Biografický slovník
GAYER Jan 19.6.1885-7.6.1918: Porovnání verzí
(GAYER_Jan_19.6.1885-7.6.1918) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan GAYER | | jméno = Jan GAYER | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Gayer Jan portret.jpg |
| datum narození = 19.6.1885 | | datum narození = 19.6.1885 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Přerov |
| datum úmrtí = 7.6.1918 | | datum úmrtí = 7.6.1918 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Lipjagy (Rusko) |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 581-582 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''GAYER, Jan,''' ''* 19. 6. 1885 Přerov, † 7. 6. 1918 Lipjagy (Rusko), účastník 1. odboje'' | ||
| + | |||
| + | Maturoval na zemské střední zemědělské škole v rodišti | ||
| + | a nastoupil jako adjunkt na velkostatku. 1912 odcestoval | ||
| + | za bratrem do Brazílie a byl zaměstnán jako agronom na jeho | ||
| + | farmě. V květnu 1914 se vrátil na Moravu, ale po vypuknutí | ||
| + | války musel narukovat. S olomouckým plukem byl nasazen | ||
| + | na východní frontě v Haliči. V říjnu 1914 utrpěl zranění | ||
| + | a po vyléčení nastoupil bojovou službu na srbské frontě. | ||
| + | Po konfliktu s velitelem byl na jaře 1915 poslán znovu | ||
| + | do Haliče, kde ho v červnu 1915 zajali Rusové. V zajateckém | ||
| + | táboře v Korotojsku zorganizoval zajateckou samosprávu a brzy | ||
| + | se přihlásil do dobrovolnické České družiny. K náhradní rotě | ||
| + | 1. československého střeleckého pluku ho zařadili 26. června | ||
| + | 1916, 4. srpna k 7. rotě. Pod velením J. Syrového se vyznamenal | ||
| + | na podzim 1916 v bojích na Pinských bažinách. Po bitvě | ||
| + | u Kovelu v únoru 1917 byl jmenován zástupcem velitele roty. | ||
| + | V březnu ho českoslovenští dobrovolníci zvolili do plukovního | ||
| + | výboru, v květnu byl v hodnosti poručíka vyslán jako náborový | ||
| + | emisar do oblasti severní fronty k Rize. V červenci se | ||
| + | stal velitelem 7. roty, s níž úspěšně bojoval u Zborova. V září | ||
| + | povýšil na velitele I. praporu 4. československého střeleckého | ||
| + | pluku Prokopa Velikého a o měsíc později byl vojskovými delegáty | ||
| + | zvolen předsedou plukovního soudu. Upozornil na sebe | ||
| + | zejména ve srážkách u Bachmače, se svým praporem bránil | ||
| + | železnici proti Němcům. Koncem března 1918 se proto stal | ||
| + | zástupcem velitele a dočasným náčelníkem štábu 4. pluku, | ||
| + | bojujícího v Povolží. O měsíc později převzal po S. Čečkovi | ||
| + | velitelství pluku. Po marném vyjednávání s místním sovětem | ||
| + | svedl 29. května rozhodující bitvu o Penzu, poté hájil trať | ||
| + | a most přes Volhu. Další bitvu s rudogvardějci svedl 4. června | ||
| + | o stanici Lipjagy. Demoralizované vojáky získal pro vítězné | ||
| + | střetnutí osobním příkladem. Byl těžce raněn do nohou a v sanitním | ||
| + | vlaku zranění podlehl. Pohřbili ho na hřbitově v Samaře. | ||
| + | V ČSR byly nazvány jeho jménem 1. prapor 4. pěšího pluku | ||
| + | a kasárna v Hradci Králové. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/1, s. 779; V. Dorazil, J. G. – velitel 4. střeleckého pluku Prokopa | ||
| + | Velikého, 1933; týž, Pod vedením J. G. Drama o 3 dějstvích a 1 obraze, 1935; | ||
| + | Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 43. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' VHA, Praha, poslužný spis legionáře. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/6ecd475b-cdb7-4079-8717-8e70066c0bf9 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
| + | [[Kategorie:Přerov]] | ||
[[Kategorie:1918]] | [[Kategorie:1918]] | ||
| + | [[Kategorie:Lipjagy]] | ||
| + | |||
| + | <gallery> | ||
| + | Gayer Jan pomnik.JPG|Původní legionářský památník se sochou Jana Gayera v Hradci Králové | ||
| + | </gallery> | ||
Aktuální verze z 3. 1. 2022, 02:47
| Jan GAYER | |
 | |
| Narození | 19.6.1885 |
|---|---|
| Místo narození | Přerov |
| Úmrtí | 7.6.1918 |
| Místo úmrtí | Lipjagy (Rusko) |
| Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 581-582 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79264 |
GAYER, Jan, * 19. 6. 1885 Přerov, † 7. 6. 1918 Lipjagy (Rusko), účastník 1. odboje
Maturoval na zemské střední zemědělské škole v rodišti a nastoupil jako adjunkt na velkostatku. 1912 odcestoval za bratrem do Brazílie a byl zaměstnán jako agronom na jeho farmě. V květnu 1914 se vrátil na Moravu, ale po vypuknutí války musel narukovat. S olomouckým plukem byl nasazen na východní frontě v Haliči. V říjnu 1914 utrpěl zranění a po vyléčení nastoupil bojovou službu na srbské frontě. Po konfliktu s velitelem byl na jaře 1915 poslán znovu do Haliče, kde ho v červnu 1915 zajali Rusové. V zajateckém táboře v Korotojsku zorganizoval zajateckou samosprávu a brzy se přihlásil do dobrovolnické České družiny. K náhradní rotě 1. československého střeleckého pluku ho zařadili 26. června 1916, 4. srpna k 7. rotě. Pod velením J. Syrového se vyznamenal na podzim 1916 v bojích na Pinských bažinách. Po bitvě u Kovelu v únoru 1917 byl jmenován zástupcem velitele roty. V březnu ho českoslovenští dobrovolníci zvolili do plukovního výboru, v květnu byl v hodnosti poručíka vyslán jako náborový emisar do oblasti severní fronty k Rize. V červenci se stal velitelem 7. roty, s níž úspěšně bojoval u Zborova. V září povýšil na velitele I. praporu 4. československého střeleckého pluku Prokopa Velikého a o měsíc později byl vojskovými delegáty zvolen předsedou plukovního soudu. Upozornil na sebe zejména ve srážkách u Bachmače, se svým praporem bránil železnici proti Němcům. Koncem března 1918 se proto stal zástupcem velitele a dočasným náčelníkem štábu 4. pluku, bojujícího v Povolží. O měsíc později převzal po S. Čečkovi velitelství pluku. Po marném vyjednávání s místním sovětem svedl 29. května rozhodující bitvu o Penzu, poté hájil trať a most přes Volhu. Další bitvu s rudogvardějci svedl 4. června o stanici Lipjagy. Demoralizované vojáky získal pro vítězné střetnutí osobním příkladem. Byl těžce raněn do nohou a v sanitním vlaku zranění podlehl. Pohřbili ho na hřbitově v Samaře. V ČSR byly nazvány jeho jménem 1. prapor 4. pěšího pluku a kasárna v Hradci Králové.
L: OSND 2/1, s. 779; V. Dorazil, J. G. – velitel 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého, 1933; týž, Pod vedením J. G. Drama o 3 dějstvích a 1 obraze, 1935; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 43.
P: VHA, Praha, poslužný spis legionáře.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
Původní legionářský památník se sochou Jana Gayera v Hradci Králové
