysy (Nebe v Beskydách, 1939; Balada o ztraceném snu, 1940). Později reflektoval válku a poválečnou optimistickou náladu (Krajiny v zajetí; Pro tvou zemi, obě 1947). Jako překladatel se soustředil na polskou prózu, do češtiny přeložil díla J. Iwaszkiewicze (Stará cihelna. Mlýn na Lutyni, 1949) a H. Boguszewské (Železná opona, 1950). Syn Dan G. (* 23. 12. 1943 Frýdek) je historikem.
D: výběr: O výstavbu lidového knihovnictví, 1946; Mezinárodní porada odborníků socialistických zemí o výstavbě, zařízení a technickém vybavení knihoven, 1964; Výstavba, zařízení a technické vybavení knihoven 1–6, 1964–1966; Bibliografie a dokumentace v oboru výstavby, zařízení a technického vybavení knihoven, 1965.
L: LČL 1, s. 787–788; Kdy zemřeli 1, s. 85; Slezsko 6 (18), s. 31–32; Z. Smolka, Bezručovská a wolkerovská tradice v poezii D. G., in: Język i literatura czeska w interakcji? Český jazyk a literatura v interakci, Racibórz 2006, s. 347–354; on-line databáze Slovník českých knihovníků, dostupné z: http://aleph.nkp.cz/ (stav k 10. 3. 2015).
Eva Lukešová