Biografický slovník
GAYER Antonín Josef 18.5.1872-10.10.1931: Porovnání verzí
(GAYER_Antonín_Josef_18.5.1872-10.10.1831) |
|||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Plzeň | | místo narození = Plzeň | ||
| datum úmrtí = 10.10.1831 | | datum úmrtí = 10.10.1831 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Brno |
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''GAYER, Antonín Josef,''' ''* 18. 5. 1872 Plzeň, † 10. 10. 1931 Brno, duchovní, kazatel, publicista'' | |
| + | |||
| + | Narodil se jako pohrobek v rodině kočího Josefa G. a jeho | ||
| + | manželky Terezie, roz. Königové, záhy osiřel a byl vychováván | ||
| + | příbuznými. Od čtrnácti let pracoval jako pomocný dělník | ||
| + | v Bartelmusově továrně na nádobí. Od osmnácti let pracoval | ||
| + | v Křesťanském spolku mladíků v Plzni. Ovlivnil ho zejména | ||
| + | A. Adlof, pražský kazatel Svobodné církve reformované, k níž | ||
| + | G. posléze konvertoval. 1897–1901 studoval teologii na zahraničních | ||
| + | biblických školách (mj. v Curychu). Už dříve od 1893 | ||
| + | pracoval jako evangelista v Písku, kde se seznámil s Františkou | ||
| + | Formánkovou (* 22. 11. 1876 Praha), s níž se 1902 oženil. | ||
| + | Od téhož roku působil jako neordinovaný duchovní – laický | ||
| + | kazatel v Kladně, později v České Třebové (1904–07), Husinci | ||
| + | (1907–10) a Českých Budějovicích (1910–22). | ||
| + | |||
| + | Jeho záměr vycestovat s manželkou a čtyřmi dětmi do USA | ||
| + | překazila první světová válka. Jako duchovní narukoval k Červenému | ||
| + | kříži v Týnu nad Vltavou, poté do vojenské nemocnice | ||
| + | v Českých Budějovicích. Nadále se podílel na nedělních kázáních | ||
| + | v domovském sboru. Získával zprávy o činnosti Maffie | ||
| + | i Masarykova zahraničního odboje a do svých kázání během | ||
| + | války zahrnoval volání po „vysvobození z pout a pádu hegemonie | ||
| + | Habsburků“. | ||
| + | |||
| + | Teprve 1921 byl v Českých Budějovicích ordinován na kazatele | ||
| + | tehdy už přejmenované jednoty českobratrské; 1923 zvolen | ||
| + | kazatelem sboru v Brně, zároveň členem ústředního orgánu | ||
| + | církve – Rady jednoty českobratrské. Předsedal sjezdům církevní | ||
| + | mládeže. 1928 se stal administrátorem sboru v Berouně | ||
| + | a Rakovníku. Po neshodách s novým vedením církve přestoupil | ||
| + | do Českobratrské církve evangelické a přijal místo vikáře | ||
| + | v Hradišti (u Nasavrk). | ||
| + | |||
| + | G. se stal charismatickým náboženským vůdcem a oblíbeným | ||
| + | politickým řečníkem v době hnutí Pryč od Říma. | ||
| + | Ve svých přednáškách akcentoval a aktualizoval význam | ||
| + | Jana Husa a české reformace. Přispíval do časopisů s křesťanskou | ||
| + | tematikou. V Českých Budějovicích vydával časopis | ||
| + | ''Českobratrská rodina'' a knižnici ''Klasy Jednoty českobratrské''. | ||
| + | Psal historické povídky (''Zlé časy'', ''Zlaté ráno'', ''Ze světa vyděděných'') | ||
| + | a další prózy. | ||
| + | |||
| + | Jeho význam spočívá v misijní, osvětové i publikační činnosti | ||
| + | a v práci s mládeží. Ve vedení jednoty českobratrské reprezentoval | ||
| + | alternativní pohledy nebo se kriticky vymezoval vůči | ||
| + | hlavnímu církevnímu proudu. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' T. Č. Zelinka, A. G. 18. 5. 1872 – 10. 10. 1931, in: Mír. Křesťanský | ||
| + | kalendář pro československý lid na rok Páně 1947, s. 21; týž, Kazatel A. G. – | ||
| + | stoletý, in: Bratrská rodina 4, 1972, č. 5, s. 70–71; týž, Portréty kazatelů, | ||
| + | in: Sto let ve službě Evangelia (1880–1980). Jubilejní sborník Církve bratrské, | ||
| + | J. Michal a kol. (eds.), 1981; A. Voříšek a kol., Slovesná tvorba naší církve, | ||
| + | in: tamtéž, s. 155–156; T. Č. Zelinka, Přehled dějin Svobodné reformované | ||
| + | církve a Jednoty českobratrské za sedmdesát let 1880–1950, b. m., b. d., s. 39; | ||
| + | T. W. Pavlíček, Měl by se duchovní angažovat v politice? Na příkladu A. J. G. | ||
| + | (1872–1931) z Jednoty českobratrské, in: Osobnost v církvi a politice. Čeští | ||
| + | a slovenští křesťané ve 20. století, P. Marek – J. Hanuš (eds.), 2006, s. 171 až | ||
| + | 183. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Praha, Archiv Rady Církve bratrské, karton 2.1, sbírka biografických | ||
| + | materiálů. | ||
| + | |||
| + | Tomáš W. Pavlíček | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 82: | ||
[[Kategorie:Plzeň]] | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
[[Kategorie:1831]] | [[Kategorie:1831]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Brno]] |
Verze z 2. 5. 2018, 17:53
| Antonín Josef GAYER | |
 | |
| Narození | 18.5.1872 |
|---|---|
| Místo narození | Plzeň |
| Úmrtí | 10.10.1831 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání | 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136815 |
GAYER, Antonín Josef, * 18. 5. 1872 Plzeň, † 10. 10. 1931 Brno, duchovní, kazatel, publicista
Narodil se jako pohrobek v rodině kočího Josefa G. a jeho manželky Terezie, roz. Königové, záhy osiřel a byl vychováván příbuznými. Od čtrnácti let pracoval jako pomocný dělník v Bartelmusově továrně na nádobí. Od osmnácti let pracoval v Křesťanském spolku mladíků v Plzni. Ovlivnil ho zejména A. Adlof, pražský kazatel Svobodné církve reformované, k níž G. posléze konvertoval. 1897–1901 studoval teologii na zahraničních biblických školách (mj. v Curychu). Už dříve od 1893 pracoval jako evangelista v Písku, kde se seznámil s Františkou Formánkovou (* 22. 11. 1876 Praha), s níž se 1902 oženil. Od téhož roku působil jako neordinovaný duchovní – laický kazatel v Kladně, později v České Třebové (1904–07), Husinci (1907–10) a Českých Budějovicích (1910–22).
Jeho záměr vycestovat s manželkou a čtyřmi dětmi do USA překazila první světová válka. Jako duchovní narukoval k Červenému kříži v Týnu nad Vltavou, poté do vojenské nemocnice v Českých Budějovicích. Nadále se podílel na nedělních kázáních v domovském sboru. Získával zprávy o činnosti Maffie i Masarykova zahraničního odboje a do svých kázání během války zahrnoval volání po „vysvobození z pout a pádu hegemonie Habsburků“.
Teprve 1921 byl v Českých Budějovicích ordinován na kazatele tehdy už přejmenované jednoty českobratrské; 1923 zvolen kazatelem sboru v Brně, zároveň členem ústředního orgánu církve – Rady jednoty českobratrské. Předsedal sjezdům církevní mládeže. 1928 se stal administrátorem sboru v Berouně a Rakovníku. Po neshodách s novým vedením církve přestoupil do Českobratrské církve evangelické a přijal místo vikáře v Hradišti (u Nasavrk).
G. se stal charismatickým náboženským vůdcem a oblíbeným politickým řečníkem v době hnutí Pryč od Říma. Ve svých přednáškách akcentoval a aktualizoval význam Jana Husa a české reformace. Přispíval do časopisů s křesťanskou tematikou. V Českých Budějovicích vydával časopis Českobratrská rodina a knižnici Klasy Jednoty českobratrské. Psal historické povídky (Zlé časy, Zlaté ráno, Ze světa vyděděných) a další prózy.
Jeho význam spočívá v misijní, osvětové i publikační činnosti a v práci s mládeží. Ve vedení jednoty českobratrské reprezentoval alternativní pohledy nebo se kriticky vymezoval vůči hlavnímu církevnímu proudu.
L: T. Č. Zelinka, A. G. 18. 5. 1872 – 10. 10. 1931, in: Mír. Křesťanský kalendář pro československý lid na rok Páně 1947, s. 21; týž, Kazatel A. G. – stoletý, in: Bratrská rodina 4, 1972, č. 5, s. 70–71; týž, Portréty kazatelů, in: Sto let ve službě Evangelia (1880–1980). Jubilejní sborník Církve bratrské, J. Michal a kol. (eds.), 1981; A. Voříšek a kol., Slovesná tvorba naší církve, in: tamtéž, s. 155–156; T. Č. Zelinka, Přehled dějin Svobodné reformované církve a Jednoty českobratrské za sedmdesát let 1880–1950, b. m., b. d., s. 39; T. W. Pavlíček, Měl by se duchovní angažovat v politice? Na příkladu A. J. G. (1872–1931) z Jednoty českobratrské, in: Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století, P. Marek – J. Hanuš (eds.), 2006, s. 171 až 183.
P: Praha, Archiv Rady Církve bratrské, karton 2.1, sbírka biografických materiálů.
Tomáš W. Pavlíček
